Jdi na obsah Jdi na menu
 

13. chapter

24. 4. 2013

 Dor

 

„Začnu od začátku, ano?“ ani nečekám na odpověď a vyprávím dál. „Jak už víš, něco před půl rokem jsem chodil a následně se i rozešel s Renaiyem. Byly jsme spolu asi dva měsíce, než se začal chovat tak hnusně a nezačal mě v lecčem omezovat. Z dokonalého, něžného a milujícího muže, byl najednou násilnický parchant, který se ke mně choval hůř než k hadru. Rozešel jsem se s ním, ale nesl jsem to hůř, než kdyby mi dal kopačky on a ne já jemu. Byl jsem na dně a nejednou jsem myslel i na sebevraždu. Jenže pak se objevil Orochi. Byl milý, něžný a okouzlující a já k němu okamžitě přilnul. Potřeboval jsem lásku a on se mi ji rozhodl dát.

 Myslel jsem, že mě miluje a že já ho taky, ale po měsíci, kdy jsem mu vážně dělal jen děvku,-“ po tomhle výroku od něho odvrátím hlavu a je mi jasné, jak moc mnou teď bude opovrhovat. „-mi došlo, že v tom láska nejspíše nebude. Opustil jsem ho, ale on si to nenechal jen tak líbit a nejednou jsem od nich dostal nakládačku. Ať už se umím prát jakkoliv, celý gang je pořád přesila nad přesilu. Jenomže mí staří kamarádi se na mě nevykašlali, jak jsem si myslel a vzali mě zpět k sobě. Znovu jsem byl něco jako druhý vůdce a na moje malé “selhání“ nikdo nic neříkal. Byl jsem znovu šťastný, ale to nemělo trvat moc dlouho.

Můj gang a Orochiho gang byly na kordy. Něco jako malá válka gangů…“ odmlčím se, jak se mi před očima promítne několik dosti odporných a drsných scén. „Nikdy člověka nezabili, ale dřív než byl člověk v bezvědomí, s polámanými všemi žebry a na těle neměl jediné nepohmožděné místečko, nepřestali mlátit a kopat a nejednou někoho znásilnili. Jednou jsem šel večerním městem a vzal to přes ty temnější uličky. Věděl jsem, jak v případě nouze utéct, ale to, co jsem tam našel mě naprosto vykolejilo.

 V jedné z těch zapadlých uliček, kam se v noci rozhodně nemá chodit, byl samotný Orochi s Luckym, jeho pravou rukou, a o něčem diskutovali s nějakým chlápkem s gorilou. Samozřejmě bych to nebyl já, abych je neodposlouchával.“ Odfrknu si. Jak jsem byl tehdy blbej! „To co jsem se dozvěděl, mělo za následek to, že jsem konečně poznal v plném rozsahu Orochiho krutost. Věděl jsem, že pašuje drogy, falšuje peníze, krade a kdoví co ještě, ale on normálně obchodoval s bílým masem!

 Prostě prodával mladý holky a kluky - téměř ještě děti - kteří se do něj „zamilovali“ a pak je akorát čekal život děvky v nějakým bordelu kdesi v cizině, daleko od domova. Ale to jeho prohlášení, že toho nejlepšího už nemá, by mě nijak nešokovalo, kdyby tam nepadlo moje jméno…údajně i přemýšlel, že by si mě nechal jako osobní hračku.

Naštvalo mě to – nehorázně mě to naštvalo - a proto jsem se v tu chvíli rozhodl, že jim to překazím. Slyšel jsem, na jakém místě dojde k „předání“ těch nebohých dětí a naplánoval jsem to. Nahlásil jsem to všechno anonymně policii a jen se modlil, aby to vzali vážně. Vzali. Jenže se stala chyba.

 Zaprvé Orochi z toho nějakým způsobem vyklouzl jen s podmínkou, stejně jako všichni z jeho party a za druhé, nikdy se neměl dozvědět, kdo mu to překazil. Ovšem on se to samozřejmě dozvěděl a chtěl se pomstít. Bohužel, nebo spíš naštěstí, v tu dobu mi zabili rodiče…To znělo, jako bych z toho měl radost…“ zašeptám smutně. „No každopádně jsem den na to odletěl, ani nevím, jak se to mohlo vyřešit tak brzy, a Orochi mi měl zmizet ze života. Bohužel, jak se zdá, nezmizel…“ dopovím a odmítám se na něj podívat.

 

„Aha.“ Ozve se jen zaraženě. Takže to nepochopil… „Tohle jsem nečekal…“ vydechne a já se otočím k odchodu. „Kam si myslíš, že jdeš?“ ozve se za mnou a vzápětí jsem vtažen do pevného objetí. „Teď už mi neutečeš. Je ti to doufám jasné?“ podívá se na mě s úsměvem a já mu ho trochu nejistě vrátím. „Promiň, že jsem tak vyletěl. Teď už mezi námi žádná další tajemství nejsou, že ne?“ zeptá se a mě myslí proběhne obrázek Eleanor.

 

„Nó…ještě mám motorku.“ Kníknu.

 

„A v čem je problém?“ nechápe.

 

„Když ona je…no…zvláštní?“

 

„A to to mám vědět jako já? Já ji neznám. A já mám taky motorku a jen pro tvou informaci, je jediná svého druhu.“ Řekne pyšně.

 

„Vážně?“ zeptám se sarkasticky.

 

„Vážně. Je to motorka s umělou inteligencí.“ Cože?!

 

„Kdes ji vzal?!“ vyjeknu. Vždyť Eleanor má být jediná!

 

„No…složil jsem ji. Podle plánů co jsem náhodou hacknul.“ Rozpačitě se začne drbat ve vlasech.

 

„Složil?“ zašeptám nevěřícně. On ji složil?“Tys ji složil? J-jak?“

 

„Normálně. Bylo to primitivní. Jediný exemplář zničili a to jen proto, že udělali malou chybu v programu. Kdyby tam jen změnili znaménko, motorka by poslouchala toho, koho jí naprogramují.“ Pokrčí skromně rameny.

 

„Nezničili.“ Zamumlám.

 

„Cože?“

 

„Nezničili.“ Řeknu zřetelněji a sleduji jeho reakce.

 

„Jak nez-počkej! Ty-ty…tak proto je tak zvláštní!“ vykřikne a já jen přikývnu. „Ale to je skvělé!“ můžeme tu jezdit po okolí a můžu ti ukázat všechna moje místa. Bude to úžasný!“ sní s jiskřičkami v očích. V tuto chvíli je tak roztomilej.

 

„Už se těším.“ Řeknu jen a usměji se na něj. Hned si mě přitáhne snad ještě blíž obličej si položí do mých vlasů.

 

„A polibek by nebyl?“ zeptám se hraně naštvaně.

 

„Copak copak…snad nemáš chuť na něco sladšího?“ zavrní mi do ucha.

 

„Na něco sladšího?…ne...Mám chuť na tebe.“ Zašeptám. „Tak otřepaná fráze. Jak z nějakého romantického braku.“ Odfrknu si a Asaiovi se rozvibruje hrudník smíchem.

 

„Víš, možná bychom měli ošetřit ty tvé ruce.“ Poznamená, jen co se vysměje.

 

„Ne možná, ale určitě.“ Odseknu lehce a vymaním se mu z hřející náruče. Okamžitě se mi po ní začne stýskat a mám co dělat, abych se tam nevrátil.

 

„Tak ukaž.“ Natáhne se po mojí ruce a jen co ji za zápěstí sevře ve své, dá se do vyndávání střepů. Je to piplačka, ale nakonec tam nemám ani střípek. Na druhé ruce mám jen jedno říznutí, které trochu krvácí, ale jinak je zcela v pořádku. „Hotojó.“ Zahuhlá.

 

„Cože? Hotojó?“ rozesměji se.

 

„To sestra…“ obhajuje se, ale po chvíli uraženosti se také rozesměje.

 

„Tak jdeme, ať jim nechybí pracovní síla.“ S tím se zvednu, že půjdu znovu pracovat, ale Asaie mi překazí plány.

 

„Nikam nejdeš. Jedeš se mnou domů, neboť s těma rukama bys teď neudělal vůbec nic. A cos měl s tím klukem co si s ním tak okatě flirtoval?“ zeptá se s nádechem žárlivosti. Potichu se zasměji. „Tady není nic k smíchu.“ Ohradí se a uraženě našpulí ústa. To mě rozesměje už tuplovaně. „Hej!“ okřikne mě a já mu dám rychlou pusu, načež rychle zmizím. „Héj!“ táhne se za mnou a hned na to uslyším i kroky. Rozeběhnu se, až skončím v náručí Nikush.

 

„Co to tu vyvádíš?“ ptá se lehce překvapeně, ale během chvíle jí letím z náruče do jiné, mnohem mužnější…a tak voňavé!

 

„To je moje.“ Zavrčí majetnicky.

 

„Já nejsem TO!“ ohradím se a víc se zavrtám do jeho náruče. Je tam tak příjemně…

 

„Oh. Vy jste se dali dohromady.“ řekne nevěřícně Nikush.

 

„Neříkej, vážně?“ odpoví ji ironicky Asaie a jde směrem východ, přičemž mě táhne sebou. Mám chuť v jeho náruči zůstat celý zbytek svého života…

 

Asaie

 

Dor se mi tulí v náručí a mě se ho nechce pouštět. Mám pocit, že když ho pustím, kus mne se odtrhne společně s ním. Jdu takhle několik kroků, než si uvědomím, že takhle to nepůjde. Jemně ho uvolním ze své náruče, na to se zamračí a sjede mě pohledem uděláš to ještě jednou a zabiju tě. „No tak zlato, musíme se nějak dostat domů a mimochodem je docela pozdě, víš? Zítra jdeme do školy.“ vysvětluji mu a on se velice neochotně vydá za mnou. Po pár krocích ho chytnu za ruku a lehce ji stisknu.

 

Ruku v ruce dojdeme až k jeho autu. Podle letmého pohledu na palubní desku zjistím, že je půl dvanácté. Jak ten čas let, pomyslím si a pak už zastavujeme doma v garáži. Vystoupíme a potichu se vplížíme do domu. Všichni už spí a tak se co nejrychleji převlékneme, vykonáme hygienu a zalehneme.

 

V té velké prázdné posteli mi je tak smutno. Jaké by to bylo, kdyby tu byl Dor? Přitulil by se ke mně, nebo by spal roztažený po celé posteli? Takovými myšlenkami se zabývám do té doby, než se na mě něco natiskne. Vylekaně se podívám na to, co je právě vedle mě a pohled se zabodne do modrých očí.

 

„Co tu děláš?“ zeptám se překvapeně. Sice jsem snil o tom, že tu bude se mnou, ale skutečnost je úplně jiná. Teda ne že by se mi to nelíbilo, právě naopak, ale to jak se na mě tiskne svým polonahým tělem, odvádí svou práci tam ‚dole‘ kde se mi povážlivě začali stahovat vzrušení. Tohle nedopadne dobře.

 

„Pod postelí byl bubák.“ Podívá se na mě nevinným dětským kukučem. Proč já mu to jen nevěřím? Pomyslím si sarkasticky.

 

„Vážně?“ zeptám se skoro se zájmem.

 

„vážně.“ Rázně pokývl hlavou. „A říkal, že jestli nepůjdu k tobě, tak mě sní.“ Zafňuká afektovaně a přitulí se ke mně ještě víc.

 

„Tak to pak jo. Budeme muset bubákovi dát odměnu.“ Zamumlám a snažím se zmírnit mé vzrušení.

 

„To jo…Dobrou.“ Řekne jen a už klidně oddechuje. On vážně usnul? Během tří vteřin? Je tohleto normální? „Já nespím.“ Zazubí se na mě a políbí mě. „Teď už můžu v klidu spát.“ Zahuhlá a zavře oči. Po necelých pěti minutách vážně usne.

 

 Zatímco pozoruji jeho spící tvář, přehrávám si v hlavě celý dnešek. To jako znamená, že jsme teď pár? Projede mi hlavou otázka, na kterou bych moc rád věděl odpověď. S myšlenkami na něj a na to, jak bude vypadat naše budoucnost, také usnu.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(šárka, 1. 5. 2013 11:28)

skvělý, už se těším na probuzení : ) super obrázek

Kawaiiiiii ^^

(Widlicka, 30. 4. 2013 9:48)

Ten konec byl - prostě Nádhera <3
Dorova minulost byla pěkně hustá, hádám, že ten parchant Orochi bude určitě se chtít nějak pomstít za to, že je prásknul a málem skončili v base. Asi tam teď bude docela husto ;-)

Kawaii

(Frux, 29. 4. 2013 10:25)

Dávala jsem sem komentář už včera, ale asi se nepřidal :(
Byla to skvělá kapitola a hrozně se těším na další :) Asaie se o Dora postará :)
Docela mě překvapilo, že má taky motorku s umělou inteligencí

íííííí xD

(Safi, 25. 4. 2013 22:07)

Už newím co psaat xD proste skveleee fakt best..moc se mi libi tak šup sem s další a pls s Eleanor tky xP

:)

(Kyoko, 25. 4. 2013 14:17)

Líbilo! Překvapuješ jako já :D Hezky jsi to zamotala a jsem zvědavá, co dalšího jim hodíš do cesty. Takhle snadný to nebývá, ale pokud bude :) jsem jedině pro :) Tak hezky dál piš ať je tu co nejdřív pokračování :)

...

(L., 24. 4. 2013 23:00)

Popravdě jsem trochu čekala, že mu to Dor neřekne všechno. Navíc, když Asaie ani nezná dost dlouho. Mohl mu říct jen část, i když... co z toho by byla část, když to všechno do sebe zapadalo a bez ostatních souvislostí by to asi nepochopil?
Každopádně je fajn, že se v tom Asaie nepitval a prostě to tak trochu "přešel".

...

(Liliana, 24. 4. 2013 22:05)

Krásna a zaujímavá kapča :) Popravde Dorova minulosť mi dosť vyrazila dych. Čakala som všetko, ale toto bolo silné kafe. Dor bol totálne roztomilý keď ležal v posteli Asaie. Potešila ma reakcia Asaie, že dal Dorovi šancu. Neodsudzoval ho a ani sa ho nevzdal. Myslím, že presne takého partnera Dor potrebuje. Niekoho kto bude pri ňom stáť za každých okolností a dokáže si ho vypočuť. Mám taký pocit, že Asaie nepredviedol svoje schopnosti v plnom rozsahu. Myslím si, že dokáže byť naozaj nebezpečným ak si ho človek znepriatelí. Teším sa na ďalší diel :)

Z pridávania si nič nerob. Človek mieni, ale nakoniec sa ho plány prekazia. Dôležité je, že Ti písanie robí radosť a pridávaš :)

Ha!

(Miu, 24. 4. 2013 21:57)

mííluju tě! kdes prosimtě šlohla ten obrázek? :D úžasný ale nečekala jsem že se daj tak rychle dohromady no vony budou stopro komplikace jsem zvědavá na pokračování - jenom s tím co jsi mi dneska říkyla TY.JSI.ZLÁ