Jdi na obsah Jdi na menu
 

Vánek a Vlk 3. část

4. 3. 2014

 

Se zívnutím se protáhnu, až uslyším několikero zapraskání kostí. Doploužím se ke stolu, kde si do menší tašky hodím blok a pouzdro. Znovu se protáhnu a pomalu začnu přemýšlet, co si vezmu na sebe. Vždycky dřív než něco začnu hledat, projdu si v hlavě celý můj dostupný šatník a vybírám si, co si ten den nejspíš vezmu. Nakonec se rozhodnu pro černé džíny s dvěma řetězy a k tomu bílé tílko, přes které hodím ještě černou košili.

Stále ještě napůl spící se dobelhám do koupelny, kde si obličej opláchnu ledovou vodou. Teď jsem probuzený stoprocentně a tak si udělám ranní hygienu a vyrazím dolů na snídani. Máma se ohání v kuchyni a smaží vajíčka.

„Vajíčka hned po ránu?“ zaúpím.

„Ale nemel, stejně to jako vždycky sníš a ještě si budeš stěžovat, že jsem toho udělala málo,“ setře mě a já si sednu ke stolu. Vypadá to, že se tu už dobře zorientovala a ví kde co má. To mě to ještě čeká. Během chvíle mám před sebou plný talíř vajíček, a i když jsem protestoval, přiznejme si to, měl jsem hlad jako vlk. Všechno jsem to do sebe naházel během pěti minut.

„Čmuchám čmuchám člověčinu,“ vejde do kuchyně s úsměvem táta.

„Snad vaječinu, ne?“ zasměje se máma.

„To měl být vtip, lásko,“ políbí ji a sedne si ke svým vajíčkům. „Chceš svézt do školy, synu?“ mrkne na mě. „Mám to po cestě,“ pokrčí rameny.

„Jasně!“ nadšeně to přijmu.

„Tak honem kluci, nebo to nestihnete ani jeden a to by se mi nelíbilo,“ zamračí se hraně máma.

„Rozkaz kapitáne!“ zasalutujeme zároveň s tátou a všichni tři se rozesmějeme. Je skvělý, že jsme všichni spolu a šťastní. Co by za to jiní dali. Šťastně se tlemím a vyrazím se oblíkat. Už nachystaný čekám a tátu, kterého očividně baví mámu provokovat a místo aby se oblíkal, dělá jí návrhy.

„Tomu se říká sexuální obtěžování, starý muži!“ ožene se po něm máma s vařečkou.

„Ale když jsi moje manželka, tak to nemůže být bráno jako obtěžování, ne? A nejsem starý pán!“ nafoukne se a máma ho vyžene se smíchem z kuchyně za mnou.

„Je to sexuální harašení!“ podpořím mamku.

„Hej, to není fér! Jste na mě dva! Neměl by ses přidat ke mně, synu?“ vyčítavě se na mě podívá a já na něj jen vypláznu jazyk.

„Možná jo a možná taky ne,“ otočím se a vypochoduji před dům, kde stojí tátovo černé auto. Zrovna z vedlejšího domu vychází „sexouš“ jak ho máma nazvala.

„Hej Reyi! Nechceš se svézt s námi? Beru Kazeho autem!“ zakřičí na něj táta, jen co se vypotácí z domu a spatří ho, jak jde směrem do města.

„Jo, klidně, rád,“ usměje se a mě se na chvíli zastaví srdce. Tak krásný úsměv, zatlemím se jak debil, ale jen co si to uvědomím, jednu si pomyslně fláknu. Vzpamatuju se a nastoupím do auta. Dopředu samozřejmě, nenechám přece pana souseda jet na mém místě!

„Aby ses neposral synu!“ plácne mě po zádech, tedy spíše mi dá pěknýho koňára. Nevěřícně se na něj kouknu. Takhle mluvit jsem ho ještě neslyšel. Kdyby ho slyšela máma, ta by ho hnala. Zlomyslně se usměju nad tou představou. „Na co myslíš, ty malý… děcko?“ zeptá se s podezřením.

„Ale na nic,“ zářivě se usměji. „Jen mě napadlo, jak by tě hnala máma, kdyby tě slyšela,“ ušklíbnu se na něj a on se zhrozí.

„Hlavně jí to neříkej! Víš jak by mě hnala? Bych měl minimálně měsíční sexuální půst! To bych nevydržel!“ zaúpí a zoufale se na mě podívá. Statečně odolávám tomu pohledu, ale zezadu se ozve krásný smích. „To není vtipné!“ dívá se z jednoho na druhého táta, z čehož dostanu záchvat smíchu i já.

„Ale je, tati. Ani nevíš jak,“ směju se mu a on jen uraženě nastartuje a vyjede. Až někdy v polovině cesty se uklidním a rádoby se mu omluvím.

„Je ti to prominuto, synu ale vícekráte už to nedělej,“ blahosklonně se na mě usměje, z čehož dostane ten vzadu další záchvat, který se neúspěšně snaží skrýt. Mě cukají koutky i obočí, jak se snažím výbuch zastavit. Nakonec bez úhony dojedeme až ke škole, kde nás táta vysadí a s přáním pěkného dne zase odjede.

„Tak jsme zbyly jenom my dva zlato,“ mrkne na mě a já se málem rozteču na míéstě.

„Nejsem zlato!“ ohradím se, ale klidně bych si tak i nechal říkat… ale moje mysl si prostě řekla, že by to měl až moc lehké. Vydám se do školy, kde snadno najdu svou skříňku. Táta už předtím, když to tu byl omrknout, zařídil vše ohledně mého nástupu a já jsem prostě jen v určité datum nastoupit. Našel jsem skříňku s číslem 419 a dal jsem si tam věci. Ryu má skříňku jen o dvě vedle mě. Zase jsme sousedi, povzdechnu si.

Všude kolem je spousta lidí a ti se skříňkou blízko mě, si mě se zájmem prohlížejí. Cítím se, jako bych byl pod rentgenem. Nervózně se ošiju, když mě najednou někdo vezme za ruku. Podívám se na něj a k mému zděšení to je Ryu.

„Hráblo ti?!“ snažím se mu vytrhnout, ale nenechá se. Chytne mě ještě pevněji a táhne mě tou tlačenicí lidí až na chodbu, kde už to není tak nacpané lidmi. Hned se mu vytrhnu a mnu si ruku. „Zkus být příště aspoň trošku jemnější!“ zavrčím na něj.

„Takže mám povolení udělat to znovu?“ zavrní mi do obličeje. Kdy se sem kurva dostal?!

„Ne, to nebylo povolení!“ vyjeknu a snažím se od něho dostat co nejdál. Po pár krocích se ovšem ocitnu v úzkých, neboť narazím na zeď. Celou cestu se stále držel tak těsně u mě, takže teď se na mě skoro natiskl celým tělem. Rukama se zapře vedle mé hlavy a přiblížuje svůj obličej k mému.

„Vážně? Neznělo to tak,“ zašeptá a mě ovane rty jeho dech. Zachvěju se pod tím pocitem a myslím, že to nejspíš cítil, protože se na mě natiskl celým tělem a rty se přibližoval k mým.

„N-nebylo…“ vydechnu a s chvěním čekám, až udělá to, co si v hlouby srdce přeji, ale navenek to nehodlám dát najevo. Ovšem místo toho aby mi dal polibek, se přesune na můj krk, ke kterému se přisaje jako by mi ho chtěl vysát. Jsem tak v šoku, že nejsem schopný se ani pohnout. Po chvíli, když se ode mě odtáhne a zálibně si prohlíží můj krk mi dojde, že mi tam nejspíš udělal cucflek. A pořádnej, podle jeho spokojenýho pohledu.

„Ty… ty… co si myslíš, že děláš?!“ zaječím na něj. Jen se na mě pobaveně podívá a zase mě chytne za ruku, tentokrát jemněji, ale i tak se mu nedokážu vytrhnout. (možná nechci?) Dovlekne mě až ke dveřím mé třídy, jak zjistím po kouknutí na štítek třídy. Až tady mě pustí a jako první vejde a jde si sednout úplně dozadu na svoje místo. Opatrně vejdu do třídy, kde se mi nervozitou začnou potit ruce. Stočí se na mě pohledy všech přítomných a mě se udělá trochu špatně. Nemám rád tyhle vypjatý chvíle. Vždycky mám tendenci vypustit ze sebe trochu toho napětí pomocí větru. (to vyznělo, jako bys tu každou chvíli měl začít prdět, Kaze!) našeptává mi podvědomí a já se tomu lehce pousměju. Je těsně před zvoněním a tak jsou už všichni ve třídě a jediné volné místo je vedle Ryu. S nechutí se tam doploužím a jen co dosednu, začnu v tašce hledat zrcátko, abych se podíval na to, co mi tam způsobil. Najdu ho až někde na dně tašky a jen co to spatřím, zrudnu vzteky. Jak si to ksakru mohl dovolit?! S temným pohledem a záměrem mu vynadat se na něj otočím.

„TY, co-“

„Moc tito sluší zlato,“ hrubě mě přeruší a usměje se na mě takovým úsměvem, že na chvíli úplně ztratím chuť mu vyhubovat. Ovšem ta je hned zpět a já se do něj pustím.

„Nejsem zlato a jak sis mohl dovolit mi tam udělat takovýho cucfleka?!“ začnu na něj vrčet a z úst se mi valí takové nadávky, že by se za ně nestyděl ani ten největší dlaždič v okolí. On se tomu zase jen směje. Proč to doháje nebere aspoň trochu vážně?! „Jednou ti to přijde draho!“ zavrčím a temná aura je kolem mě téměř hmatatelná. Zase se tomu jen směje.

„To abych se pak v posteli bál, že mi ho ukousneš,“ provokuje a úšklebkem a jen čeká, kdy se na něj vrhnu. Celý se třesu, jak se snažím ovládnout touhu smazat mu z obličeje ten povýšený škleb, ale protože vím, že by nás oba dva učitel nejspíš vyhnal za dveře, nehodlám riskovat, že s ním budu osamotě. Na to čeká. Vidím to na jeho očích, které mě vyzívají, ať to udělám. Ale já mu tu radost nedopřeji. Nebudu skákat podle toho, jak si píská.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.

(httrsh, 4. 8. 2015 18:30)

Skvelé
www.zarabanienanete6.webnode.sk

:O

(Marký, 27. 11. 2014 18:16)

Tak to je bomba. Jsem napnutá jak drát. Moc se těším na pokračování.

.,.

(fin, 29. 7. 2014 16:24)

ahoj, kdypak bude pokračování, začalo to tak slibně, jsem zvědavá na další vývoj :F doufám, že nebudeš dlouho napínat... :D

...

(Liliana, 4. 3. 2014 17:44)

Super!!! Ďalší diel :) Ani nevieš ako si ma potešila. Neviem prečo, ale mám pocit, že vo väčšine Tvojich poviedok máš rovnaký typ rodiny, ktorý sa mi veľmi páči. Je to i v tejto poviedke. Rodičia i po rokoch sa správajú ako čerstvo zaľúbený pár. Neustále sa doberajú a so svojimi deťmi majú otvorený úprimný vzťah. Škádlenie a dobrá nálada sú každodenným hosťom :) Človeka to priam zahreje u srdca a má z toho príjemný pocit aj keď aj jeho rodina je super :) Tak sa zdá, že Kaze poriadne narazil. Ten si teda užije rušných chvíľ vďaka sexoušovi, ktorý sa s ničím nepára :) Okamžite po Kaze vyštartoval a nezabudol si ho označiť cucflekom veľkým ako slon :) Neviem sa dočkať pokračovania :D

Mám jednu pripomienku. Ten sexouš sa volá Rey alebo Ryu? V minulej kapitole i na začiatku tejto si ho nazvala Reyom, ale potom si už používala meno Ryu. Takže neviem teraz, ktoré je správne. Ďakujem :)

A mimochodom Yukiko si v poriadku? Mám pocit, že si dosť smutná a vynervovaná.

Re: ...

(Yukiko, 5. 3. 2014 12:29)

Jsem ráda, že se líbí^^ no... s tím typem rodiny... je to asi pravda :D každopádně ne všude to je tak růžové jak se zdá... tím nemyslím zrovna tenhle případ :)
To s tím sexoušem... no asi bude mít jméno jako v téhle kapitole, tu padlo vícekrát :) já jsem si to asi nějak v hlavě přehodila a nedošlo mi to -,-
Jsem jaksi nemocná, takže jsem dost vyšťavená a nějak nemám moc sílu nic dělat... skoro nemůžu mluvit :D takže kromě tohohle jsem v pořádku^^ a děkuji za starost, strašně moc mě to potěšilo :'))

<3

(Miu, 4. 3. 2014 18:50)

krásné.dokonelé.okomentuju později :D