Jdi na obsah Jdi na menu
 

Bratrská láska

29. 12. 2014

Chisaki

Zvoní zvonek. Kdo to teď může být? To mě musí otravovat i doma? Jdu otevřít dveře a přitom nadávám jak špaček. Otevřu a uvidím chlapa v černým.

„Pane Chisaki, tohle je váš nový svěřenec. Do osmnácti budete jeho poručník, k vyřízení dokumentů se stavte na centrále během soboty.“ S tímhle k sobě přitáhne kluka, kterého jsem předtím neviděl a postrčí ho i s kufry ke mě. „Tohle je dopis, který máte otevřít až po převzetí tohoto kluka,“ strčí mi do ruky dopis.

„Cože?!“

„Na shledanou pane,“ ukloní se a doslova zdrhl.

„Jak na shledanou pane?! To má být vtip?! Vraťte se!“ ječím za ním, bohužel marně. Odfrknu si a otočím se na toho kluka. Pořád tam en stojí a nepřítomně hledí do podlahy. „Tak pojď dál,“ pobídnu ho, ale on se ani nehne. Vypadá to, jakby mě ani neslyšel. „No tak pojď!“ otočil ke mně hlavu a v očích se mu mihlo překvapení, které následně vystřídala bolest a smutek. „Tak pojď dál,“ pobídl jsem ho už potřetí a vzal ho za ruku. Nebránil se, jen se na mě překvapeně podíval. Vedl jsem ho až do předsíňky. „Vyzuj se a vysvleč se a pak přijď za mnou,“ řeknu mu a odejdu do kuchyně uvařit čaj. Čekám pět minut, a když se neobjevuje, jdu do předsíňky. Kluk tam stojí pořád stejně, ani se nepohnul. Vypadá pořádně zbědovaně. Ne, že by byl zanedbávaný, právě naopak, ale to, jak měl svěšená ramena a pohled plný smutku… vypadal prostě strašně. Na zhroucení. „To ses ještě nevyzul?“ divím se a jdu to udělat sám. Vůbec mi neodporuje. Musím zjistit, co se mu stalo!

Vyzouvám mu boty a rozepínám kabát. Má pod ním jen tílko. Hm… docela pěkná postava, zhodnotím ho pohledem. Tílko na něj ani nevisí, ani ho neobepíná jako svěrací kazajka. Ale i tak je hodně hubený. Když sem mu začal sundávat kabát, sykl bolestí. Co se mu stalo? Nešlo mi ho z něj sundat, jakoby ho měl přilepený k zádům. Každý můj pokus byl odměněn dalším bolestivým zasyknutím. Trošku jsem trhnul a kluk vykřikl. Co je kruci?!

Podíval jsem se zblízka na záda a uviděl jsem tmavé skvrny od.. „Krev?!“ vyjeknu zděšeně. Co se mu proboha stalo?! Asi se mu to zakrvácené tílko přilepilo na rány a kabát zase na tílko. No dobře. Tohle bude bolet. A ne mě. „Tak jo, připrav se, pokusím se odtrnout ten kabát od tílka, ano?“ začal zběsile vrtět hlavou.

 „No tak, musíme to sundat,“ trval jsem na svém a kluk přede mnou začal couvat. Chytil jsem ho za ruku a zadržel ho tak v dalším ustupování. Chytil jsem ho kolem pasu a on syknul bolestí. „Promiň,“ zašeptám a rukou mu vjedu na záda pod kabát a prsty se od sebe snažím odlepit látku kabátu a tílka. Kluk vykřikne. „Omlouvám se,“ zamumlám a pokračuji v práci. Když jsem hotov, sundám mu kabát a vidím, že tílkem prosakuje další, nová krev. „Co se ti zaboha stalo?“ mumlám si pro sebe zděšeně při pohledu na rudá záda a hned ho vedu do koupelny, kde začnu napouštět vanu. Neprotestuje, dokud ho nezačnu vysvlíkat.

„C-co to děláš?“ vyhrkne vyděšeně. Konečně promluvil!

„Musíš se jít vykoupat, aby se ti rozmočili tvé rány a já mohl sundat to tílko,“ vysvětluji mu a dál ho svlékám. Nebrání se, jen stojí a v očích má zase tu bolest. Nenechám mu ani spodní prádlo a trčím ho, do již způli naplněné vany. Zprvu je napnutý a nervózní, ale po chvíli umývání se uvolní.

Houbou mu přejedu i přes penis a ten se napne a začne tvrdnout. Hm…  reaguje na mě, třeba to s ním ještě bude zajímavé, pomyslím si potěšeně a v duchu si zamnu ruce. Dál ho umývám a nejdříve jen jakoby náhodou, ale později čím dál tím víc, „umývám“ i jeho penis. Vzdychne a já trhnu za tílko. Vykřikne a se slzami v očích se na mě podívá.

„C-co to bylo?“ zakňučí, až mám výčitky svědomí,

„Musel jsem ti ho odtrhnout, kdyby se rány rozmočily moc, mohlo by to nadělat problémy,“ vysvětlím mu s omluvným úsměvem a přetáhnu mu tričko přes hlavu. „Co to kurva je?!“ vyjeknu vyděšeně, když se mi naskytne pohled na jeho dorasovaná záda. Vypadá to, jakoby mu někdo rozbičoval záda na cáry. „Zabiju toho, co to udělal!“ temně zavrčím. „Nikdo nebude ubližovat takovémuhle roztomilému stvoření! A už vůbec ne, když je teď moje!“ vrčím dál a nevšímám si vyděšeného a následně nadšeného pohledu kluka. Když se na něj podívám, dívá se na mě se směsicí bázně a strachu, ale je tam také jasně zřetelná… láska? Kde se tam vzala láska? Divoce se mi rozbuší srdce a div jsem se neroztřásl. Tohle se mnou udělá jen nepatrný úsměv jediný pohled?! „Ehm… omlouvám se… já ti to vyčistím, jo?“ přikývl a otočil se na mě zády.

 

Malé nebožátko ukátko

Vzdychl jsem slastí a následně vykřikl bolestí, která mi projela celým tělem. Vyděšeně jsem se na něj podával. „C-co to bylo?“ zakňučím dvojsmyslně.

„Musel jsem ti ho odtrhnout, kdyby se rány rozmočily moc, mohlo by to nadělat problémy,“ vysvětluje mi s omluvným úsměvem a přetáhl mi přes hlavu to zákeřné tílko. Uslyším zalapání po dechu. „Co to kurva je?!“ vyhrkne zděšeně. „Zabiju toho, co to udělal!“ temně zavrčím. „Nikdo nebude ubližovat takovémuhle roztomilému stvoření! A už vůbec ne, když je teď moje!“ vrčí naštvaně, až se přikrčím, ale najednou mi to dojde. On je chce zabít kvůli mně. Kvůli tomu, že udělali něco mě! Řekl, že jsem jeho! Tohle na mě mělo neuvěřitelný účinek. Pousmál jsem se a pocítil k tomu člověku za mnou nesmírnou náklonost, skoro až lásku. Je možné se do někoho zamilovat jen díky jednomu proslovu? Protože jestli ano, tak se mi to právě stalo… „Ehm… omlouvám se… já ti to vyčistím, jo?“ přikývnu a otočím se k němu zády. Na chvíli odešel a pak se vrátil s lékárničkou. Omyl mi ty rány a pak mě vytáhl z růžové vody. Něčím mi začal záda potírat.

„Kurva to štípe!“ chytnu se za pusu a vystrašeně se na něj otočím. Jen stěží zadržuje smích. „co je na tom tak vtipného?“ nechápu a koukám na něho.

„N-nic, já jen ten výraz cos měl, když ses otočil,“ začal se smát nanovo a přitom se mi omylem otřel o záda.

„Aaaaaauuuuu!“ zařvu.

„Promiň!“ vyjekl a ihned se přestal smát. Dal se znovu do dezinfikování. Poté mi to obvázal a já byl jak mumie. Z mého pohledu, z jeho to prý vypadá sexy, jako že jsem velký rváč nebo co.

„Hm…“ zamumlám a zase na mě dolehnou události několika posledních hodin. Začal jsem vzlykat a pak jsem se ocitl v jeho objetí. E to tak příjemné! Chtěl bych tu zlstat… nemohl jsem přestat plakat. „Onii-chan, onii-chan…“ šeptem volám ze zvyku bratra. „Onii-chan,“ řeknu hlasitěji, než jsem chtěl a začnu vzlykat ještě víc. Proč? Proč mě všichni opustili? Proč? To vážně nejsem pro nikoho důležitý?

Objímal mě a kolébal se mnou jako s miminem. Vzal mě do náruče a přenesl mě do obýváku, kde se i se mnou na klíně posadil na sedačku. Podle zvuku poznám, že otvírá obálku. Asi to bude ta, co dostal ve dveřích.

Začal číst a kolébání přestalo. Celý ztuhl, a když jsem se na něj uplakaně podíval, skřípal zuby a po tvářích se mu valily slzy – čeho? Smutku? Vzteku?

„Co se stalo?“ fňuknul jsem a on se na mě otočil.

„Tak dlouho, tak dlouho jsem čekal,“ zašeptal a obejmul mě. „Nemůžu za to, že jsem se ti celou tu dobu neozval. Měl jsem to zakázané, a když jsem se jednou v noci vplížil k tobě do pokoje, otčím na mě vyběhl s puškou. Div je, že ses neprobudil,“ vysvětluje mi a mě pořád nedochází, co se děje. „Ichi-chan, ani nevíš, jak mě to mrzí. Tak mrzí…“ šeptá a zaboří uplakanou tvář do mých vlasů. Ichi-chan? Tak mi může říkat jenom bratr, tak proč mi tak říká tenhle cizinec?! Počkat… Já jsem mu ale neřekl svoje jméno!

„Onii-chan, jsi to ty?“ zeptám a z očí se mi spustí další slzy.

„Jsem to já a už tě nikdy nepustím, Ichi-chan, nikdy se mě už nezbavíš,“ zašeptá a políbí mě. Byl to polibek plný zakázané lásky, slaných slz a sladkých slibů do budoucnosti.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.

(httrsh, 4. 8. 2015 18:30)

Slušné
www.zarabanienanete6.webnode.sk

:-)

(Marký, 19. 1. 2015 18:38)

Ty jo. Tak to bylo boží. Úplně se rozplívám.

:)

(Kyoko, 3. 1. 2015 23:45)

Ty jo, moc krásný, nemáš tam pokráčko? :D

Re: :)

(Miu, 4. 1. 2015 15:49)

Na tohle nemá, ale na spostu iných věcí má a škudlí si je potvora :D

Úžasná spisovatelka sladkých... ehm :D

(Liia, 29. 12. 2014 18:27)

Děláš si prdel?! Je to sladký, jak cukrová vata! Nedivím se, že si Miu s tebou chtěla dost rázně popovídat :D Jestli tohle četla, jako že jo, tak ta na to musela mít ještě horší názor a kyselý obličej, jak se jí křivil tou sladkostí :D

Re: Úžasná spisovatelka sladkých... ehm :D

(Miu, 30. 12. 2014 17:22)

Lii tohle zdaleka není všechno :D navíc tohle jsem četla ještě v sešitě, takže... :D tehdejší nadšení jsem úplně potlačit nedokázala :D a strašidelnýma historkama jsem se strašně bavila :D ... jde si přečíst MxM protože to četla, když už pomalu spala a před nějakým.... rokem? :D navíc to tehdy nebylo upe dokončený, ne? :D 3:D ale věděla jsem jak to má skončit a byla jsem, a stále jsem stejně nadšená :D ach ty nezvedené konce... :3 :D že bych si zaspoilerovala? :D mám chuť se začít bavit o Lessim... a jsem na něj moc zvědavá a... jsem až MOC hyperaktivní :D