Jdi na obsah Jdi na menu
 

6. chapter

27. 3. 2013

  Dor

   

 

Je pondělí po třetí hodině a já si to šinu na záchod. Renai mě celý den jen propaloval pohledem a když jsem si konečně říkal, že to vzdal, spatřil jsem ho, jak se prodírá davem směrem ke mně. Rychle jsem zapadl na záchody a následně do kabinky. Nejspíš vešel za mnou, protože někdo začal systematicky prohledávat kabinky a rychle se blížil k té mé. Bylo jich tu asi sedm. Přece jen jsme velká škola a já byl v té předposlední. Jsem zamklej, ale sám vím, že jeho ten chabý zámek nezastaví. V takovýchhle chvílích je děsivý. Sice jsem to nikdy nedával znát, ale vevnitř se třesu strachy. Jestli je v tom svém ‚módu‘ jako tenkrát, tak proti němu tady nemám šanci. Není tu dost místa na rvačku a on je schopný mě umlátit.

 

„Tak kdepak jsi, myšičko?“ slyším už jen ob jednu kabinu vedle. Při slově myšičko se ve mně začala vařit krev. Taky nejsem kdovíjak slabý, ale proti tomuto ramenatýmu monstru tady opravdu nezmůžu skoro nic. Víc se přitisknu ke stěně za mnou a modlím se, aby už odešel. Bohužel pro mě, ještě neobešel všechny kabinky.

 

Nechci skončit jako Juno! Pomyslím si zděšeně. Opravdu nechci skončit v nemocnici jen proto, že ho nechci.

 

„Myšičko myš, pojď ke mně blíž.“ Promluví slizkým hlasem u vedlejší kabinky. Už je tak blízko!! Snažím se splynout se stěnou, ale nevypadá to, že by se mi to moc dařilo. Už je tu! Klepe na dveře a vzápětí se do nich opře. Když nepovolí, snaží se je vykopnout. Modlím se, aby někdo přišel a zachránil mě. Dveře se pod tíhou nárazu otřásají a hrozí, že každou chvíli povolí.

 

„Renaiy, co to děláš?!“ ozve se ode dveří. Záchrana! Oddechnu si. Moje modlitby byly vyslyšeny.

 

„Jen je tam někdo kdo zkolaboval a tak se ho snažím dostat ven.“ Lže jako když tiskne.

 

„To ti tak budu věřit.“ Odfrkne si a rozejde se ke kabince.

 

„Kdo je tam?“ zeptá se a já se roztřesenýma rukama pokusím odemčít. Podaří se mi to až na třetí pokus a pak vyjdu rádoby v pohodě ven. Pozorný pozorovatel by si všiml lehce se třesoucích rukou a spodního rtu. Jediný znak toho, že jsem byl na pokraji zhroucení. Dobře přeháním, ale daleko jsem k němu neměl.

 

„Sněhurko? Co tu děláš?“ divý se.

 

„Mám pohovor s pravou Sněhulicí.“ Odseknu a vyrazím pryč. Ať si to tam užijí sami. Renai by potřeboval někoho, kdo ho zkrotí. Tohle už je unavující.

 

„Prosím tě, co se ti stalo?“ zeptá se Hiroki jen co vejdu do třídy. Nechápu jak, ale poznal moje duševní rozpoložení.

 

„Jak to děláš?“ zeptám se a myslím to vážně.

 

„Co? Jak poznám, jak se cítíš? Když děláš to stejný jako já, tak to poznáš.“ Usměje se na mě. No je pravda, že já jeho taky dokážu jako jediný přečíst. Ne, ještě Dovid a to Hirokiho občas docela dost štve.

 

„A jo. Asi máš pravdu. Co máme teďka?“ absolutně netuším, co bude za hodinu.

 

„Biologie.“

 

„Nesnáším biologii!“ zaskučím.

 

„Vždyť seš v ní lepší než ten největší šprt ve třídě! Měl bys být maturant.“ dělá si ze mě srandu. To s tím, že jsem lepší je ale pravda. Nevím proč a jak, ale biologii mám v malíčku. Ani se na ni nemusím učit.

 

„Hele za týden přijede tvoje třída.“ Poznamená smutně Lucius, jeden z mé nové party. Zní to tak divně. U nás se tomu říkalo gang, protože z nás měli všichni strach. Ne že bychom něco někomu dělali, ale když na to přišlo, dokázali jsme se bránit.  Tady je název gang dost nepatřičný.

 

„A víš, že se mi do ní ani nechce? Chtěl bych zůstat tu.“ Poznamenám a podívám se z okna.

 

„No jo no, znalosti na to máš, ale ne věk.“

 

„To nebývá zas takový problém.“ Zasměje se Dan. Je to ten co mi řekl první den školy to o tom Hirokim. Jak jsem zjistil, tak i přes to, že vypadá sotva na patnáct, je ve třeťáku a patří mezi ty nejchytřejší lidi který znám. Nemyslím tím, že by se nějak dobře učil, ne že ne, ale prostě má selský rozum, který většina lidí v dnešní době postrádá.

 

„No, každopádně to bude lepší aspoň v tom směru, že tě už nebude otravovat Renai.“ Usměje se na mě Hiroki. Upřímně trochu mi to k jeho vzhledu nesedí, ale to je možná tím, že jsem viděl moc anime s takovýma chlapama a všichni byly na první pohled chladní, zatímco Hiroki byl oproti nim vstřícný a vlídný téměř ke všem, ovšem jen ke své partě. K ostatním je chladný a s ničím a s nikým se nepáře. No, tak na něj asi ta definice animáčů sedí.

 

„Jo, Renai mě už štve. Dneska se mě snažil přizabít na záchodech. Naštěstí tam přišel ten čtvrťák, nemůžu si zapamatovat jeho jméno, a ten mě zachránil dřív, než do těch dveří od kabinky udělal díru."

 

„Udělal díru?“ nechápou.

 

„Snažil se dostat do zamčené kabinky, ve které jsem se krčil já.“ Vysvětlím to. Všichni se rozesmějí, ale mě to nepřijde vtipný. Vážně jsem se bál, že skončím v nemocnici, stejně jako Juno.

 

Zbytek dne proběhl v pohodě, ale poslední hodinu to už zase nevydržel a pustil se do mě znovu. Protože zrovna v téhle hodině sedí zamnou, neustále mě šťouchal do zad a nakláněl se ke mně, aby mi mohl šeptat do ucha nějaký nevhodný návrhy. Ještě chvilku a nevydržím to.

 

„No tak. Co takhle po škole skočit za mnou a tam si užít? Vím, že po mně toužíš, tak proč to neuskutečnit hned, bez zbytečných formalit? Už jsme spolu přece něco měli a tak to není zapotřebí.“ Znovu mi šeptá do ucha. Otočím se a pošlu ho rovnou dlaní zpět na jeho místo.

 

„Přestaň mi tu vrkat do ucha dělat mi sexuální nabídky.“ Zasyčím na něj a stoupnu si. Tady se ho nebojím, protože je tu dost místa na obranu. „A s tebou bych do postele nešel, ani kdyby mi nabídli všechny poklady světa a nejhezčího chlapa k tomu!“ dodám a znovu si sednu. Renai na mě kouká s překvapením v očích. Proč ho vždycky překvapí, když mu jednu fláknu?

 

„To bylo dobrý.“ Poplácá mě po zádech Hiroki.

 

„Si ještě vypiješ!“ slyším za sebou.

 

„Už se bojím. Pošleš na mě svoje hejno much?“ ušklíbnu se.

 

„Třeba! Hlavně že se přede mnou budeš plazit po kolenou a prosit o to, abych tě vojel.“ Dočkám se odpovědi, která mě naštve snad ještě víc, než všechno co mi kdy řekl. Otočím se a vrazím mu pěstí. Tohle si dovolovat nebude.

 

„Cos to řek?“ zeptám se výhružně, obejdu lavici a přejdu k němu.

 

„Slyšels.“ Odsekne, zatímco vstává.

 

„Právě že slyšel a rozhodně to nebylo nic hezkýho. To ty se tu budeš plazit po kolenou a prosit o odpuštění.“ Zasyčím mu do obličeje a dřív než stihne vstát ho kolenem kopnu do břicha. Skrčí se a já toho využiji a praštím ho přes zátylek. Skácí se k zemi, ale hned nato letím k zemi i já, protože mi podrazil nohy.

 

„Ty!“ vydám ze sebe, než mě praští přes čelist. Ošklivě to bolí a já nenávidím bolest. „Tos přehnal.“ Vyplivnu společně s krví, která se mi v puse hromadí díky prokousnutému jazyku.

 

„To určitě. Co by mi tak ty tvoje párátka mohly udělat?“ ušklíbne se a já se po něm oženu nehty. Na obličeji mu po nich zůstanou čtyři šrámy. Na památku.

 

„Třeba ti vypíchnout oči.“ Odpovím mu a drápu se stejně jako on na nohy. Znovu se do sebe pustíme. Pěsti a kopy létají všude kolem nás a nikdo kdo se nás od sebe pokusí oddělit nezůstane jen u podlitin. I když jsem asi o dvě hlavy menší, pouliční bitky mě naučili rvát se. U nás ve městě nebývalo bezpečno a tak jsem se nejednou přimíchal do rvačky, kde šlo o těžký zdraví.

 

Najednou jsme od sebe byly na metr daleko a ani jeden z nás na sebe nedosáhl. Podíváme se na toho, kdo nás od sebe odtrhl a k překvapení všech je to Camil.

 

„Pusť mě!“ zaječím na něj, zatímco se zmítám ve vzduchu.

 

„Ani nápad. Teď půjde Renai do ředitelny a ty na ošetřovnu.“ Schladí nás a my ztichnem.

 

„Proč jenom já?!“ zaječí Renai.

 

„Protože jsi tu rvačku vyprovokoval a to dost hnusným způsobem. Říká se tomu sexuální obtěžování a je to trestný, tak se netvař!“ okřikne ho Camil, čímž Renaiye dokonale uzemní a on zmlkne.

 

Oba nás dá dolů a my zůstaneme v klidu. Já protože vím, čeho je Camil schopný když se naštve a Renai proto, že ví, že je právě všechno proti němu. Oba dva se rozejdeme tam kam nás Camil poslal a Camil se vydá s Renaiem, aby náhodou nezdrhl.

 

Dojdu na ošetřovnu, kde se ke mně okamžitě seběhne sestra s doktorem.

 

„Co se ti to proboha stalo?“ zděsí se sestra jen co mě zmerčí.

 

„Porval jsem se s Renaiyem.“ Pokrčím rameny.

 

„Že on si nedá pokoj! Takhle mlátit malý kluky!“ zalomí sestra rukama, zatímco doktor se baví. Už tu Renaie měl a ví, že mojím přičiněním.

 

„Nejsem malý kluk a Renai dopadl hůř!“ ohradím se a sestra zmlkne.

 

„Vážně?“ vydá ze sebe po chvíli nevěřícně.

 

„Jo vážně a teď bych se rád vrátil do hodiny.“ S tím se otočím, ale zarazí mě doktor.

 

„Kampak kampak mladý muži?“ zeptá se mně a já se na něj otočím.

 

„Nemůžete být o moc starší než já, tak laskavě neříkejte mladý muži!“ prsknu.

 

„Omyl. Mě je pětatřicet a jen vypadám mladě.“ Baví se nade mnou.

 

„Kecáte.“ Vydechnu. Vždyť vypadá sotva na dvacet! Usměje se a zavede mě na lůžko, kam si sednu a zatímco mi sestra ošetřuje četná zranění, povídám si s doktorem. Je to zajímavý člověk. Hned po ošetření se vydám do třídy, která mě uvítá pískotem a potleskem. Afektovaně se ukloním a pak se na ně zašklebím.

 

„Znovu vám musím pogratulovat, protože doteď si na něj nikdo netroufl. Ne že by dělal nějak velké problémy, ale všem byl trnem v oku.“ Usměje se na mě učitel, kterýho jsem měl hned první hodinu první den školy.

 

Od tohoto incidentu se nic zvláštního nestalo a byl zrovna pátek, když za mnou přišlo pár kluků z party.

 

„Sněhurko? Nechtěl bys být o víkendu tady u Victora v jejich vile? Byla by tam celá parta a spalo by se tam až do pondělí. Šly bychom od něj do školy.“ Zeptá se jeden kluk. Myslím, že se jmenuje Rin.

 

„Jo jasně, proč ne? Jen se zeptám doma.“ Usměji se na ně. Jak brzo jsem tomu tady začal říkat domov.

 

„Se těšíme. Asaiovi to vždycky povolili, tak snad i tobě.“ Usměje se a jdou si sednout na místa, protože zrovna zazvonilo.

 

Doma to proběhlo v pohodě. Jen jsem se sbalil a vyrazil k Victorovi, podle pokynů Hirokiho. Došel jsem před velkou vilu s obrovskou, nádhernou zahradou. Zazvoním a otevře mi Hiroki, který se něčemu právě směje.

 

„Tak jsem tu.“ Usměju se a vejdu dovnitř.

 

„Čau Sněhule! Víš, co jsme si právě uvědomili? On Asaie vůbec neví, že bys měl přijet, že? A navíc tam nabudeš, až přijede domů, takže se to dozví až v pondělí ve škole! Dovid totiž slíbil, že přemluví rodiče, aby mu nic neříkali a bylo to pro něj překvápko!“ zasměje se Dan.

 

„Nejsem Sněhule!“ zaječím. Zajímalo by mě, jakej Asaie je. V pondělí nastoupím konečně do své pravé třídy a poznám ho. Asi ho chvíli nechám v nevědomosti a pak se odhalím nějakým dramatickým výstupem. Jo to bude ono. Miluji drama. Usměji se a vydám se do obýváku za zábavou. Už se těším na pondělí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

No..

(Frux, 18. 4. 2013 13:57)

Renaie je kretén, ale bez něj by tam byla nuda, že jo... ale tak alespoň mu Dor dal pořádně do nosu! :)
Asaie bude asi hodně překvapený..těším se, co budou kluci podnikat o víkendu! :)
Je to úžasné a moc se mi zatím líbily všechny kapitoly! :)

...

(L., 28. 3. 2013 22:10)

Ah bože... to bude ještě dobrý! Chudák Asaie, přijde jim do třídy nový kluk a on se pak dozví, že s tím klukem žije a je to jeho bratránek. Takový šok bych zažít nechtěla! Ale přečíst si to.. jo, to jo *devil smile* Už se těším! :D

...

(Miu, 28. 3. 2013 15:12)

tk mysim že se taky těším na pondělí :D no Asaie je takovej jak si plánovala původně? ^^ chudák Sněhule zavraždit Ranaiye a nejlíp ještě před tím vykastrovat... až bude plán vraždy řekneš mi? kujííííí

..*

(Liia, 28. 3. 2013 11:54)

Už se nemůžu dočkat až se ti dva potkají. To bude moooc zajímaví... :D Už se moc těším jaký asi Asaie bude a doufám že se mu Dor bude líbit. Jako ten Renai mě už taky dost štve. Ten by vážně potřeboval někoho, aby ho zkrotil. Ale určitě tam zase bude s ním zápletka, protože podle mě se jen tak snadno nevzdá a jestli si Dor a Asaie padnou do oka a budou spolu, tak on to určitě nenechá na pokoji idoit - ale v každé povídce musí být někdo takový :D Jinak perfektní díl, už se těším na další ;)

:D

(Liliana, 27. 3. 2013 22:09)

Po tak strašne mučivom dni je to pre mňa ako balzám na dušu :D Renai by fakt potreboval niekoho aby ho skrotil a on dal ostatným pokoj. Lebo tak sa zdá, že čím viac ho Dor mlátí tým viac osprostieva. Už sa teším na stretnutie Dora a Asaie. Som zvedavá aký je Asaie. Neviem sa dočkať pokračovania :)

...

(šárka, 27. 3. 2013 21:23)

šestá kapitola a já jsem čim dál víc napnutá kvůli tomu jejich setkání, tak doufám že se ho brzy dočkáme : ) moc se na něj těším