2. kapitola
2. 3. 2013
Lessi
Vejdu do třídy a nervozita se vrátí ve stonásobné velikosti. Všechny pohledy se na mě otočí a já se neklidně ošiju. Roztřesou se mi ruce, které zatnu v pěst. Srdce mám někde až na mandlích a mám pocit, že se tu sesypu. V krku mi úplně vyschlo a myslím, že ze sebe snad nevydám ani hlásku.
"Tak kdopak jste, pane…?" promluví na mě učitel. Podívám se na něj a snažím se ze sebe dostat aspoň své jméno.
"Já-já jsem-"
"Je to nový student a jmenuje se Lessi Slytherin. Je trochu stydlivý." Skočí mi do řeči Johny a plácne mě po zádech. Několik lidí ve třídě potichu vyprsklo v smích.
"Já nejsem stydlivý!" ohradím se. Najednou mám zpět svůj hlas. Jen se na mě vševědoucně usměje.
"No jen se nedělej. Znám tě dost dlouho na to, abych poznal, jakej jsi." Ušklíbne se.
"Znáš mě sotva deset minut!" absolutně nechápu co mu je.
"To je dost dlouho na to, abych měl právo to o tobě tvrdit." Zářivě se usměje.
"Jestli nepřestaneš tak zářit, myslím, že oslepnu." Zavrčím ironicky a otočím se ke třídě. Všichni nás pobaveně sledují a pobaveně se hihňají. Včetně učitele.
Znovu se mě ujme nervozita, ale díky Johnymu je to lepší. Nechápu jak, ale v té krátké chvíli jsem si ho oblíbil. Díkybohu za něj, neboť bez něj bych tu jen stál a nevydal ze sebe vůbec nic.
"Takže jsem Lessi a přistěhoval jsem se asi před týdnem. Je mi šestnáct a předtím jsem bydlel v Kjótu". Už nevím, co jim mám říct. Nebudu jim tu přece vyprávět to, jak mě Nicolas zradil a využil, nebo o tom, že jsem na kluky. Stačilo mi to, jak se ke mně chovali v Kjótu. Smutně se usměji.
"Tak si někam sedni, třeba tam dozadu, tam nikdo nesedí a ty Johny, ještě jednou přijdeš pozdě a víš co tě čeká, že?" jen kývne hlavou a vydá se uličkou dozadu. Jdu hned za ním. Sedí přede mnou a já zasednu místo v poslední lavici u okna. Nechápu jak to, že tu nikdo nesedí. U nás to bylo to nejexklusivnější místo a všichni se o něj doslova prali.
Johny se nakloní ke svému sousedovi a políbí ho. Takže už někoho má. Ale sluší jim to spolu.
Všichni po mě pokukují. Moje nervy jsou už v kýblu a za chvíli budou víte kde…
Proklínám tu nervozitu! Jen z té mi je na blití, i když z větší části za to může ta temná předzvěst přestávky.
Celá hodina proběhla až na zvědavé pohledy v pořádku, ale jen co zazvoní, k mé lavici se nahrnou snad všichni z dosahu sta metrů. Úplně všichni se na něco ptají, nejčastěji slyším otázky typu, jakej byl můj předchozí život, kde jsem studoval a jestli mám holku. Ale já jim nechci odpovídat! Dost mě to deprimuje. Bojím se jich. Vypadají, jako by mě chtěli sežrat.
"Hej! Klid! Uklidněte se! Nevidíte, že se vás bojí!?" Rozrazí dav Johny a v závěsu za ním jde jeho kluk. "Na otázky vám odpoví později. Má za sebou dost ošklivou zkušenost a ještě se z ní tak docela nevzpamatoval." Kruci! On o mě snad ví všechno! To mi jako čte myšlenky nebo co?
Všichni se na mě podívají. Donutím své ztuhlé svaly k pohybu a pomalu kývnu. Kupodivu se fakt zklidní a promluví vysoká dívka s velmi, ale velmi vyvinutým hrudníkem.
"Jsem Naruko, předsedkyně třídy." Posunula si brýle na nosu a mile se na mě smála.
"Kdybys cokoliv potřeboval, obrať se na mě." Nevím, co si o ní myslet. Vypadá mile, ale abych pravdu řek, kdybych ji viděl poprvé a nemluvil s ní, tipoval bych ji na nafoukanou třídní drbnu. Ovšem nevypadá nafoukaně, ale mile a upřímně. Vždyť si ji zvolili za předsedkyni ne?
"Teď se všichni POSTUPNĚ-" významně se na všechny podívá "- představíte a ptát se budete později."
Kompletně všichni co tam byli ji poslechli. Během chvíle jsem zjistil, že si je nejsem schopný všechny zapamatovat. Bylo jich prostě moc a některá ta jména jsou tak složitý!
Jen co se všichni představili, šli si po svým. Stále po mě sice sem tam pokukovali, ale ne moc. Hlavní pozornost soustředili na mé obvázané zápěstí, které kvůli tomu teď schovávám pod lavicí. Vše probíhalo v pořádku, hlavně díky Johnymu a jeho příteli, který se jmenuje Lavi.
Ovšem jak se blížila poslední hodina, můj klid byl ten tam.
Skončila přestávka a začala hodina, kterou učil učitel, ze kterého mě mrazilo v zádech. Byl tak děsivý! A ten jeho humor. Učil zeměpis a tělocvik.
"Takže kolego-" začal a významně se podíval na Johnyho. "-jak si to představuješ? Slyšel jsem, žes měl další pozdní příchod! To je ale už na dutku." Panebože ať se mu nikdy nedostanu do spárů! Vážně mě děsí! A jak se směje! Tak strašně zlomyslně!
"A kolegyně, co má znamenat to s tou učitelkou?" Vstane vysoká, hubená holka z vedlejší lavice. Typl bych ji na modelku.
"Ale pane učitelí!"
"Žádné ale! Zkoušení bude." Zasměje se zlomyslně. Vážně z něj běhá mráz po zádech.
"To snad nemyslíte vážně?" diví se a udělá postoj alá "já nikam nejdu".
"Vypadám snad, že vtipkuji?" zvedne učitel vyzývavě obočí.
"Ne pane učiteli. Ale to mi přece nemůžete udělat!" zasténá holka. Mám pocit, že se jmenuje Sadako.
"Ale můžu. Když jsi taková slepice. Společně s Mikoto na vás nikdo nemá." Odsekne jí učitel. Jmenuje se Waruji, dozvím se jen, co se na mě Johny otočí.
Učitel ji začne zkoušet a já přestanu vnímat. Vzpomínám na život předtím. Na ten život, kdy jsem se ještě cítil živý. Na ten život, kdy o mě nikdo nevěděl, že se orientuju trochu jinak než ostatní. Sladké vzpomínky.
Je to doba, kdy jsem ještě neznal Nicolase. Znovu posmutním a pomalu ale jistě se propadám do deprese. Do očí se mi vkrade už u mě všudypřítomný smutek, který nejde zahnat. Z myšlenek mě vytrhne až smích třídy. Začnu poslouchat a vzápětí stejně jako oni, vybuchnu v smích.
"…neznám. Jenom tak, co bys chtěla?" ptá se zrovna učitel. Totálně netuším o čem se baví, ale poslouchám dál.
"No já bych chtěla jedničku."
"Sem snad ježíšek nebo co?"
"Ježiši!" zaúpí
"A nejsem ježíš. Toho se jdi doprošovat někde jinde. Jistě máš co vyprávět." Ušklíbne se učitel. Vážně je odpornej. Mám chuť mu říct pěkně od plic, co si o něm myslím, ale nemám na to dost odvahy.
Za chvíli ji Waruji pustí a ona hrdě odkráčí do lavice s pěkně tučnou a velkou čtyřkou.
Pak se zaměří na mě. celý se vnitřně obrním a podívám se na něj.
"Takže tu máme novýho kolegu jo? Jsem tvůj nový třídní učitel." usměje se na mě a já se zděsím. On je můj třídní? Proboha to nepřežiju!
"No tak si tě trošku přezkoušíme. Uvidíme jak jsi na tom." Ušklíbne se a nejspíš se těší, jak mě dostane. Naneštěstí zemák mám v malíčku a jediné co mi brání mi odpovědět, je můj hlas, který dostal najednou chuť zahrát si na schovávanou a je v tom ku**a dobrý.
"Tak co bude, kolego? To jste se vůbec nic neučili? A vidím, že máš ještě sebevražedné sklony. Tak doufám, že se nám tu nezhroutíš." Ušklíbne se učitel. Tak tohle je moc. Nevydám ze sebe ani hlásku. Jen na něj koukám a v očích mám veškerou tu bolest, kterou mi tím způsobuje. Náš jednostranný rozhovor vyruší až otevření dveří.
"Omlouvám se pane učiteli. Byl jsem u doktora." Vejde dovnitř vysoký kluk s dlouhými fialovými vlasy. Byl okouzlující. V tuhle chvíli pro mě byl jedinou záchranou.
"A uznali ti konečně tu demenci?" zeptá se Waruji. Celá třída vyprskne smíchy. Mě to teda nepřipadá vtipný. Jen se ušklíbne a dá učiteli omluvenku od doktora. Když se rozhlédne po třídě, setká se s mým pohledem.
Kamui
Rozhlédnu se po třídě, která se válí smíchy a střetnu s tmavě fialovým pohledem. Tolik smutku je v něm, že to ani slovy nejde vyjádřit. Prohlédnu si majitele těch smutných očí a téměř oněmním úžasem.
"Bohužel, ať na ně naléhám jakokoliv, papíry na hlavu mi odmítají dát." prohlásím naoko smutně a dál zkoumám černovláska.
Tak takovou bytost jsem ještě neviděl. Je nádherný. Jako anděl. Obličej mu rámují černé neposedné vlasy a alabastrová pleť jen zvýrazňuje jeho smutkem naplněné oči. Vypadá tak křehce. Pohled mi padne na jeho ruce. Má obvázaná zápěstí. Co se mu asi stalo, když se pokusil se zabít?
Déle o tom nemohu přemýšlet, protože mě učitel poslal do lavice. Ale stejně celou hodinu přemýšlím o tom, kdo to asi je. Rozhodnu se, že si ho odchytím po škole, ale když učitel ukončí hodinu, jakoby zmizel. Nemůžu ho nikde najít a tak se vydám domů.
Hned co dojdu domů, přivítá mě jako obvykle hlasitě hrající hudba z pokoje mé sestry. Rodiče ještě nejsou doma, protože když jsou, tohle si nedovolí. Jen na ni křiknu ať to aspoň ztlumí a ona mě jen pošle do prdele. Zakřičím za ní něco ve smyslu, že většího debila svět neviděl a zabouchl jsem se v pokoji.
Tašku hodím do kouta, pohledem sjedu nepořádek a sednu si k počítači. Musím se na něco vyptat spolužáků. Přesněji, vyptat se na něj.
Připojím se na fejs a všimnu si, že je tam Johny. Napíšu mu. Dozvím se, že se přistěhoval z Kjóta a že má za sebou nějakou hroznou zkušenost. Proto asi ta podřezaná zápěstí. Taky se jmenuje Lessi Slytherin. Zasměji se tomu. Jmenovat se jako kolej v bradavicích se nepoštěstí každému. Takže je z Kjóta? Od tama je i Nico. Třeba o něm něco ví. Je zrovna online a tak se rozhodnu, že něco vyzvím. Jen doufám, že o něm něco bude vědět.
Gakupo Kamui:
čau Nico nevíš něco o Lessim Sytherinovi?
Nico Loneli:
zdar :D myslíš tu malou kurvičku?
Gakupo Kamui:
kurvičku?
Nico Loneli:
jo kurvičku. Všechny svádí a jen co je dostane do postele a pěkně si užije, pustí je k vodě. I mě takhle dostal L
Gakupo Kamui:
vážně?
Nico Loneli:
jo vážně a často ze sebe dělá chudinku. Jednou si dokonce obvázal zápěstí, aby to vypadalo, jakože si podřezal žíly.
Gakupo Kamui:
nevěřím tomu. Proč by to dělal?
Nico Loneli:
Protože chce být ta chudinka, co ji všichni litují a taky chce být středem pozornosti….
Gakupo Kamui:
Ale ta bolest co měl v očích
Nico Loneli:
Je dost dobrej herec. Nevěř mu ani slovo. Je to prolhanej lhář!
Gakupo Kamui:
Ale stejně
Nico Loneli:
Komu budeš věřit? Mě, svému dlouholetému příteli, nebo klukovi kterého jsi viděl poprvé v životě? Věř mi, je to jen maska. Hraje to na vás.
Gakupo Kamui:
Věřím tobě. Ale stejně nemůžu uvěřit že takové roztomilé stvoření by mohlo být takhle kruté….
Nico Loneli:
Život je krutý...
S tím se odpojil a mě nechal napospas svým myšlenkám...
Komentáře
Přehled komentářů
..Grrr ten Nicolas bude pěkný hajzl! Udělal mu u Kamuiho teda nepěknou pověst. Snad tomu nebude chtít věřit a pokusí se nějak s tím komunikovat, aby zjistil, co je skutečně zač...
Johnny se mi zamlouvá :) Bude to v pohodě kluk :)
...
(Marký, 12. 1. 2015 19:36)Plně souhlasím s Frux. Nemám co dodat. Možná jen to že je to další moooc povedaná povídka. :-D
No..
(Frux, 18. 4. 2013 15:07)