8. Zia a Andrej
Jen co se ráno vzbudím, zjistím, že jsem zaspal. Už zase, poslední dobou nějak moc často. Rychle na sebe hodím nějaké oblečení a v rychlosti blesku vykonám ranní hygienu. Vezmu tašku s učením a začnu zápolit s hromadou zámků. Jen co je odemknu, zabouchnu za sebou a zamknu ty, které se nezamykají automaticky. Rychle se rozhlédnu, protože mám pocit, jako by mě někdo sledoval. Hodně nepříjemný a vlezlý pocit mě doprovází celou dobu až ke škole, kde zmizí, až když vstoupím do té nenáviděné budovy.
Do třídy vejdu přesně se zvoněním a sednu si vedle Sinbada. Celou hodinu koukám z okna a snažím se na nic nemyslet. Myšlenky mi buď utíkají směrem k Bohovi, nebo k Andrejovi. Zajímalo by mě, jestli se mi to jen zdálo, nebo tam včera vážně byl a na to rande mě pozval.
„Tak co se děje Zio?“ drcne do mě Sinbad jen co zazvoní na přestávku. Sice se na sebe snažil upozornit dřív, ale ignoroval jsem ho.
„Co by se mělo dít?“ zeptám se se zvednutým obočím. „Nemám potřebu se svěřovat cizím lidem,“ odbydu ho.
„Ale já nejsem cizí!“ ohradí se.
„Promiň, ale já nedůvěřuji lidem na potkání. Musí si mou důvěru získat. Zkušenosti,“ pokrčím rameny a zase se zadívám z okna.
„Zia-chan! Tak jak se teda domluvíme? Půjdeme někam dneska? Ale budeš mě muset vést, protože se tu nevyznám,“ mrkne na mě Andrej, který se sem přiřítil a já začnu rudnout.
„No… klidně,“ nervózně se usměji.
„Tak v kolik končíš?“ zeptá se
„V půl třetí.“
„Tak tedy v půl třetí před školou budu čekat,“ usměje se na mě sladkým úsměvem. Teď už jsem rudý jako přezrálé rajče.
„Počkejte, já půjdu s vámi,“ vloží se mezi nás Sinbad.
„No to určitě, abys nám dělal křena, ne? Najdi si jinýho kluka,“ odbyde ho Andrej a já se usměju nad výrazem jeho tváře.
„Vy-vy už jdete na rande?“ vyjekne. „Myslel jsem, že se to stane, ale tak brzy? To mi hlava nebere,“ začne jí kroutit.
„Aby sis ji nevykroutil,“ zasměju se a začne zvonit.
„Ta zatím Zia-chan,“ mrkne na mě Andrej a já zase zrudnu. Proč si furt ta krev dělá, co chce?
„Tak rande, jo?“ ozve se nade mnou hlas Cyho.
„Jo rande,“ zahuhlám. Je to poprvé, co mě někdo pozval. Cítím se nervózně a myslím, že budu zvracet. Nechci tam, ale zároveň se strašně těším. „A vůbec, nemáš být na místě?“ zeptám se už s větší jistotou v hlase.
„Učitel ještě nedorazil a ani nedorazí,“ posmutní. Proč?
„Ahá. Ona je chemie, že? A jak to, že nedorazí?“ zeptám se.
„Psal mi, že musí zrušit tu schůzku… ale prý se to přesouvá na pozítří. Že dneska musel neodkladně odjet kamsi na druhou stranu země. Prý rodinné problémy,“ posmutní ještě víc.
„Prosimtě, když říká pozítří, tak myslí pozítří. Myslím, že zrovna tohle je jeho dobrá vlastnost. Vždy dodrží slovo,“ povzbudivě se na něj usměji.
„Když já se bojím, že se jen vymlouvá,“ zeskelnatí mu oči. Ne, jen se mi tu nerozbreč! Pomyslím si zoufale.
„Máš jen dvě možnosti. Buď mu budeš věřit a počkáš na zítřek, nebo se na něj vykašleš,“ přednesu mu celou pravdu jak na stříbrném podnose.
„No jo, ale on… je tak zvláštní… bojím se ho a zároveň ho strašně chci,“ zaúpí.
„Tak to máš pak těžký,“ povzdychnu si.
„Pane Cyrusy, běžte na své místo,“ ozve se hlas ředitelky.
„Nejsem Cyrus! Cy je obdoba toho jména,“ ohradí se a roztomile nafoukne tvářičky.
„To je mi jedno, pro mě jste Cyrus a neodmlouvejte,“ odsekne mu a Cy se vydá na své místo. „Tak a teď máte volnou práci, ale potichu, jinak budeme dělat matiku,“ rádoby přísně se na nás podívá. Ona je vlastně hodná, ale na Cyho je stejně jako Snape zasednutá. U Snapea bych čekal, že je na něj zasednutý kvůli tomu, že se mu líbí, ale u ředitelky je to prostě jen obyčejná nenávist. Kdykoliv může, je na něj hnusná a dělá mu život složitějším. Naštěstí ji na nic nemáme, učí matiku jen třeťáky.
„Hej ona asi Cyho nemá moc ráda, co?“ zašeptá Sinbad.
„Ne, to nemá,“ přitakám.
„Ale ona se zdá tak v pohodě,“ diví se. „Sice přísná, ale spravedlivá.“
„To sice ano, ale Cy je výjimka. Nesnáší ho, možná to má co dělat s profesorem Snapem,“ odfrknu si.
„Ticho tam vzadu!“ křikne na nás.
„Jistě paní profesorko,“ kývneme. Zbytek hodiny se potichu bavíme a ani nevím jak, uběhne zbytek vyučování. V půl třetí už vyhlížím z okna, jestli tam Andrej stojí. Odsud vidím jen na kus prostranství, takže nemůžu vědět, jestli tam vážně je, nebo ne. Proč to ten učitel tak prodlužuje?! Úpím v duchu.
Konečně nás pustí a já vyletím jak namydlenej blesk ke skříňkám a rychle vypadnu celý zadýchaný ze školy. Hned ho uvidím opírat se o zeď vedle vchodu tam, kam jsem z okna nemohl vidět. Zářivě se na mě usměje.
„Rád tě zase vidím, Zia-chan,“ mrkne na mě tak, jak to umí jenom on.
„Neříkej mi Zia-chan!“ durdím se.
„Když tobě tak sluší, když se zlobíš,“ zálibně se usměje.
„Seš strašnej,“ odfrknu si, ale taky se usměji.
„Já vím. To jsem já!“ pyšně se na mě usměje. Je neuvěřitelný.
„Tak mě veď, jestli je tu kino, zvu tě, jestli je tu kavárna, čajovna nebo cukrárna, tak tě taky zvu,“ usměje se a vydá se směrem centrum.
„No je tu všechno cos řekl, ale nevím co z toho vybrat,“ přemýšlím.
„Tak zajdem do té cukrárny? Koupím ti něco dobrého,“ chytne mě za ruku. Chci mu ji vytrhnout, ale nenechá se.
„Pusť mě,“ zasyčím.
„Nepustím, jsi tak sladký, že se bojím, že mi tě někdo sní,“ ušklíbne se na mě.
„Říkám pusť,“ syčím dál a on ze mě má jen srandu, po nějaké době to vzdám a sám zjišťuji, že to není za tak špatné, cítit jeho ruku ve své.
„No vidíš, že to jde. A ještě se ti to líbí,“ sebevědomě se usměje. Za tohle mu tu ruku vytrhnu a rozeběhnu se před ním. Hravě mě dožene, ale ruce si schovám do kapsy mikiny a tak nemá šanci mě za ně znovu vzít. Po chvíli běh vzdám, opřu se rukama o stehna a vydýchávám se. Andrej se ani nezadýchal. Mám chuť ho praštit.
„Snad ses nezadýchal cukrátko,“ posmívá se mi.
„Jaký cuk-cukrátko?!“ vyjedu na něj. Nemám rád tyhle zdrobněliny.
„No moje cukrátko,“ usměje se na mě a uhne před mou ránou, kterou jsem mu chtěl dát. Ovšem neudržím rovnováhu a tak mu spadnu přímo do náruče. Tak to jsem trošku nevybral. Sevře mě v náručí a já celý strnu. Ty paže… tak bezpečné... chci tak zůstat ještě chvíli.
„Já říkal, že mě chceš vyměnit za toho kreténa,“ ozve se za mnou a já se víc přikrčím.
„Vyměnit?“ zeptá se Andrej.
„Ano vyměnit. Stavoval jsem se k němu, ale poslal mě do prdele, takže jsem ho sledoval a jen co ho na chvíli spustím z očí, hned si najde náhradu! Vždycky chtěl, abych ho znásilňoval já! A ne ty! Nenechám ti ho, ty kriple jeden!“ ječí a mě se z očí spustí slzy. Proč to dělá, možná by bylo lepší, kdyby byl mrtvý…
„Nikdo ho znásilňovat nebude, jsi pomatenec. Odejdi,“ zavrčí chladně a pevněji mě obejme.
„Och promiňte mi to zdržení. Zia, stav se pak k Yashimu, musíme to nějak vyřešit, já si zatím tady toho debila odvedu.“ Přiběhne k nám Goro a hned spacifikuje vzpouzejícího se Boha.
„Díky,“ usměje se na něj vděčně Andrej. Jen co zmizí z dohledu i z doslechu, pomalu se od něj odtrhnu.
„Proč se to stalo?“ zašeptám se slzami v očích. Andrej ke mně přistoupí a setře mi slzy z tváře. Opřu se do jeho hladící ruky a zavřu oči.
„To bude dobrý Zio, uvidíš. Teď pojď, půjdeme do té cukrárny,“ usměje se na mě a vezme mě za ruku. Nijak neprotestuji a nechám se vést. Stejně jsme už na dohled, takže nepotřebuje navigovat.
Vejdeme a on mě usadí úplně dozadu do odděleného boxu a hned nám jde něco objednat. Mezitím co je pryč, se uklidním. Trošku mě rozhodilo vidět ho znovu, ale nesmím si tím nechat zkazit rande, ne? Jen co přijde zpět, už se zákusky, usměji se na něj.
„Vidíš, s úsměvem ti to sluší víc,“ pohladí mě a já se konečně zaměřím na to, co nám donesl.
„Sachrdort!“ zajiskří mi v očích. „Jak jsi věděl, že ho miluju?“ zeptám se ho se sladkým úsměvem.
„Vypovídal jsem jedno blonďaté šidlo,“ zasměje se.
„Hm… asi mu budu muset poděkovat,“ zasměji se a nakloním se, že mu dám pusu. Včas se zarazím a zase si sednu zpět. Co to dělám? Jsme na prvním rande! Začnu do sebe ládovat ten výborný dort a přitom upřeně sleduji stůl před sebou a tak mi unikne jeho zklamaný pohled.
„Věříš na lásku na první pohled?“ zeptá se najednou.
„Nevím… podle mě je možné všechno, takže asi jo,“ pokrčím rameny. Neřeknu mu, že o tom už nějakou dobu přemýšlím, protože jak jinak si vysvětlit to, že na tu božskou osobu přede mnou neustále myslím?
„Já ni nevěřil, dokud jsem nepotkal tebe,“ řekne a já se začervenám. Vždyť to je nepřímé vyznání lásky! Mám chuť mu dát pusu, ale bojím se, abych to nějak nepokazil. Nikdy jsem se nelíbal a kromě znásilnění nemám žádné zkušenosti. Co když to pokazím a on mě pak už nebude chtít? Z těchhle myšlenek mě vyruší až pohlazení po ruce. Trošku sebou trhnu a podívám se na něho. „Jsi v pohodě?“ starostlivě se na mě podívá.
Komentáře
Přehled komentářů
Tahle povídka mě zaujala. Andrej je zlatíčko :**. Těším se na další díly a jsem zvědavá, jak budeš s příběhem pokračovat. ))
ehm...
(Miu, 24. 1. 2014 18:21)Tohle je blbě utrhnutý víme? jinak jsem jak na trní, co se z toho vyvine dál... BOH JE DEMENT JAKÝHO SVĚT NEVIDĚL! A doufám, že už konečně poznáme tolik opěvovaného Yashiho....
Re: ehm...
(Liia, 24. 1. 2014 22:42)Ten Yashiho mi také vrtá hlavou... :D pořád jsi ho můžu někam přiřadit!
Re: Re: ehm...
(Yukiko, 25. 1. 2014 13:48)Jashino je zkrácenina jména Yashihiro :DTakže náš mafián :*
...
(Liliana, 24. 1. 2014 21:21)Pre dnešok by som začala inak ako hlavnými postavami. Som rada a ďakujem, že profesorovi dáš meno. Je jedno kedy to bude, ale hlavné je, že bude mať nejaké. No aj tak mám z neho zvláštny pocit. Jeho súkromný život je ako keby opradený rúškom hmly, ktorá má chrániť nejaké tie jeho tajomstvá minulosti takže nie je taký aký sa zdá byť. A je dosť možné, že som totálne mimo :D Cy je mi ľúto, že mu nevyšlo to rande, ale myslím, že mu to profesor určite dosť vynahradí :) Teraz k Zia a Andrejovi. Zia má skvelé inštinkty keď vycítil, že ho niekto sleduje. To mu zachráni krk v budúcnosti. Dúfam, že čoskoro prethne všetky putá a zapudí všetky spomienky na toho kreténa, ktorý býval jeho najlepším priateľom, pretože ak to nespraví čím skôr zblázni sa z toho. Ohľadne vecí týkajúcich sa Andreja Zia nemá to ľahké, pretože v tejto oblasti neovplýva žiadnou sebadôverou. Potom čo má za sebou sa nemožno čudovať. Len dúfam, že ho tieto obavy nedovedú k tomu aby začal Andreja odmietať. Čo sa týka Andreja tak ten je pravým opakom Zia. Je sebavedomý, dáva priamo najavo čo cíti a nemá problém prevziať iniciatívu, ale zároveň je všímavý, láskavý i ohľaduplný. Už to, že si dal tú námahu zistovať čo má Zia rád svedčí o jeho skutočnom záujme o Zia. Bohužiaľ to nebude mať ľahké. Bude musieť byť naozaj všímavý a naučiť sa čítať v Zia. Musí ho aspoň trochu chápať, pretože inak to môže skončiť zle. Ale verím tomu, že Andrej je vytrvalý a len tak sa nevzdá. Neviem sa dočkať ďalšieho dielu :D
...^^
(Liia, 24. 1. 2014 15:56)Andrej je zlatíčko... takovej medvídek na mazlení (toho bych taky brala) :D Už ani nevím, co k tomu mám napsat, nějak mi došli slova *to je špatný* Ani ti nemusím snad připomínat, že to bylo výtečný, ale už se chci konečně dočkat Snapea. Já vím, že s tím pořád otravuji, ale hrozně se mi líbí ten pár on a Cy *chichotá se jak malá školačka* :D Ale mrzí mě, že do nich pořád zasahuje Boh, nejraději bych mu jednu flákla, ale jsem aspoň ráda, že se o něj teraz postaral Goro...
Re: ...^^
(Yukiko, 24. 1. 2014 19:23)
Tak se nehorázně těším, až to napíšu :3 můj Cyrus :3
A Andrej... kluk k pohledání :D je to spíše džentleman nerad se uchylující k násilí :3
*__*
(Haruka, 24. 1. 2014 16:41)jáááj, líbí se mi to čím dál víc! :D myslím, že Zia bude bez pochyby mou oblíbenou postavou :3 úžasný díl, jen tak dál! :) doufám, že se brzo dočkám nového dílu! :P :D
Re: *__*
(Yukiko, 24. 1. 2014 19:20)Děkuji^^ jsem ráda, že jsi sem zavítala zase^^ Upřímně, moji největší milášci jsou Dor a Asaie, ale nad Ziou jsem strávila sposty času, takže je to takový moje zlatíčko na umuchlání :3
))
(Sall, 26. 1. 2014 9:55)