Šestý smysl - Konec
Kirranien
Uběhlo pár dní od toho incidentu, kdy mi zakázal vstupovat do svého pokoje, když kotě začalo stonat. Bylo to stále horší a horší a jwen díky mé nenápadné pomoci bylo stále naživu. Další den už jsem to nevydržel a žďuchl do bezradného Lynche, jak jsem zjistil, že se jmenuje, když mi to jednou vykřičel skoro do obličeje. Překvapeně se rozhlédl. Zvedl jsem do vzduchu nemocnou kočičku a položil ji na stůl. Trošku vyděšeně se rizešl za mnou. Rychle jsem z poličky začal vytahovat to, co budu potřebovat. Jen co jsem to nachystal, začal jsem dělat lektvar. Ještě jím třikrát zamíchám napravo a dvakrát nalevo, hodím do něj lístek šalvěje pokropené vodou s ještěrčím žaludkem a je to hotovo, pomyslím si, když si procházím v hlavě postup přípravy. Celý obsah hrnečku zčervená a začne bublat. To je ono, spokojeně se usměji a vezmu to ke kočičce, která vydává tiché, bolestivé kňourání.
„Nenechám tě jí to dát! Nevím, co to je!“ zaječí a vezme ji do náruče.
„Chceš aby umřela?“ zeptám se ho myšlenkami. Zarputile zavrtí hlavou a po chvíli ji položí zpátky. Opatrně jí rozevřu tlamičku a naliji jí obsah hrnečku do krku. Nejdříve se bríní, ale poté se její tělo celé uvolní.
„Cos jí udělal?!“ zaječí Lynche při pohledu na bezvládné tělíčko.
„Klid, jen spí,“ vysvětlím mu, ale i přes to to raději osobně zkontroluje a až potom se úlevně usměje. Kočička už zase dýchá normálně a klidně spinká.
„Děkuju,“ usměje se a vezme ji do náruče. Odnese ji do postele, kde ji položí na polštář. Je sladký, začnu se nad ním rozplývat.
„Jak se jmenuješ?“ zeptá se, ale to už zase neodpovídám. Uběhly další dva týdny od uzdravení koťátka a já stále nepřišel na to, jak tu bariéru zrušit. Dost mě to irituje a to nejspíš vycítil i Lynche.
„Přestaň být nervní, jo? Je mi z tebe špatně,“ zavrčí najednou. Ale jak mám přestat? Jsem tu zavřený už bezmála měsíc a navíc s takovým úžasným stvořením jako je on. Za tu dobu jsem se do něj zamiloval a nebojím se to přiznat. Jeho otec má být teď dva dny pryč a já jasně cítil, že Lynche něco chystá. Marně jsem se snažil zjisti co. Když byla tma a po dimě se zase svítilo jen magickými světly, byl jsem zrovna v kuchyni a jedl, kdy jsem uslyšel zasténání. Trhl jsem sebou a rychle vystřelil k jeho pokoji. Pohled, který se mi naskytl jsem však ani v nejmenším nečekal.
Lynche ležel na posteli s prostopášně roztaženýma nohama a rukou se uspokojoval. Kdybych byl v hmotném těle, měl bych obrovský problém, takhle jsem jen cítil příjemné brnění a pnutí po celém mém nehmotném bytí. Tiše se přesunu tak, abych na něj měl nejlepší výhled, přímo k čelu postele, mezi jeho roztažené nohy. Teď vidím perfektně úplně všechno. Se zakloněnou hlavou znovu zasténá. Jeho naběhlý penis si vyloženě žádá pozornost, ale on si přes něj jen přejíždí dlaní. Zrychleně začnu dýchat a začnou se mi potit ruce. Aspoň mám ten pocit. Konečně se vezme do ruky celý. Pomalu přejíždí nahoru a dolů a vydává přitom zvuky lahodící mým uším. Bože, za co mě trestáš?! Pohyby zrychluje a přitom nadzvedává boky. Jak moc rád bych si ho vzal hned tady a teď! Ale nemůžu. Něco mi v tom brání, takže jen bez dechu sleduji, jak se ten anděl uspokojuje. Jeho vzdechy i přírazy rukou nabývají na intenzitě, až s táhlým zasténáním vyvrcholí a potřísní si břicho svým spermatem. Ovšem jak jde vidět, stále nemá dost a jeho malé já je stále stejně nenasytné jako na začátku. Chvíli se vydýchává ze svého prvního orgasmu a poté si rukou znovu zajede do klína a celé mučení začne nanovo s tím rozdílem, že tentokrát si začne hrát i se svým otvorem. O to je to horší! Když vidím, co bych mohl dělat já a nemůžu… ničí mě to! Až po jeho druhém, ještě hlasitějšíma očividně silnějším, než prvním, orgasmu si jeho kamarád dá říct. Prudce oddechující Lynche si olízne rty a mě se málem zastaví srdce. Jak asi bude vypadat po vášnivém sexu?
Lynche
Rychle vydýchávám svůj druhý orgasmus. Co jsem to udělal?! Celou dobu se díval! A mě to ještě více vzrušovalo! Tolik mě to vzrušovalo, že mi to pomohlo k rychlejšímu vyvrcholení! Měl bych se stydět… ale klidně bych si to zopakoval znovu. A já to udělám znovu, rošťácky se usměju. Stále ho cítím tady. Cítím se skvěle a přitom se strašně stydím.
„Tak ty si tu takhle sám užíváš?“ ozve se najendou oóde dveří. „Tak to abych se přidal,“ slizce se usměje opilý otec. Co to zase dělal? Takhle zřízenýho jsem ho neviděl už pěkně dlouho. A přidat? Jak přidat?!
„Jak přidat?“ zeptám se přiškrceně.
„No, tak, že si pěně užijeme, spolu co říkáš?“ zachechtá se a mě po těle vyraší ledový pot. Srdce mi teď buší ne díky prožitému orgasmu, ale kvůli strachu z představy, co mi chce udělat. „Trochu si spolu pohrajeme,“ úchylně se usmívá a začne se přibližovat. Proč mě nezachrání?! Proč nic nedělá?! Otec už jeu mě a začal mě ochmatávat těma svýma špinavýma nenechanýma prackama.
„Nech mě! Nech mě na pokoji!“ do očí se mi derou slzy. Proč ještě nic neudělal? Najednou otec odletí na druhou stranu místnosti a přede mnou stojí ten muž v kápi z krčmy. Tentokrát má ale kapuci dole a po zádech se mu rozlévá hříva temně hnědých vlasů. Jsou nádherné. Otec se s bolestným sykáním staví na nohy u knihovny, do které narazil.
„Co tu děláte?! Nikdo se přes bariéru nedostane!“ zařve nepříčetně.
„Já se přes ni nedostal, celou dobu jsem se snažil zjistit, jak se dostat ven. Uvěznil jste mě tu společně s Lynchem,“ řekne melodickým hlasem, ze kterého mi naskočí husí kůže.
„Cože?“ nechápe otec.
„Sledoval jsem vás z krčmy až sem a než jsem stihl zmizet, tak jste vztyčil bariéru a ač jsem v runách víc než jen dobrý, tohle bylo nad moji úroveň,“ vysvětlí mu to s flegmatickým pokrčením ramen.
„Haha! Ty runy nejdou zrušit jinak, než mou smrtí! Nebo je musí zrušit já,“ ušklíbne se otec.
„Smrtí? To nebude problém,“ zle se zasměje.
„Nějak moc si věříte, mladíku,“ odfrkne si otec.
„Abyste toho podceňování nakonec nelitoval,“ varuje ho můj zachránce a ihned na otce vrhne kletbu. Čile jí uhne a sám zaútočí. Kolem metají kouzla a kletby, až přecházejí oči. Rychle se odkutálím za postel a sleduji souboj. Najednou otec zkamení a vytřeští oči.
„J-jak?“ nedořekne a vybuchne na milion kousíčků. Nic po něm nezbude. Tiše se rozbrečím. Přeci jen to byl můj otec a ať už byl krutý jak chtěl, pořád mě vychoval a snad mě i měl rád. Tiše vzlykám a když se mě můj zachránce dotkne, vytrhnu se mu.
„Nech mě! Nech-nech mě! Zabil jsi tátu! Tátu!“ ječím a bežím na druhou stranu pokoje. Smutně se na mě dívá a já mám chuť se za ním rozeběhnout a nechat se od něj obejmout. Nesmím! Je to vrah nmého otce! Mého nenáviděného otce, co mě chtěl znísilnit… ne! Miloval mě a měl mě rád! Nechci si připustit, že můj otec nebyl dobrý člověk… přiběhen ke mně čičí a začne se o mě otírat kožíškem. Vezmu ji do náruče a začnu jí smáčet kožich slzami.
„Promiň mi to… jinak to nešlo. Byl to blázen! Chtěl tě znásilnit! Umím číst lidem myšlenky a viděl jsem to...“ snaží se vysvětlit hnědovlasý muž. „BuĎ by zabil on mě, nebo já jeho...“ zašeptá. Já to vím, ale stejně… je těžké si to připustit… byl to můj jediný příbuzný, nikoho jiného nemám… kromě kočky… „Máš mě,“ vykročí ke mně. Toše ho sleduji. Všechno, co řekl je pravda. Vím to, jsem přece médium, ne?
Dojde až ke mně. Prsty mě chytne za bradu a zvedne mi hlavu. Ubrečeně na něj hledím a snažím se v jeho tvíři najít jakoukoliv stopu po falešnosti a lži, ale nic nenacházím. Jen upřímnost. Čistou upřímnost. Zabořím hlavu do jeho pláště a nechám ho skrápět mými horkými slzami. Nejsem sám mám jeho.
„Jmenuji se Kirranien, říkej mi jak chceš,“ usměje se a pohladí mě po vlasech.
„Já jsem Lynche… konečně jsme se normálně představili,“ křivě se usměji, než se zase rozbrečím.
Komentáře
Přehled komentářů
Ozaj dobré.
www.zarabanienanete6.webnode.sk
ty potvoro!
(Miu, 1. 3. 2015 15:15)takhle nedotažené to nechat! co?! o čem jsme se to bavily no? kde je jako to ňuchání? nebo to proč jsi ho odmítala! ani to tu nebylo! jak já tě nenávidím! ty jsi taková šejdířka, že to není možné!
Re: ty potvoro!
(Yukiko, 2. 3. 2015 20:55)Necítí v nehmotné formě pachy a nechtělo se mi to přepisovat :D Smůla :P musí ti stačit tohle :P
bwahah
(Miu, 6. 3. 2015 18:19)no.. tak jsem si to konečně přečetla... a dost jsem se zasmála :D je to super :D (předtím jsem četla enem tu scénu) :D
.
(httrsh, 4. 8. 2015 18:27)