Jdi na obsah Jdi na menu
 

5. chapter

23. 3. 2013

Dor

 

  „Tak co, jak se těšíš do školy?“ zeptá se mě Svana, jen co se připloužím dolů.

 

„Je mi čím dál víc blbě.“ Postěžuju si a sednu si k výborné snídani.

 

„Dobré ráno.“ Vejde Dovid do místnosti. „Ranní vstávání by měli zakázat.“ Zívne a sedne si ke stolu.

 

„I Sněhurka tu už je, jo?“ tentokrát je to Kukuru.

 

„Sněhurka?“ dneska mi to myslí trošku pomaleji.

 

„No, sedí tu snad jiný bělovlasý chlapec, který verbuje Sněhurce trpaslíky?“ zeptá se a mě dojde, že tím myslí mě. Takže nemám pomalý myšlení, jen někdo jiný tu má příliš dementní myšlení.

 

„Neříkejte mi Sněhurko!“ zasyčím a vrhnu po nich vražedný pohledy.

 

„Ale jistě, Sněhurko.“ Odpoví unisono Svana s Dovidem a rozesmějí se. Urazím se a nemluvím s nimi.

 

„Až se odrazíš, můžeme vyrazit do školy.“ Oznámí mi se smíchem Dovid a odejde si přichystat věci.

 

„On chodí na střední?“ zeptám se jich.

 

„Ne ale devátá třída se tu počítá jako něco předstřední. Víš, jak jsou předškoláčci ve školce? tak tohle jsou takví předstředočkoláčci.“ Zasměje se Svana. "Jsou ve stejném areálu jako středoškoláci." Vysvětlí. Kývnu a jdu zavolat Dovida, že můžem vyrazit.

 

„No to je dost. Už jsem myslel, že tam zakrním.“ Zakření se na mě tím svým zářivým úsměvem.

 

„Hele brzdi jo, nemám v plánu v nejbližší době oslepnout.“ Dám si afektovaně ruku před oči a dívám se na něj skrz prsty přimhouřenýma očima, z čehož dostanou záchvat smíchu Kukuru se Svanou.

 

„Nebouchl ses do hlavy?“ zeptá se rádoby starostlivě.

 

„Ne, proč?“

 

„No, protože vypadáš, že mluvíš z cesty.“ Pokrčí rameny. No když myslí. Pokusím se o stejný úsměv jako on, ale vyjde spíš škleb.

 

„O co se to pokoušíš? Vymítat ďábla, nebo mě jen chceš dostat do cvokhausu?“ přimhouří Dovid oči.

 

„Jen se pokouším usmát se jako ty.“ Odseknu.

 

„Já se usmívám jak šílenej masochistickej vrah?“ vyvalí na mě oči a já se musím začít smát.

 

„No to sice ne, ale v mým podání ano. Už vím, čím tě budu v noci strašit.“ Znovu se tak ďábelsky směju a Dovid v hrané hrůze rychle opustí se smíchem dům. Pomalu se vydám za ním. Nikam nespěchám. Jedeme autem. Je to to tátovo auto, které mi zanechal jako dědictví. Cítím se jako James Bond a náležitě si to užívám.

 

Jen co dojedeme ke škole, značně znervózním. Není to nějak hrozné, ale pro mě to je docela dost. Nepamatuju si dobu, kdy bych cítil nervozitu. Ale teď je to něco jiného. Závisí na tom moje nová pověst. Upřímně ani si nemyslím, že bych mohl skončit jako třídní odpad, ale to se může snadno změnit. Vystoupíme a kolem Dovida se hned utvoří hlouček lidí.

 

„Tak za tohle tě Hiroki zabije, až zjistí, že ho do školy přivezl cizí kluk.“ Řekne jeden kluk, který se, jak jsem později zjistil, jmenuje se Dan.

 

„Ale prosim tě, přece nezabiju Dovidovýho milýho bratránka, ne?“ dá mi někdo perdu do ramene.

 

„Nevypadá to, že bys mě nějak šetřil.“ Mnu si zhmožděný rameno a vraždím ho pohledem.

 

„Ty si troufneš na Hirokiho?“ zašeptá obdivně jeden myší kluk s brejličkama. Nevypadá to, že by byl moc průbojný.

 

„Znám horší existence, tak proč se bát jeho.“ Zasměji se a nejspíš jsem právě do vzduchu vypustil pěknej námět na skvělý drb. Už to úplně slyším: ‚Ten novej má něco s mafií! Nebojí se zvednout hlas na Hirokiho! Je to mafiánskej boss a někde tady číhají jeho chlapy, až budou moct polovinu školy postřílet…‘  jo to bude něco, usměji se.

 

„Pojď Sněhurko. Ukážu ti ředitelnu.“  Chytne mě za ruku Dovid.

 

„Nejsem Sněhurka!“ zaječím a on se jen rozesměje.

 

„Proč Sněhurka?“ srovná s námi krok Hiroki.

 

„Jednou jsem spal na stole a on mě vzbudil tím, že mi na hlavu vylil kýbl ledový vody a pak mi ještě nakecal, že přijela Sněhurka a shání osmého trpaslíka.“ Vysvětlí mu.

 

„No, kýbl to zrovna nebyl.“ Řeknu, když vidím Hirokiho výraz. Dotáhnou mě až k ředitelně kde Dovid někam zmizí a tím pádem tam zůstanu sám s Hirokim.

 

„Proč si  tady zůstal?“ jsem vážně zvědavý. Nemyslím si, že by si chtěl za něco vyřídit účty a tak netuším proč tu ještě stojí.

 

„Budeš teď se mnou dva týdny ve třídě, takže tu na tebe počkám a pak tě zavedu do třídy.“ Odpoví a já se na něj usměji tím ďábelským úsměvem.

 

„To jdeš vymítat ďábla?“ zhrozí se.

 

„Proč říkáte to stejný? Jen zkouším napodobit Dovidův zářivý úsměv.“ Povzdychnu si, ale zasměji se tomu.

 

„No vypadá to spíš, že se pokoušíš o úsměv na tváři saně a ještě do toho dostala křeč. Ale musím uznat, že trochu děsivý to je. A navíc, na sladký úsměv Dovida nemá nikdo.“ Poznamená a baví se nad mým uraženým obličejem. Naneštěstí nikdy nevydržím být dlouho uražený a tak za chvíli znovu kecáme. Za několik dlouhých minut se otevřou dveře a otevře nám sympatický šedesátník s pivním břichem, knírkem a holou hlavou, ve vědeckým plášti.

 

„Pan Yashino počká venku a pan Pisti půjde za mnou.“ Vejdu za tím zvláštním mužem a rozhlédnu se po kanceláři.

 

Obyčejná ředitelna. Jako každá jiná. Je tu pracovní stůl s počítačem, židle na kolečkách, nějaké skříňky a archivy, plus na zdi za ním je pověšená vlajka. Před stolem jsou dvě kožená sedátka a do jednoho si sednu.

 

„Takže ty jsi Dor?“ je to spíš řečnická otázka na kterou namá cenu odpovídat. „Tady máš formuláře na podepsání, tohle dáš rodičům a tady máš rozvrh. Ostatní ti řekne Hiroki nebo někdo jiný.“ Při slově rodiče mě píchne v hrudi a znovu pocítím tu bolest. „Tak doufám, že se ti tu zalíbí a že k tobě ti třeťáci budou hodní.“ Usměje se na mě a pak mě pustí.

 

„To bylo teda rychlý.“ Poznamená Hiroki, jen co se za mnou zaklapnou dveře od ředitelny.

 

„Jo to jo. Upřímně, trochu mě teď děsí tvoje třída.“ Otřesu se. Hiroki se jen zasměje a vede mě chodbou až ke dveřím s nápisem nad kterým je tabulka 3A. vnitřně se obrním a zaklepu. Ještě přede mnou se dovnitř nahrne Hiroki a zůstane stát vedle dveří jak nějakej bodyguard. Usměji se a vejdu do třídy.

 

„Jsem nový student a jmenuji se Dor Pisti.“ Rozhlédnu se pevně po třídě. Nesmím ukázat slabost, jinak mě sežerou zaživa.

 

„Prostě mu říkejte Sněhurko a je to.“ Vloží se do toho Hiroki.

 

„Už i ty?! Nejsem Sněhurka!“ naštvaně se na něj otočím.

 

„Lásko? Přestaň se tam dohadovat s tím dementem a pojď si sednout za mnou. Přece nenecháš svého miláčka samotnýho.“  Pomalu se otočím a pohledem spočinu na Renaiovi, který právě vyhazuje z lavice svého spolužáka. Asi aby tam bylo místo.

 

„Říkal jsem ti to předtím a řeknu ti to znovu. Nejsem žádná láska, zlato ani miláček a už vůbec ne tvůj.“ řeknu ledovým hlasem a přidám k tomu svůj nový, ďábelský úsměv.

 

„Ale ale. Nezapírej. Přece mě máš tak strašně rád?“ zkusí svůj rádoby svůdný úsměv. Je mi z něj na blití.

 

„Mám ti to dokázat pěstně?“ zvednu jedno obočí.

 

„Přece by ses na mě nevrhl tady přede všema? Lásko.“ Dodá a já začínám vidět rudě.

 

„Neser mě Renaiy, nebo se neudržím.“ Procedím skrz sevřené zuby a dívám se na něj tím nejhorším pohledem, který svedu.

 

„Ale no ták, vždyť sám víš, že odpor je marný, tak proč si to tak ztěžuješ? Jednou budeš znovu můj.“ Usměje se na mě.

 

„Leda v příštím životě vole! A to jen přes mou mrtvolu!“ už na něj nemám nervy. Jestli ještě něco řekne, tak ho vážně praštím.

 

„Vždyť ti říkám, že odpor je-“ nedopoví, protože ho pošlu k zemi dobře mířeným kopen do obličeje. Tajně jsem doufal, že mu ten jeho rypák zaryju do lebky, ale jen jsem mu ho zlomil podruhé. Přes tu divnou tvrdou, asi sádrovou, náplast začne prosakovat krev. Asi jsem mu i sedřel kůži. Pomyslím si zlomyslně. Jen na mě kouká, jako by mě viděl prvně v životě.

 

„Už jsem ti to říkal, ne? A minule ti to nestačilo? Myslel jsem, že jsi se poučil.“ Odfrknu si a jdu si sednout za Hirokim, který se mezitím přesunul do poslední lavice a válí se po ní smíchy.

 

„Čemu se tlemíš?“ zeptám se zlostně. Ten Renai dokáže člověku zvednout tlak. Ovšem tohle u Hirokim jen vyvolalo další salvu smíchu, stejně jako u celé třídy.

 

„Myslím, že se budeš Asaiovi líbit.“ Vypraví ze sebe poté, co se dosyta vysměje.

 

„Co s tím má společného Asai? Vždyť ani neví, že jsem přijel!“ prsknu. Myslím, že dneska zmlátím každého, který se mi postaví do cesty.

 

„Ne-neví?“ vyplivne ze sebe mezi smíchem.

 

„Ne. Neví.“ Odseknu a otočím se k učiteli, který taky zadržuje smích.

 

„Pane Ushido, běžte na ošetřovnu.“ Pošle Renaie pryč. „Gratuluji, pane Sněhurko.“ Řekne jen, co se za ním zabouchnou dveře. Gratuluji? To jako za ten zlomenej nos? Usměji se a na všechny se usměji. Tím myslím, sým ďábelským úsměvem, který ale za chvíli nahradí můj vlastní úsměv a lehce vyděšené tváře se uklidní a úsměv mi i váhavě oplatí. Tak myslím, že todle tu mafiánskou teorii jen podpoří.

 

O přestávce se kolem mě shromáždí hlouček těch nejodvážnějších ze třídy, což jsou převážně kluci a jak to vypadá, jsou s Hirokim jedna parta. Mezi nimi jsou jen dvě holky, jedna emařka a druhá gothička. No jo. Prostě odvržený existence. Kluci mě plácají po ramenou a chválí mi můj urychlený proces s Renaiem. Postupně se se všemi rychle seznámím a zjišťuji, že jsou to fajn lidi pro každou srandu. Patří mezi ně i Camil, jak jsem zjistil, když nám nakoukl do třídy a kluci na něj volali, že mu musí někoho představit. Jaké bylo jejich překvapení, když se vyrukoval s tím, že jsme nejlepší přátelé už od dětství.

 

Později jsem se i seznámil s ostatníma ve třídě a je to super třída. Nikdo tu nikoho neodsuzuje, protože většina z nich má nějaké úchylky, nebo tu jsou homosexuálové či bisexuálové. Prostě je to tu, jako by se tu sešly všechny divný osobnosti a tvorové z města a tady si pěkně pospolu hráli.

 

Jak ubíhal týden, více a více jsem si tu třídu zamilovával. Kdyby tam nebyl Renai, bylo by to dokonalé. Naštěstí od toho incidentu se zlomeným nosem se ještě neukázal ve škole a tak jde všechno hladce.

 

Začal druhý týden na mé nové škole a já byl šťastný a upřímně zvědavý na Asaie, na kterýho jsem slyšel tolik věcí, že by se za ně asi propadl přinejmenším k protinožcům. Jenže pak nastali problémy. Problémy jménem Renaiy…

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:33

(Haruka, 9. 1. 2014 10:29)

Super díl! :3 Ale už přeceňuješ mou trpělivost! :D Už dávno si psala, že tu bude co nevidět Asai a furt nic! :D Ale tak snad se dočkám :)

Kawaii^^

(Frux, 18. 4. 2013 13:47)

To bylo super, jak ho složil! On je prost Dor machr! :))
Problémy s Renaiem? Jak to jako myslíš problémy s Renaiem? Děláš si srandu???? Jestli mu ten kretén něco udělá, tak udělám něco já jemu a příjemné to nebude!!!
Těším se na Asaia (snad se mu bude Dor skutečně líbit, jak říkal Hiroki)
Skvělý díl brouku :)

Kawaiiiiii ^^

(Widlicka, 4. 4. 2013 12:48)

Prostě jsem nemohla nenapsat, Dor je skvělý, moc se mi líbilo, jak zas toho šmejda uzemnil. :-D Smíchy jsem málem spadla pod stůl, prostě božíííí <3

Je super, že všude píšeš, z čího pohledu to je, snáze se v tom pak nejen orientuje, ale i píšou komentáře. Protože když někde čtu jen světlovlásek, tmavovlásek, a pak ani zbla jména, tak už po čase fakt nevím, kdo je kdo. ;-)

...

(L., 28. 3. 2013 22:01)

Tak jsem zvědavá, jaké problémy :) Už si to jdu přečíst. Jen, ať se Asaie objeví co nejdřív :)

..*

(Liia, 25. 3. 2013 15:41)

Pane jo, já ho miluju... :D On je dokonalý. A navíc se nehorázně těším na Asaie, protože mě bude zajímat jaký bude a jestli bude ještě úžasnější než miláček Dor :D
Jinak neuvěřitelní a doufám, že další díl bude ještě lepší jako tenhle :)

XD

(Liliana, 24. 3. 2013 12:24)

Toto bolo vážne geniálne!!! XD Už som zasa od smiechu mrtvá. Strašne mi to chýbalo. Dor je geniálny. S ničím sa nepára. No to jeho oslovenie Snehulienka ma odrovnalo a hlavne keď to povedal učiteľ XD. Som strašne zvedavá na Asaia. Musí to byť vážne zaujímvá postava keď sa Hiroki zmienil o tom, že sa mu Dor bude páčiť. Len mám obavy z Renaia. Ten ehmmm je schopný všetkého. Neviem sa dočkať pokračovania :D

^^

(Miu, 24. 3. 2013 10:47)

Yuu ty si zlááá ale stejně tě zbožňuju jak se koukám tak ses činila já se těšila že sem dáš voba dílky :( :D už se těším až si konečně pečtu další díl mít to vedle sebe a nesmět se kouknout to je hotovej horror!! :D uzdrav se co nejdřív (už chci vědět co plánuješ) v týdnu proklepnem co pude :D

...

(šárka, 23. 3. 2013 19:33)

jsem vážně zvědavá na Asaie, moc se těším na pokračování