Jdi na obsah Jdi na menu
 

15. chapter

19. 5. 2013

 Dor


„Tak ty jsi nechtěl, jo?“ zeptám se ho hraně naštvaně.


„Já nechtěl.“ řekne a vyplázne na mě jazyk.


„No jazyk máš hezkej.“ ušklíbnu se.


„A taky šikovnej.“ usměje se na mě svůdně a já zrudnu při představ, co všechno by tím jazykem mohl dělat. „Ale ale...tady nám někdo myslí na věci do osmnácti nepřístupné, co?“ rýpne si a já zrudnu ještě víc. Jak to uhádl? No jasně, já zapomněl na tu zpropadenou červeň ve tvářích...


„Nemyslím.“ ohradím se, ale vím, že je to k ničemu.


„Vážně? A co kdybychom ty představy naplnili hned doma, v posteli?“ zašeptá mi do ucha a můj obličej nabral barvu té nejsytější krve, když jsem si představil, že bychom všechny ty perverznosti provozovali.


„Tak myslím, že se ničeho nedočkáš.“ zamumlám a neodvažuju se mu podívat do obličeje.


„Jistě jistě.“ řekne chlácholivě a opře se o mé rameno.


„Copak, přešla tě chuť na perverznosti?“ zeptám se ironicky.


„To ty jsi tu na to myslel! Já ti jen nahrál!“ ohradí se se smíchem.


„Jo, jasně. A kdo mi tu nestydatě navrhoval sex? Co?“ zvednu obočí a on se jen ušklíbne.


„Chtěl jsi to.“ řekne sebejistě a já se jen rozesměji.


„Ta tvá sebedůvěra je až k neuvěření.“ odfrknu si a začnu se dívat z okna.


„To víš, ona je snadno nakažlivá.“ zahuhlá.


„Tím mi chceš říct, že já jsem takovej namyšlenej egoistickej sexuální maniak, jako ty?“ zeptám se překvapeně a v duchu se divím, kde na tohle chodí.


„No jistě. A kdy jsi mě tak prokoukl? Vždyť jsme spolu ještě pořádně nic neměli a ty už víš, že mám neutuchající apetit a energii na rozdávání.“ svůdně se usměje a mě přejede mráz po zádech.


„Jsme spolu oficiálně ani ne den, tak se zklidni a svoje potřeby odlož na druhou kolej, jo? Nehodlám s tebou spát po kratší době, než měsíc.“


„Cože? To nemyslíš vážně!“ zaječí zděšeně.


„Hej vy tam! Zklidněte hormon, jasný? Nebo vás rozsadím!“ zaječí na nás učitel.


„Jasně.“ zaječí znovu Asaie. „Jsi jako holka, víš to?“ podívá se na mě zoufale.


„Hele, buď rád, že nejsem zastánce sex až po svatbě.“ zchladím ho.


„To né! Já si ten měsíc počkám.“ ujišťuje mě a já se jen začnu smát.


„Neříkal jsem vám něco?!“ zaječí znovu učitel a já se pokusím svůj smích ztlumit za svou dlaní. Moc to nejde, ale po chvíli se uklidním a konečně se na Asaie podívám.


„Takže teď už jen zbývá otázka, jestli za ten měsíc ještě budeme spolu.“ řeknu naprosto vážně a sleduji, jak na chvíli zesinal a následovně do mě zabodl svůj planoucí pohled.


„Já se tě nevzdám. Jestli budeš chtít odejít, tak si tě přivážu k posteli a nebo si tě želízkama připnu k sobě, abys mi nemohl zdrhnout. A nebo nás rozdělí jen smrt.“ pronese výhružně.


A nebo Orochi. Pomyslím si pochmurně. „To je sice hezké, ale stejně ti uteču.“ ušklíbnu se na něj a Orochiho vytěsním až na samý okraj mysli.


„To se ti nepodaří.“ řekne sebevědomě a vysadí si mě na klín.


„Jsme ve třídě, vole!“ zašeptám naštvaně.


„Ty jsi řekl vole?“ zeptá se mě.


„Jo řekl a pusť mě ty vole!“ řeknu znova.


„A měla to být nadávka nebo takový to „volování“ za každou větou?“ zeptá se a já se jen ušklíbnu.


„Zkus hádat.“


„Takže nadávka...“


„Správně.“ triumfálně se usměji a snažím se vypáčit z jeho náručí. „Hej, pusť mě!“ vyjedu na něj šeptem.


„Cože?“


„Pusť. Mě!“ hláskuji mu to a naštvaně se na něj mračím.


„Víš, že když se mračíš, jsi k sežrání?“ zašeptá s políbí mě.


„Kurva jsme ve škole, tak se podle toho chovej!“ zaječím šeptem.


„Teď jsi řekl kurva.“


„Postřeh vole.“ zaironizuji. „Tak pustíš mě?“ zeptám se znovu.


„Ne.“


„Tak dobře, na blbou odpověď, blbá reakce.“ povzdechnu si a loktem ho naberu do jeho nejcitlivějšího místa.


„Auuuu! Jak se ti to povedlo?!“ skučí a pustí mě, čehož využiju a sednu si zpět na své místo.


„To máš za to ignorante!“ Zavrčím na něj na půl úst a zbytek hodiny ho úspěšně ignoruji. Přestávku strávíme kecání o ničem a další, už poslední, hodinu, mi neustále do ucha šeptá nějaké perverznosti. Snažím se to vydržet, ale úplně klidným mě to nenechává. Jen co zazvoní vyběhnu ze třídy a zamířím k partě, která už čeká před školou. Naštvaně k nim přidupu nevrlé pohledy typu „promluv na mě a zastřelím tě“ hážu na všechny světový i nesvětový strany.


„Co se stalo?“ odváží se nakonec někdo zeptat.


„Nadržený prase to je!“ zaječím.


„To se bavíte o mě.“ přijde k nám Asaie a usmívá se jak měsíček na hnoji.


„Jo, bavíme! O tom, jakej seš nadrženej vůl!“ zavrčím a uraženě se otočím.


„Ale no ták, lásko. Přece by ses neurazil, ne? Ne kvůli takové triviálnosti.“ zapřede a obejme mě zezadu kolem pasu. Všichni se napnou, jak očekávají, že Asaie přinejmenším zabiju, ale já se jen otočím a políbím ho. Jen co se z polibku stane pravé francouzské „povídání“, kousnu ho do jazyka.


„Auuu!!“ jak jsi mi to mohl udělat? Teď mě krvácí, vidíš to?“ vyplazuje na mě jazyka a já se jen směju.


„Neboj, neprokousl jsem ti ho. Nebudu se líbat s příšerou s dírou v jazyku.“ chlácholím ho a ostatní dostanou záchvat smíchu.


„To jako já jsem příšera? Kde jsi na tom byl? viděl jsi někdy hezčího kluka, než jsem já?“ vyjekne lehce uraženě, jak jsem ranil jeho ego.


„No jistě, každodenně ho vídám v zrcadle.“ ušklíbnu se a ostatní se znovu zhroutí smíchy.


„Cs! To ti nedaruji!“ vyhrožuje mi a já se jen zasměji.


„Kdy se z tebe stal takovej narcis?“ ptám se se smíchem.


„A kdy jsi se ty do mě zamiloval?“


„Co to s tím má co společného?“ divím se.


„Já jen, že tě tááák strašně moc miluju.“ usměje se na mě a já okamžitě zapomenu na všechno, co jsem mu ještě chtěl říct.


„Tak myslím, že teď bych ti byl schopnej odpustit cokoliv.“ zamumlám a usměji se. „Tak vyrazíme?“ rozhlídnu se po okolostojících.


„Ještě se čeká na Dovida.“ ozve se Hiroki.


„Tak jo. Ale jestli nedorazí do pěti minut, kašlu na něj a jdu do té kavárny, či co to je.“ řeknu a opřu se o Asaie, který jen přikyvuje. Čekáme ani ne těch pět minut a Dovid se sem už sem řítí, jako by mu za patama běžel přinejmenším tyranosaurus.


„Jaký tvor tě tak vyděsil, že tě donutil běžet takovou rychlostí?“ zeptá se Asaie


„Tady ten.“ kývne a přistoupí k Hirokimu, který mu dá pusu.


„Tím jsi snad chtěl zlatíčko říct, že jsem nějaký „tvor“?“ ozve se laškovně.


„No jistě, nový lidský druh.“ ušklíbne se a chytne ho za ruku. „A jenom můj!...Tak vyrážíme!“ vykřikne a jde první.


„Hej! To jsem měl říct já!“ ohradím se a více se opřu o Asaie.


„Hele, Snížku, jestli nepůjdeš sám, myslím, že mě shodíš.“ řekne a já se smrtelně urazím.


„Nejsem snížek!“ ohradím se a vydám se rychle dopředu. Bez něj. Neujdu ani pět kroků, když se mi jeho ruce omotají kolem hrudníku a on mě lehce políbí do vlasů. Tyhle něžnosti jsou tak krásné.


„Odpuštěno?“


„Odpuštěno.“ usměji se a tentokrát ho chytnu za ruku. Dojdeme až k nově zařízené kavárně, ve které si sedneme dozadu, k oddělenému stolu, kam se všichni bohatě vejdeme.


„Tak kde máš toho pana dokonalého?“ zeptá se Asaie a Vicki lehce zrudne.


„Chodí sem až na čtvrtou.“ řekne.


„Tak ty ho sleduješ?“ vypadne ze mě.


„Ne! Já jen...sbírám informace! Jen jsem tu párkrát byl...“ snaží se z toho nějak vybruslit, ovšem moc mu to nejde.


„Jasně, to známe.“ usměje se Dan a všichni se rozesmějeme.


„Vy ste blbí!“ ožene se po nás Vicki.


„Je za deset čtyři, takže by tu už mohl být, ne?“ řekne Asaie a začne se rozhlížet. Najednou do místnosti vstoupí vysoký blonďák, který jen co nás zmerčí, usměje se na nás.


„To je on? Myslím že vyměním Asaieho. Nechceš ho?“ podívám se po Vickim a ostatní se rozesmějí.


„Miláčku, jestli to uděláš, nedožiješ se zítřka!“ zavrčí Asaie.


„Jistě lásko.“ sladce se na něj usměji.


„Budu si tě muset víc hlídat.“ zamumlá a já se rozesměji. Blonďák se vydá k nám a Vicki se snaží propadnout do sedačky za ním. Nejspíš lituje, že nás sem vzal.


„Co si dáte?“ zeptá se a přitom se dívá po Vickim.


„No, někdo by si tu dal jednoho číšníka, ale hádám, že ten asi není na prodej, co?“ zeptá se Asaie a blonďák se usměje.


„Podle toho, kdo ho chce.“ řekne a dívá se zase na Vickiho. Teda to vypadá na víc než jen jiskření, usměji se.


„Takže my si dáme třikrát pohár všeho, dvakrát Tiramisu, jednou Sachrdort, dvakrát indiánka a ještě jahodový řez s větrníkama. Dvakrát.“ objedná Asaie, aniž by se ostatních byť jen zeptal.


„Počkej a co se nás zeptat?!“ ozve se několik lidí, ale nevypadá to, že by ho to nějak tížilo.


„Neměli jste se k tomu, tak jsem objednal to, co si dává většina lidí.“ pokrčí rameny.


„A co když jsme chtěli něco jiného?“ ptá se Vicki.


„Jo, číšníka, co?“ ozvu se já a kolem stolu se znovu ozve smích. „Však si můžete přiobjednat, ne? Nejspíš platí Asaie, když to tak spískal.“ zakřením se a jen sleduji, jak dotyčný bledne.


„Ne! To si děláš srandu, že? Víš jací jsou to žrouti?!“ zhrozí se a já se rozesměji. Po tomhle, už se jen bavíme o blbostech a triviálnostech, než nám donesou poháry.


„Ten je výborný!“ zavrním a dám jednu lžičku Asaiemu, který si vzal Tiramisu.


„Vážně je to výborný“ řekne udiveně. „Ale ty chutnáš líp.“ usměje se a já mám pocit, že roztaju.


„Sorry, ale musím na záchod.“ zvedne se Dovid a Hiroki chce jít samozřejmně s ním. „Hiro, opovaž se jít se mnou! Ještě bys mě ochmatával v kabince.“ zboří Hirokiho představy a odejde pryč. Hiroki se sešle posadí zpět a jen pohledem skenuje dveře, za kterými Dovid zmizel.


„Je tam nějak dlouho!“ řekne po deseti minutách a vdá se za ním. Jen co zmizí za dveřmi, vyletí z nich, jako by mu za patama hořelo.


„Dovid je pryč! Dov zmizel!“ vyjede na nás hystericky, jen co přiběhne k nám.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

<3 jsi zlá...

(Miu, 20. 5. 2013 6:35)

Jsi tááák zlááá (jak na ně tak i na mě) je to úžasný jako vždycky, ale mám chuť tě zavraždit... za ty čtyři osudy...- já v tom mám kvůli tobě bordeel!!!! :D taky si nejsem jistá, jestli si představuje jenom Dor anebo i tvoje čtenářky :D no... ani ti nemusím říkat, že se těším na další díl a dneska prodrbeme!!! (opovaž se napřijít) :D

...

(L., 19. 5. 2013 18:54)

Zmizel? To nevypadá moc dobře. Jsem si jistá, že kdyby šel jen tak, ze své vůle třeba domů, někomu by to řekl. Takže tohle to asi nebude. Jsem zvědavá. Jen ať to není Orochi, aby získal vydíráním Dora.

:)

(Kyoko, 19. 5. 2013 17:37)

Jako dooost dobrý :D taky nejsem první :D :D ale koukej co nejdřív dát pokráčko! To se nedělá takhle nás napínat!! Bude už zítra? :D

Re: :)

(Yukiko, 19. 5. 2013 17:42)

No tak to teda nevím :) zase tak často nestíhám přidávat :D

Re: Re: :)

(Kyoko, 19. 5. 2013 18:34)

Jak nedá? :D se snaž :D taky jsem tě nenechala napnutou dlouho :D

...

(Liliana, 19. 5. 2013 16:47)

To vieš, že si nám chýbala! Ale mám Ťa sto chutí prethrnúť!!!!! Ten koniec mal byť čo??!!!! Nielenže to utneš v tom najnapínavejšom, ale si hovorila, že to bude ešte odpočinkové a pritom tým koncom si mi privodila záchvat šoku. Vrrr!! Máš jediné šťastie, že keby som Ti nejak ublížila tak sa nedočkám pokračovania. A ja sa ho po tomto neviem totálne dočkať. To mi robíš naschvál že *fňuk* Ináč je to skvelý diel. Dor a Asaie sú podarená dvojka. To ich laškovanie a kočkovanie je geniálne. Som zvedavá čo sa stalo s Dovidom. Snáď v tom nemá prsty Orochi. Takže pekne prosím pridaj ďalší diel čo najrýchlejšie *psí pohľad*