10. Ples
Alex
Přede mnou stál muž, který nevypadal ani trošku sympaticky. Vyzařovala z něj na míle daleko arogance a touha po moci. Už jen ta jeho malá černá očka co tak mhouřil, jako by se vás už teď snažil o něco okrást. Vnitřně se otřesu a prohlížím si ho dál. Vysoký, celý v černém. Lehké pivní břicho se mu rýsuje pod jeho bohatě našňořenou košilí, která ho ani přes usilovnou snahu návrhářů neskryla. Úlisný úsměv, který mu hraje na rtech nutí člověka co nejrychleji utéct a schovat se někam do bezpečí, kam na něj tenhle muž nedosáhne. Odhadoval bych mu tak něco přes třicet. Docela dost na to, že by si chtěl vzít Yoanu, které je šestnáct.
„Bohužel, moje nastávající choť si dnes nějak nepřeje tancovat. Necítí se moc dobře,“ omluvně se na něj usměju, což mi dá hodně práce, protože usmívat se na takového člověka prostě nejde!
„Vaše choť?“ vyhrkne překvapeně a vykulí svá očka, až se bojím, že mu vypadnou z důlků.
„Ano, moje choť,“ obejmu ji kolem ramen a vtisknu jí polibek do vlasů. Přitiskne se ke mně a dá mi ruku kolem pasu.
„Budeme se brát za půl roku. Zatím jsme jen zasnoubeni a jsme zamilovaní až po uši,“ zamilovaně se usměje Yoana a nakloní se ke mně pro polibek. Chvilku zaváhám, ale pak jí ho dám. V duchu se modlím, aby ho neviděl Lois. Proč zase myslíš na Loise, ty debile?! Nadávám si v duchu a dám Yoaně ještě jednu pusu, aby to vypadalo věrohodněji.
„Vy jste vážně… zasnoubení?“ ujišťuje se pro jistotu.
„Ano jsme. Je v tom nějaký problém?“ zeptám se hlasem, který v žádném případě neočekává zápornou odpověď.
„Ne ne, není. Já jen… myslel jsem, že slečna Yoana je volná,“s tím se otočí a odejde.
„Tak vidíš, že to nebylo až tak težký,“ usměji se na ni a otočím se ke stolu, kde ale stojí Lois a hledí na mě s tváří jako z kamene. Je to děsivější než kdyby se zlobil nebo brečel nebo nevím co. Jen v jeho očích jdou poznat ty plameny hněvu, který se tam usídlil a naháněl člověku husí kůži. „Loisi…“ zašeptám šokovaně. „Ty jsi to slyšel?“ vyjeknu a zděšeně sleduji, jak přikývl. Očividně není vzteky schopen slova. To ne! Zaječím v duhu a se zděšením sleduji, jak pomalu odchází. „Počkej Loisi! Počkej přece!“ volám za ním, ale nijak nereaguje a prostě jde dál. Rychle se rozeběhnu podél stolu abych ho dohnal, ale to už ho nikde nevidím. Vystrašeně se rozhlížím na všechny strany, když ho uvidím vycházet ze sálu jedněmi postraními dveřmi. Rychle vyrazím za ním a úplně zapomenu na Yoanu, která stále zmateně stojí u stolu. Prodírám se davem ke dveřím, za kterými zmizel a jen co se k nim dostanu, rozrazím je takovou silou, že málem srazím Trenody, která se na mě naštvaně podívá, ale než stihne cokoliv říct, skočím jí do řeči.
„Kudy běžel?“ zeptám se, se stoupající hysterií v hlase.
„Kdo?“
„No kdo asi? Lois?!“ vážně začínám panikařit.
„Jo ten! Ten běžel doprava,“ řekne a já ji nechám daleko za sebou, jak rychle vystartuji. Zahnu za roh a uvidím ho opřeného o stěnu. Rychle se k němu rozeběhnu, ale jen co si mě všimne, odstrčí se od zdi a chce jít dál.
„Počkej Loisi! Prosím!“ žadoním, ale zase mě neposlouchá. „Loisi!“ zaječím. konečně zastavil!
„Co chceš?“ prudce se otočí. Před jeho pohledem o krok couvnu, ale hned se zase vzchopím.
„Nech mě ti to vysvětlit! Prosím,“
„Tady není co vysvětlovat. Máš snoubenku,“ poslední slovo vyplivne, jako by to bylo něco odporného, co se mu náhodou dostalo do pusy.
„Právě proto ti to chci vysvětlit! Já žádnou snoubenku nemám!“ zaječím na něj.
„Ne? A co byla ta holka? Vždyť jsem viděl, jak jste se k sobě měli u tebe v pokoji a teď na bále! Já ti na to neskočím ty malej!“ zuřivě se mi podívá do očí.
„Tak mi nevěř ale nech mě všechno vysvětlit! Prosím,“ mám slzy na krajíčku a jen to ho nejspíš donutí na to kývnout. Poznal jsem, že mi to stejně nebude chtít uvěřit, ale aspoň to musím zkusit.
„Yoana má nechtěného nápadníka a už několik měsíců se ho nemůže zbavit. Je to bohužel jeden ze šlechticů u nich na dvoře a proto sem jel s nimi. Naplánovali jsme, že budeme dělat zamilovaný pár a tím ho nějak odradíme od jeho dalšího otravovaní. Když jsme tam tak stáli, prostě mě napadlo, že by bylo dobré, říct tohle!“ hájím se a vidím, jak sám se sebou bojuje, jestli mi věřit nebo ne.
„Proč bych ti měl věřit?“ zeptá se temně.
„Proč? Já nevím… je na tobě, jestli mi budeš věřit nebo ne,“ zašeptám a jen sleduji, jak se pomalu otáčí a odchází pryč. Proč? Do očí se mi hrnou slzy přes které za chvíli nevidím. Přemýšlím, že bych se za ním vrhnul a nějak to urovnal, ale nakonec se uklidním a otočím se zpět. Jak jsem mu říkal, je na něm, jestli mi bude věřit nebo ne... Pomalu jdu zpátky do sálu a rozmžikávám slzy.
Přede dveřmi se pak ještě na pět minut zastavím, aby mi oschly oči a nebylo poznat, že jsem brečel. Jen co se doopravdy uklidním a svůj vzhled zkontroluji v zrcadle na chodbě, otevřu dveře a vydám se do sálu hledat Yoanu. Nikde ji nemůžu najít, ale v hlavě mi začne blikat varovné světýlko. Co když se jí něco stalo? Co když ji ten hajzl někam odtáhl? Co když- stojí támhle se synem podkoního a něčemu se směje. Najednou tam přišel její „nápadník“ a něco jí pošeptal. Zděšeně se na něj podívá, omluví se Jakubovi a roztřeseně se vydá za tím, koho se chtěla zbavit. Rychle se vydám k nim a vytrhnu její ruku z té jeho.
„Co si to dovolujete, sahat na ni bez mého svolení?“ zavrčím na něj a Yoana se ke mně vděčně přitiskne.
„Nikdo jako vy se k ní už nepřiblíží, je vám to jasné! Je to moje budoucí žena a nechci, aby z vás měla doživotní trauma!“ pokračuji, ale ten debil se jen úlisně zasměje.
„Víte princi… já vím, že nejste zasnoubení. Nemůžete být zasnoubení, tedy můžete, ale těžko budete do sebe zamilovaní, když tak toužíte po princi Loisovi, že?“ slizce se zasměje a mě vyraší všude po těle ledový pot. Jak to ví? „Jak to vím? Sledoval jsem vás, když jste tak rychle opustil svou krásnou snoubenku po tom, co jste zjistil, že princ Lois slyšel celý rozhovor. Viděl jsem vás, jak mu horečně vysvětlujete, jak to bylo. Slyšel jsem celý váš plán i váš pláč. Jste ubohý princi a princezna Yoana bude moje. Už jsem to domluvil s králem. Řekl jsem mu, že se chceme brát, ale Yoaně není nějak dobře, tak ji odvedu do jejích komnat,“ zašklebí se a já mám chuť mu jednu natáhnout. Co si to dovoluje? Proč mě ten hajzl sledoval? A co chtěl s Yoanou dělat, až by ji odvedl ven?!
„Kdo si myslíte, že jste, pane… to je jedno jak se jmenujete. Co si myslíte, že jste zač? Myslíte, že jste něco víc než já, princ největšího království v zemi? Co?!“ skoro na něj ječím, ale on se pořád jenom šklebí. Co si kurva myslí, že je zač?!
„Jsem nejstarší syn Krále ohně za Ohnivými horami,“ odpoví sebejistě. S tím mu jednu natáhnu, až sebou vezme i stůl stojící metr za ním.
„Moc dobře vím, že Král Ohně se svého syna zřekl a vyhnal ho z království poté, co se ho pokusil svrhnout, takže tu nemáš vůbec žádnou moc, Princi,“ vyplivnu poslední slovo, přičemž si vzpomenu na Loise a do očí se mi zase kradou slzy. Silou vůle je zastavím a naštvaně shlížím na toho rádoby prince, který ani za nic nepočítal s tím, že všechno vím. Zrovna před dvěma měsíci jsme s Králem Ohně uzavřeli mírovou smlouvu a on sám přijel na týden k nám, utužit královské vztahy. S otcem si moc rozuměli a i se mnou našel společnou řeč. Je to velice moudrý člověk, ale na svého syna není ani trochu hrdý. Naštěstí nám všechno řekl, protože věděl, že tu o tom kolují fámy, které ale nejsou ani z poloviny pravdivé. Přesněji řečeno byly přesně opačné, než nám král řekl. Nemuseli jsme mu věřit, ale on byl tak… charismatický? Působil dojmem, že nelže. Na to máme s otcem čuch, takže jsme mu uvěřili bez větších cavyků.
„Stráže! Odveďte ho a vsaďte do vězení za pokus omámit princeznu a následně ji zneužít!“ zavolám na opodál vyjukaně koukající stráže. Ihned se dají do pohybu a vykonají můj rozkaz. Vyhnaný princ za námi ještě křičí nějaké výhružky, ale my jim nevěnujeme pozornost. S Yoanou si plácneme dlaněmi a usmějeme se na sebe.
„Ale nezapomněla jsem ti toho Lheonidase,“ zavrčela znovu jsem měl tendenci se vypařit. Nebo propadnout co nehlouběji do země. Ona by mě ale stejně zase vykopala, takže by to nemělo cenu.
„Ale Yoanko, cožpak tohle není dostatečná protislužbička?“ zaprosím a skoro bych si i kleknul na kolena, kdyby k nám zrovna v tu chvíli nepřispěchali všichni tři králové.
„Co se to tady u všech ďasů děje?“ spustí hned otec.
„Jen jsme zatkli jednoho vyhnaného prince. Tady Yoana vám to určitě povypráví podrobněji, jen chci říct tohle. Chtěl ji omámit a následně zneužít, takže si nezaslouží být moc dlouho na svobodě,“ zavrčím. „Když mě omluvíte, je mi nějak nevolno, takže se ze zbytku plesu trošku uliju,“ s tím se otočím a odkráčím ze sálu. I když za mnou něco otec volá, nechám ho tam. Chce se mi brečet, protože Lois to prostě nepochopil. Proč se tím tak zabývám? Mělo by mi to být jedno! Úplně jedno… tak proč není?!
Zrovna zahýbám za roh chodby vedoucí k mým komnatám, když mě někdo strhne a natlačí na zeď. Vykuleně se podívám na osobu, která mě drží a když zjistím, že je Lois, rozbrečím se.
Proč kruci brečím? Jen silou vůle zastavím hned po spuštění ten vodopád slz a jen se vzdorovitě podívám do té tváře, kterou už nikdy v životě nechci vidět. Nenamlouvej si lži Alexandře. Ale kušuj svědomí!
„Byla to pravda? To co jsi mi vykládal?“ zeptá se těsně u mého obličeje.
„Je na tobě jestli mi uvěříš,“ zašeptám. Nejsem schopný říct něco víc, protože bych se jinak zase rozbrečel.
Chvíli se na mě jenom dívá, než se vrhne na mé rty. Ihned se do nich začne tvrdě dobývat, jako by si chtěl dokázat, že patřím jen jemu. Nevím proč, ale líbí se mi to. Skoro okamžitě se zapojím, abych nebyl pozadu. Taky začnu brečet. Zase. Jsem měkota. Přitiskne mě ještě víc na stěnu. Mám pocit, jako bych se vznášel. Jeden vášnivý polibek následuje druhý a třetí a já brzy nemůžu popadnout dech. Vrhne se na rozvazovaní mé vázanky, která za chvíli letí k našim nohám. Jen co se nabaží mých rtů, vášní roztřesenýma rukama mi začne rozepínat knoflíčky na košili, ale je jich tolik, že to v půli vzdá a prostě ji roztrhne. Okamžitě se přisaje na nově odkrytou a kůži a mě dá pěknou práci zadržet sten, který se mi dere přes rty. Ještě! pomyslím si myslí zastřenou chtíčem. Rukama mě hladí všude po těle, ale jeho ruce jdou za chvíli níž, mnohem níž. V tu chvíli jako bych vystřízlivěl. Veškerá vášeň zmizí a vystřídá ji zděšení. Co to kruci dělám?! Roztřeseně ho odtrčím, seberu svou roztrhlou košili a rozeběhnu se do svého pokoje. Zamknu za sebou a svezu se podél dvěří na zem. Vytřeštěně hledím před sebe a vjedu si rukama do vlasů, které bolestivě sevřu v dlaních. Co jsem to udělal? Vždyť jsem na to málem právě před chvílí skočil na chodbě s Loisem! Nezapřísáhl jsem se, že s ním v posteli neskončím?! To nebylo v posteli, ale na chodbě, Alexandře. Ozve se škodolibě svědomí.
Komentáře
Přehled komentářů
Pěkný díl, jsem ráda že princezna od toho nápadníka bude mít pokoj. A mezi princi to taky vypadalo celkem pěkně jsem zvědavá jak dlouho Alexandr bude takhle utíkat před lásko kterou on sám si nemůže pořádně přiznat :)
Re: :D
(Yukiko, 26. 4. 2014 14:32)Mám to rozepsané, chtěla bych to sem hodit během týdne, ještě musím něco probrat dneska s Miu, je tam prostě jedna věc která mi to kazí... :)
:D
(Liliana, 13. 3. 2014 14:33)
Ty si neskutočná Yukiko! Keď som uvidela, že si pridala nový diel tak som začala od radosti skákať :D Popravde z tohoto dielu mám tak trochu zmiešané pocity. V prvom rade Alexa obdivujem za jeho odvahu a statočnosť. Ako sa hovorí: "Život je často javisko, na ktorom musíš stáť, aj keď ti srdce krváca, ty sa vždy musíš smiať." Alex sa síce nemusel smiať no musel prejaviť odhodlanie a silu keď obhajoval Yoanu hlavne potom čo sa vrátil od Loisa, ktorému to išiel vysvetliť. Hoci mal slzy na krajíčku zachoval si svoju hrdosť i dôstojnosť a nedal na sebe poznať, že mu je ťažko na srdci. Keď Alex utekal za Loisom aby mu všetko vysvetliť, cítila som jeho beznádej i strach, ktorý zvieral v tej chvíli jeho srdce i dušu. Tá bezradnosť keď videl, že Lois mu neverí a on nevedel či existuje niečo čím by ho mohol ešte presvedčiť, bola skľučujúca. Urobil to jediné čo mohol. Povedal pravdu a nechal na Loisovi nech sám rozhodne čo je pravda a čo nie. A i napriek tomu, ako veľmi trpel nezabudol na Yoanu a išiel jej na pomoc. A nakoniec to bola radosť čo prúdila mojím telom. I napriek všetkému sa Lois rozhodol vyjasniť si danú vec. To, že mu Alex opätoval bozky, dávalo Loisovi jasne najavo kde je pravda a že má u Alexa šancu. Síce to bude mať teraz ťažšie, pretože Alex sa zatne keďže jeho dá sa povedať ješitnosť bola urazená. Ale aspoň to Lois nebude mať ľahké a vďaka jeho vytrvalosti Alex aspoň uvidí, že má o neho naozaj záujem, nielen ten ako ho dostať do postele. Neviem sa dočkať pokračovania :D
A v neposlednom rade Ti chcem z celého srdca poďakovať za venovanie, ale i za to, že mám možnosť čítať Tvoje poviedky. Teší ma, že Ti môj komentár aspoň trochu pomohol zlepšiť náladu, pretože Tvoje poviedky (samozrejme i poviedky od Lii a Miu) mi vždy zlepšia náladu. Pomáhajú mi odreagovať sa.
Aj keď sa cítiš taká prázdna bez emócií tak nemaj obavu. Určite to prejde. Je to keby si bola studňa (sorry za to prirovnanie, ale nič lepšie mi nenapadlo :( ). Si prázdna, pretože všetka voda (emócie) je preč z toho dôvodu, že všetko si dala do svojich poviedok aby si zdelila ostatným ako sa cítiš a tým očistila svoju dušu. Ale voda (emócie) sa čoskoro k Tebe vrátia, pretože vo svojom okolí máš ľudí, ktorí Ťa majú radi a pomôžu Ti znova získať to čo si na chvíľu stratila. Aspoň ja mám z toho taký pocit a toto si myslím.
Tak veľa šťastia :D
he he
(Miu, 13. 3. 2014 7:16)jsem zvědavá co mu na to řekne Lois :D buď to bude něco na styl ˇ"Buď se se mnou vyspíš nebo..." nebo to bude "Počkám jak dlouho budeš chtít..." :D osobně doufám v tu druhou možnost jo ještě to taky může být "Proč kurva!? PROČ???" :D měj se
Momík
(Momík, 12. 5. 2015 15:53)