Jdi na obsah Jdi na menu
 

7. chapter

30. 3. 2013

 Asaie

 

Už se těším domů. Měsíc je přece jenom dost. Nejsem sice malé dítě, ale stýská se mi. I když nahlas bych to asi nepřiznal. Za několik minut budeme údajně přistávat. Připoutám se a k překvapení všem usnu. Jak se mi to podařilo, se mě neptejte. Vzbudí mě až Roxy, která sedí vedle mě a ještě ze mě má strašnou srandu.

 

„Fákt vtipný pane vtipálku.“ Zavrčím a šinu si to z letadla, kde už z dálky vidím poskakujícího Dovida, kterej něco náruživě vysvětluje rodičům. Moje zvědavost mi nedá a tak se za ně potichu přikradu.

 

„…prostě mu to nesmíte říct! Je vám to jasný?!“ náruživě jim něco vysvětluje.

 

„Co mi nemají říct?“ zeptám se ho s nebezpečným úsměvem.

 

„Nic co bys měl vědět.“ Otočí se na mě se zářivým úsměvem. Jen přehnaně zakývu hlavou a založím si ruce na hrudi.

 

„To určitě. Vybal to, nebo tě hodím do toho letadla a poletíš až na Haity!“ zahromuju. Vím, že se bojí létání a že je to ode mě hnusný, ale já to chci vědět!

 

„Hele brzdi mladej, jo?“ zarazí mě táta a Dovid, kterej zatím jen házel vyděšený pohledy na letadlo a rozmýšlel se, jestli mi to nakonec neříct, se zklidní. Ví, že bych byl schopnej ho tam vážně hodit. Sice mezi sebou máme úžasný vztah, ale už jsme se párkrát dorvali tak, že aspoň jeden skončil v nemocnici. Rvačky k sourozeneckému vztahu prostě patří a čím větší, tím lepší vztah. Tak to teda vidíme my.

 

„Nech se překvapit, oki? Moc rádi tě vidíme Asi.“ Obejme mě máma. „Byl to dlouhý měsíc.“ Dá mi pusu do vlasů. Kdybych nebyl měsíc pryč, ani omylem bych ji nenechal tohle udělat. Aspoň ne na veřejnosti.

 

„Asaie Abbey! Kde zas sakra vězíš? Nejdřív si běž pro ty svoje zadělaný kufry a pak se můžeš bratříčkovat se svou famílií!!!“ Rozlehne se letištní halou hlas mé třídní učitelky. Otráveně se otočím, odhodím si z čela ofinu a vydám se k ní. Po cestě se ke mně připojí Roxy a neustále do mě něco hučí. Tak ukecanou holku jsem snad ještě neviděl. Ovšem je jediná normální z naší omezené třídy.

 

„Vy ste zas nějak nabručenej, pane bručoune.“ Drcne do mě a začne mi cuchat vlasy.

 

„Nech mi je! To jsou moje vlasy! Nesahat!“ zaječím a začnu jí zdrhat. Se smíchem se za mnou řítí a snaží se mě chytit. Po chvíli zpomalím a zamířím k učitelce, která na nás nekouká zrovna nejpříjemněji. Jenže ve chvíli kdy k ní dojdu, mi na záda skočí ta strašná upovídaná věc a já se tu přede všema kácím k zemi, přičemž sebou vezmu i učitelku. Ta jen zrudne vzteky a ze svých tenkých úst vypustí takové nadávky, že i ti největší delikventi se tu červenají.

 

„Co si myslíte vy dva?! Za tohle vás nemine trest! Tohle si dovolovat nebudete! Já jsem učitelka a mě byste měli poslouchat ne mě tu srážet na zem!“ ječí. Ani se jí nedivým. Strávit celý měsíc s naší třídou je horší jak vojna. Ten druhý dozor co jsme ho měli, utekl asi před týdnem, když mu pár kluků málem vypálili pokoj a pak mu ještě do očí řekli, že nic nehulili ani nepili, i když jointy měli mezi rty a flašky chlastu v ruce. Definitivně ho k tomu donutilo, když jsme mu s Roxy dali do postele pavouky. Tarantuli a ještě nějaký mě neznámí druh. Ječel jak pominutej a vážně na něj byl pohled k popukání. Nejsem sice takovej hajzl jako ti ostatní od nás, ale sranda musí být a on si o to přímo říkal. Pořád na nás štěkal a buzeroval nás. Ne že by si to ostatní nezasoužili, ale někteří byli přece je trochu normální a slušní. Ovšem já měl pocit, že právě na ty normální si zasedl, takže jsme zosnovali plán.

 

Uchichtnu se při té vzpomínce a znovu začnu věnovat pozornost učitelce, která do nás stále něco hustí. Roxy je o mě ležérně opřená a se zvednutým obočím žvýká žvýkačku. Jen co jedna obrovská bublina praskne učitelce přímo u obličeje, chytneme z jejího výrazu takovej výtlem, že by se za nás nestyděl ani ten největší blázen. „Tohle bude mít následky!“ zasyčí a otočí se k nám zády, táhnouc svůj tunovej kufr.

 

„Tak dem.“ Poplácá mě po zádech stále se smějící Roxy po zádech a vezme si svoje kufry. Napodobím ji a vydáme se k rodičům. Slíbil jsem jí, že ji odvezeme domů, takže se všichni znovu pořádně přivítáme a jdeme k autu. Všechno naskládáme do tátovýho „drobka“, což je velký černý Land Rover. Cestou Roxy vysadíme u ní doma a pak jedeme konečně k nám. Jen co vyskládáme všechny kufry, zasednu k připravenému jídlu a navečeřím se. Po večeři se omluvím, že jim všechno povyprávím později, jdu se osprchovat a zalehnu do postele. Jen co se dotknu hlavou polštáře, odpluji do říše Morfeovi.

 

Dor

 

„Kurva! Zaspali jsme!!!“ ozve se řev z chodby. Nejprve se jen převrátím na druhý bok a chci spát dál, ale když mi dojde význam věty, jsem okamžitě na nohou a nijak nešetřím dost ostrými nadávkami. Dneska jsem měl poprvé dojít do své třídy! Kruci! Hned první den pozdě?!

 

„Proč si někdo nenatočil budíka?!“ hysterčí Dan, zatímco já někde hledám oblečení. Kdybych jen věděl, kde jsem se vysvlíkal.

 

„Proboha tady to vypadá, jako bychom tu provozovali orgie!“ zděsí se Lucius, který právě vešel do dveří. Už oblečený, abych upřesnil. Rozhlídnu se a zděsím se stejně jako on. Všude po pokoji jsou rozházené naše věci, některé jsou roztrhané a vážně to tu vypadá jak po velice, ale velice vášnivé noci.

 

„Vážně jsme nic nedělali?“ zeptám se napjatě.

 

„Ne nic nebylo. Přísahám!“ ozve se Hiroki, který se zvedá zpoza gauče.

 

„Co tam děláš?“ zeptám se trochu mimo.

 

„Zkus hádat. Můžeš třikrát.“ Ušklíbne se a začne se protahovat.

 

„Já chci nové oblečení! Platíš to Vicky!“ zaječí Camil.

 

„To já ne! To jsem nebyl já!“ ohradí se.

 

„Já chci taky náhradu! Nemám v čem jít do školy!“ ozve se Dan.

 

„Cožé?!“ zavřeští Vicky.

 

„Já taky ne!“ ozvu se, když zvednu tričko, které je téměř na dvě půlky.

 

„Buď tu byl hodné vášnivý grupáč, anebo tu řádil přinejmenším Chloupek.“ Poznamená Lucius ve dveřích. Okamžitě ho zpražíme pohledy a ten z toho akorát dostane záchvat smíchu.

 

„No, tři hlavy nemá, ale pes to furt je.“ Ozve se zpoza Luciuse Rin a do pokoje vletí obrovská doga. Všechny okamžitě začne oblizovat a skákat po nich.

 

„Uff. Takže se vážně nic nestalo.“ Oddechneme si všichni a podíváme se na Vickiho.

 

„Co je?“ začne se bránit.

 

„To oblečení.“

 

„Jaký oblečení?“ zeptá se.

 

„No my nemáme v čem jít a tak nám ho půjčíš.“ Usměje se na něj Camil žraločím úsměvem a my jen přikyvujeme.

 

„Tak jo.“ Ustoupí. Stejně mu nic jiného nezbývalo. Půjčí nám každému nějaké oblečení a můžeme vyrazit. Sic pozdě, ale oblečení a celí. Jedeme limuzínou, protože jako odškodnění nás má Vicky do školy dovést tím největším Luxusem.

 

Vystoupíme u školy a já se s nimi rozloučím. Odteď nebudu chodit k nim, ale do druháku. Rozejdu se co nejpomalejším krokem směr škola a pak má nová třída. Zoufale se podívám směr třeťák a pak zaklepu na dveře mé nové třídy. Uslyším vyzvání a tak vejdu. Ocitnu se ve třídě zcela totožné s tou od třeťáků, až na osazenstvo. To je tu rozhodně jiné a to úplně. Upírají se na mě nepřátelské pohledy snad všech lidí, co tu jsou. Otřesu se pod tou tíhou a rozejdu se ke katedře.

 

„Tak se nám představ.“ Pobídne mě učitelka rádoby vlídně. Ovšem ten její pohled svědčí o opaku. Připadám si tu jak vetřelec. U Hirokiho mě přijali bez problémů a jsou skvělá třída, ovšem tady to vypadá na přesný opak.

 

„Jsem Dor Pisti, přistěhoval jsem se sem po smrti rodičů a jsem gay.“ Víc jim neřeknu a rozhlídnu se, kam si sednu. Okamžitě mě padne pohled na bruneta vzadu, který nezaujatě kouká z okna. Rozejdu se k němu.

 

„Já jsem vás snad pustila sednout?“ zasyčí učitelka. „Hned si vás přezkoušíme, co jste se učili. Teď máme biologii a tak se na to vrhneme.“ Podívá se na mě s krutým úsměvem na rtech. Asi myslí, že mě právě dostala. Pomyslím si. Ale to ještě neviděla, co všechno umím. Vše na co se mě zeptá jí odpovím a ještě ji párkrát musím opravit, když se mi tam schválně snaží nacpat chyby, který tam nejsou. S tím, že jsme asi byly “trošku“ napřed mě pustí a já s úšklebkem na tváři rozejdu sednout za černovláskem.

 

„No jistě. Buzerant k buzerantovi sedá.“ Ozve se zepředu.

 

„I kdybych nebyl, tak k TOBĚ-“ významně se na něj podívám „-bych si určitě nesednul.“ Odseknu a dojdu až k hnědovláskovi. On má fialkový vlasy! Ne hnědý! Stále se dívá z okna a tak trochu nevím, jestli vůbec vnímá. Přes rameno mu spadá ohon vlasů svázaný ledabyle šňůrkou, na jejíchž koncích byly troje korálky. Fialová, černá a fialová a na druhé v opačném pořadí.

 

Dosednu vedle něj a on sebou trhne. Otočí se na mě a já mám pocit, že vzduch v místnosti je najednou nějak řidší. Srdce s mě téměř zastavilo při pohledu na jeho tvář. Podél ní mu spadalo pár delších pramenů a ofina mu spadala do očí. Kolem hlavy mu trčelo pár neposlušných pramínků fialkových vlasů a ty oči! Měl tmavě modré duhovky, které jakoby zářily. Vypadal prostě dokonale a já prožíval menší infarkt.

„Co?“ vydá ze sebe. Usměju se na něj a skoro se rozpustím, když mi úsměv oplatí.

 

„Jsem Dor a jsem nový student.“ Podám mu ruku a on ji přijme. Při dotyku mám pocit, že mnou z jeho ruky projel malý elektrický výboj.

 

„Těší mě.“ usměje se. Že by se představil? Nevypadá to, že by se k tomu chystal. Ať je to Asaie! Prosím! Ti neřádi mi odmítali jakýkoliv jeho popis a tak absolutně netuším, jak vypadá a jen se modlím, aby to byl on.

 

„Asaie.“ Zamumlá a zadívá se zase z okna. Výhra! Pomyslně zvednu vítězně ruku do vzduchu a usměju se.

 

„Neignoruj mě.“ šťouchnu do něj. Otočí se na mě s blesky v očích. Co jsem mu udělal? V obraně zvednu ruce. „Vypadáš, jako bys mě chtěl sežrat!“ zhrozím se hraně.

 

„A jak víš, že to nechci udělat?“ zeptá se s cukajícími koutky.

 

„Nejsem Karkulka, aby mě tu nějaký vlk samotář požíral na potkání.“ Vrátím mu to a on se rozesměje.

 

„Jak myslíš. Ale nediv se pak, že z tebe zůstanou jen ohlodané kostičky, protože ty jsi vážně k sežrání.“ Usměje se na mě tím úsměvem, který mě napoprvé dostal do kolen.

 

„Co když se chci nechat sežrat?“ zašeptám laškovně a čekám na jeho reakci.

 

„S největší radostí ti toto přání splním, ale buď srozuměn s tím, že je to také tvé poslední.“ Zase ten úsměv. Já dneska umřu! Ty malé zástavy srdce nepřežiju!

 

„To přežiju.“ Mávnu nad tím rukou.

 

„Tím bych si nebyl tak jistý.“ Mrkne na mě a rozesmějeme se. Už ani nevím proč. Celou hodinu se něčemu tiše smějeme a o něčem debatujeme. Nejednou nás učitelka napomínala a nakonec jsme si oba dva vysloužili poznámky. Ke konci hodiny se Asaie zvedne.

 

„Pojď. Někomu tě představím.“ Usměje se na mě. Kývnu a vyjdu za ním ze třídy. Tuším, komu mě chce představit a už se těším. Dojdeme až do třídy, kde jsem strávil minulé dva týdny a kolem nás se okamžitě shluknou kluci.

 

„Lidi, chtěl bych vám někoho představit.“ Řekne Asaie a Dan se začne chichotat.

 

„Tohle je Dor a je tu nový.“ Ukáže na mě. Dan se chichotá dál a po chvíli se k němu přidá i Lucius, který to nevydrží a vybuchne v smích. Dan ho po chvíli napodobí a je div, že se tu neválí pod stoly. Ostatní se na ně pobaveně dívají a snaží se zakrýt své vlastní úsměvy. Zatím co se ti dva na zemi smějí, Asaie na ně hledí jak na dva retardy, kteří právě opustili blázinec. Nejspíš už neměli místo.

 

„Co jste si proboha šlehli?“ zeptá se Asaie a několik lidí se uchichtne. Rozesměje mě to, ale vzápětí mám chuť vraždit.

 

„Ale ale…to už jsem ti tak chyběl, že jsi mě přišel navštívit?“ ozve se za mnou.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(Frux, 18. 4. 2013 14:07)

Asaie vypadá docela sympaticky :) Nebude to špatný kluk :)
No to bylo dost komické, jak si myslel, že jim ho představí a oni už ho přitom všichni ve třeťáku dávno znají a jsou dobří kamarádi :D
A na konci se objevil..vím kdo.. ten idiot Renaie. Ach jo.. on si nedá pokoj.. Asi na něj vletím nebo co!!
Povedený díl a já si musím hned přečíst další :)

Uaaaaa

(Safi, 2. 4. 2013 16:14)

Fakt boží zhltla jsem to na jednou a chvilkama jsem se dusila smichy xDD fakt boží jen by to chtelo uz pokráčko prosím prosím smutne koukam xDD joo a jen me zajima kde ma tu motorku pls uz by tam mohla byt x)) jinak fakt dík je to božská povídka a čte se sama tak jsem prosím s pokráčkem x))

P.S.

(Miu, 1. 4. 2013 12:48)

KDO JE SAKRA ALEX??? Yuu o tom ses jaksi nezmínila nebo si psala částečně prince a částečněě motorku tak sis spletla jména??? No? jak mi tohle vysvětlíš? :D

Re: P.S.

(Yukiko, 1. 4. 2013 16:02)

Chybička se vloudila.... :D

;DD

(Miu, 1. 4. 2013 12:36)

supééér.......... u toho představování jsem hodila ještě větší výtlem než když jsi to plánovala :D bouřlivý ráno sem čekala limuzínu taky ale až TAKHLE bouřlivý?? a neměl NÁHODOU Asaie ignorovat usnout atd..? ikdyž todle je asi lepší ještě jeden detail když sem motorku četla poprvé Asaie byl ten bělovlasej žejo? A ZABÍT RENAIYE!!!!!!!!!!!! VYKASTROVAT ZABÍT A JÁ NWM CO JEŠTĚ!!! MYSLIM ŽE MU ZAČNU VYHROŽOVAT STEJNÝM ZPŮSONEM JAKO SEM VYHROŽOVALA KATY - CHAN KDYBY SE JENOM POKUSILA UBLÍŽIT NĚKOMU Z TROJICE Z POVÍDKY TATA MÁMA TO! Yuu jak si mu to mohla chudáčkovi udělat? ty všechny svoje postavy velmi ráda mučíš co?? si zlá víš o tom? :DD myslim že z renaiye bych si ráda přivodila koma opakovaným bouchaním hlavou o desku stolu - nemít tam klávesnici - momentálně se mi nálady střídají vážně jak májový počasý když sem to dočetla byla sem nadšena ale jak se dostávám k renaiyovi nadšení opadá mysim že si to budu muset přečíst ještě jednou.... a už jsem ti říkala že se moc těším na další díl? :D

hmm

(Kyoko, 31. 3. 2013 19:09)

Hmmm :D pěkný.... :D kdy bude pokráčko?

XD

(Paks, 31. 3. 2013 18:03)

jeeeeej Asaie je k sežrání :3 nemyslim si, ze jsem k napsaní dopomohla jen jsem vyslovila žádost a ty jsi změnila pořadí povídek a určitě jsi nezklamala spíš naopak ;) jestli se nepletu tak na konci si Renai přišel asi pro přeraženou čelist když nos nepomohl
P.S. jak to vyřešil s těmi zuby?

:)

(katka, 31. 3. 2013 17:25)

skvělý díl :D nemůžu se dočkat dalšího dílu, hlavně toho co zase provede Renai a jak se na to bude tvářit Asai :D

XD

(Liliana, 31. 3. 2013 15:42)

Ty ma fakt chceš zabiť! Kapitoly s Dorom boli na hranici smrti smiechom, ale ako sa pridal Asaie tak je to dvojnásobná dávka smiechu a tým pádom zaručená smrť zapríčinená chechtavou chorobou. No čo ma dosť zarážalo bolo chovanie vyučujúcich. Najprv zdrhol ten dozor po tom čo mu vyviedli žiaci. Nič iné si ani nezaslúžil keď ich neprávom obviňoval a stále buzeroval. Potom to správanie tej učiteľky nielen na letisku, ale aj v triede keď prišiel Dor. Ja viem, že nie všetci v triede sú normálny, ale to si doteraz nikto nevšimol jej počínania? Nie, že by mi to nejak vadilo len by to trochu uľahčilo Dorov život. A tá trieda! Bola som fakt v poriadnom šoku ako ho tam privítali. Človek by bol očakával, že keď ho tretiaci prijali tak tu to bude v pohode. No opak je pravdou. Ako keby tretiaci predstavovali so svojím učiteľom (ktorý bol mimochodom normálny a dokázal sa zasmiať, veď gratuloval Dorovi ako Pánovi Snehurkovi za to ako naložil Renaiovi) svetlú stránku a druháci tú tmavú. To na konci určite musel byť Renai. Už som si istá, že keď sa rozdával rozum on bol mimo lebo žiadny nemá. Dúfam, že mu Dor znova poriadne natrhne zadok. Asaie aspoň uvidí, že nie je žiadny slaboch a vie sa o seba postarať. Čo sa týka Asaie má zaujímavý výzor i povahu. Rád si robí žarty, ale poznáhranicu, nemá rád nespravodlivosť a vie si zastať svoj názor. Bude z nich zaujímavý pár a som si istá, že sa spolu nebudú nikdy nudiť :) Neviem sa dočkať pokračovania :D

P.S.: Za komentáre podľa mňa ďakovať nemusíš. Pretože napísať nejaký na Tvoju poviedku je jedna radosť. Viem, že pre Teba veľa znamenajú, ale i tak si myslím, že by to malo byť automatické pre tých čo nemajú problém s písaním komentárov nejaký napísať. Hlavne u Tvojich geniálnych a skvelých poviedkach.
P.P.S.: Prosím nezabi ma za tak dlhý komentár *ja nič, ja len muzikant*

...*

(Liia, 30. 3. 2013 23:21)

Vsadím se, že to je ten na konci Renai. Ten tomu dá :D Doufám že Dor předvede nějaký chvat a skolí ho k zemi - teda aspoň to si přeju. Teda ale moc se mi líbí Asaie a taky doufám, že bude nadále stejně úžasný a navíc ten obrázek je překrásný a ještě na něm ty oči - za ty bych zabíjela :D Jinak doufám, že další díl tu bude co nejrychleji, protože se nemůžu dočkat na jejich (Dora a Asaie) sblížení - ti dva budou ale úžasní... :D

...

(L., 30. 3. 2013 23:14)

Dor by se měl snažit, protože jinak mu Asaie sežeru. Je nádhernej, nemluvě o tom, že ti dva si spolu skvěle rozumí *přemýšlí, jestli je nesežere oba...*
A ten konec... Já chci další díl! A chci a chci a CHCI! Až se to dozví... :P Už se těším :))

...

(šárka, 30. 3. 2013 22:24)

dokonalý, nemůžu se dočkat dalšího dílu : )