Dospělost začíná, když...
Dospělost začíná. když...
Krev. Rudá hustá krev… Pomalu ale jistě se pod zpřelámaným tělem tvoří krvavá louže a vsakuje se do země pod ním. Končetiny v nepřirozených pozicích a oči vypoulené ve smrtící bolestné agónii. Nemůže od toho odtrhnout pohled. Začíná se třást a jímá ho hrůza.
S výkřikem se celý zpocený probudí a s vytřeštěnýma očima hledí před sebe. Už zase měl noční můru. Zase se mu o tom zdálo. Roztřeseně si sáhne na tvář, kde ucítí slzy. Vstane z postele a na vratkých nohou se vydá do koupelny. Opláchne si obličej a podívá se na sebe. No super. Pomyslí si. Už zase vypadám jak zombie. Pomalu se dopotácí zpět do pokoje a začne si chystat věci do školy. Vše dělá mechanicky a bez přemýšlení. Po snídani, ani neví co jedl, se vydá do školy, kde si sedne na své místo v poslední lavici u okna. Je tu mezi prvními a tak tu má zatím klid. Třída se postupně zaplňuje spolužáky a během chvíle začne vyučování.
Jako by šlo všechno mimo něj. Jer apatický ke všemu co dělá i ke všem co se s ním ještě pokoušejí bavit. Jediný kdo to nevzdal, byl Lucien. Zvláštní jméno, ale k němu se tak nějak hodí. Delší blonďaté vlasy mu poletují kolem hlavy a zářící modré oči vždy plné jiskřiček pobavení a štěstí. Neustále se s ním snaží navázat konverzaci a něčím ho rozveselit. Ani neví jak, skončí vyučování a všichni se balí domů. Nespěchá a všechno dělá pomalu. Nemá kam chvátat. Proč? Vždyť doma ho nikdo, kromě matky utápějící svůj žal v alkoholu, nečeká
„Ahoj Maci!“ ozve se najednou vedle něj Lucien a zářivě se na něj usměje.
„Ahoj Luci.“ Hlesne Marcel. Díky té noční můře má mizernou náladu.
„Co se stalo?“ vyptává se a Marcel si jen povzdechne. Možná by mu to mohl říct…stejně ho nenechá, dokud mu to jednou neřekne, tak proč si neušetřit tu práci a rovnou mu to prozradit? Moc se mu do toho ale nechce… „Tak co se stalo?“ doléhá na něj Lucien dál a Marcel si jen povzdechne.
„Měl jsem noční můru.“ Zamumlá. „O tátovi…“ do očí se mu začali hrnout slzy. Rychle je zahnal a pokračoval, neboť věděl, že kdyby se rozbrečel, nebyl by schopen cokoliv říct. „Umřel… byl to parašutista a chtěl seskočit k nám na zahradu, jenomže…neotevřel se mu padák. Viděl jsem, jak spadl. Byl celý polámaný a…a mrtvý…“ Nevydržel to a rozbrečel se. „Mamka pak začala p-pít a a nepracuje.“ Snaží se vzlyky tlumit, ale jde mu to stále hůř a hůř. „P-pořád j-jen sedí do-ma a n-n-nedělá nic ji-n-nýho než že pi-pije.“ Není schopen už více mluvit a jen brečí. Konečně to z něj šlo ven a byla úleva to někomu říct. Před mámou se musel tvářit, jakože mu nic není, ale opak byl pravdou. Tu se mohl pořádně vybrečet, i když se přitom cítil trošku trapně.
Luciena zaplavila vlna smutku, když viděl, jak moc se trápí ten roztomilý černovlasý kluk, který mu vždy na tváři vyvolal něžný úsměv. Měl potřebu ho ochraňovat před celým světem a nedopustit už, aby mu někdo takto ublížil.
„Víš,“ ozval se usmrkaně Marcel. „jednou jsme měli filozofii a měli jsme doplnit jednu větu… tehdy jsem tam nic nedoplnil, neboť jsem nevěděl, co tam mám napsat, ale teď už to vím… Dospělost začíná, když ztratíme všechny své dětské ideály a sny…“ už jen pofňukává a Lucien si ho přitáhne pevněji do náruče. Už ho nepustí. Nikdy. Bude mu oporou a světlem jeho temném životě. „Já tu pro tebe budu kdykoliv budeš potřebovat.“ Zašeptal mu do vlasů. Možná…možná přece jen bude líp… pomyslel si Marcel.
Komentáře
Přehled komentářů
Ozaj skvelý diel.
..:)
(Frux, 3. 2. 2014 22:48)Ctu,ctu a najednou: pridat komentar!!! tak ja ti sem teda neco hezkeho napisu. moc se mi to libiloo:) krasa jako vzdy. :) a pokracko napis..jinak k tomu ze "kazdy kdo pise vi co znamema fraze "v planu" " to me rozesmalo :D jemomze nejhorsi na tom je..ze je to vlastne pravda :D
=3
(Abby, 8. 12. 2013 20:32)Lásko! Děkuju! Bylo to sice krátký, ale takový aww *běží pro další čokolády* Pokud to bude v tvých silách určitě udělej pokráčko :)
Re: =3
(Yukiko, 9. 12. 2013 19:55)Čokolády já ráda :3 *jako by to nevěděla* takže honem honem ať už je můžeme sníst :3 :** ♥
...
(Liliana, 7. 12. 2013 15:07)
Yukiko veľmi pekne ďakujem za venovanie i za túto aj keď zo začiatku dosť smutnú no so sľubným koncom poviedku. Tá veta sa mi páči aj keď v tomto prípade hovorí o dosť krutej pravde. Marcel mal šťastie v nešťastí a to, že Lucien mu bol po boku a stal jeho bútlavou vŕbou. To čo Marcel prežil muselo byť naozaj strašné. Bolo mi ho naozaj veľmi ľúto. Ak by si si nejaký ten čas našla tak prosím sprav pokračovanie. Bolo by fajn dakedy v budúcnosti si prečítať ako to pokračuje.
P.S.: Viem, že nemám právo sa nejako k tomu vyjadrovať, pretože nepoznám podrobnosti a ani nechcem, ale chcela by som Ti niečo povedať. Ak si spravila všetko čo bolo v Tvojich silách aby si svoju chybu napravila tak nebuď smutná. Všetko potrebuje čas a tak je to i s tou dotyčnou osobou. Verím, že sa to medzi vami urovná, pretože aj keď sa veľmi nepoznáme Ty mi neprijdeš ako niekto kto je povrchný, zlomyseľný jednoducho zlý človek. Veľa šťastia :)
Re: ...
(Yukiko, 9. 12. 2013 19:54)
Milá Lilianko, pokračování je "v plánu" :D
Jsem ráda, že si o mě nemyslíš že jsem povrchní a zlá osoba :) a děkuji, štěstí potřebovat budu^^
Re: :)
(Yukiko, 9. 12. 2013 19:43)Já bych to i rozepsala, ale bylo to na tu češtinu a pak jsem si řekla, že bych to akorát zkazila... No, pokračování je v plánu, ale každý kdo píše ví, co znamená fráze "v plánu" :DD
..*
(Liia*, 6. 12. 2013 14:52)
YUU! Už mi stačil pouze ten začátek a nechtěla jsem to číst, ale znáš mě, takže jsem jako vždy pokračovala a měla jsi štěstí, že sis to vyžehlilas s tím koncem :D Možná by to mohlo mít i nějaké to pokráčko (co říkáš?)... ale to nechám na tobě.
PS: měla by sis s NÍM* promluvit
Re: ..*
(Yukiko, 6. 12. 2013 14:56)
Jsem ráda že jsi se nakonec odhodlala to číst dál :D :* napadlo mě udělat na tohle téma kapitolovku (přesněji tak trošku z malého životního příběhu udělat přehnanou povídku :DD), ale nevím jak bych to stíhala s tou hnusnou školou -_-
P.S.: A s NÍM si asi těžko promluvím...a tu to řešit nechci ;)
.
(httrsh, 4. 8. 2015 18:34)