„Ahoj Zia-chan." usměje se na mě. Jen on a ty další tři třeštidla mi tak můžou říkat.
„Ahojky Mery." hodím se mu kolem krku. Tak dlouho jsem ho neviděl.
„Neudus ho zlatíčko." zašvitoří za ním jeho máma.
„Nebojte se, na to ho mám až moc rád." usměji se na ni odzbrojujícím úsměvem.
„Aby to množství lásky co dneska dostává vůbec přežil." odfrkne si Leo, který se tu zničehonic objevil, a následně se usměje. „Rád tě vidím Zio." mrkne na mě a jau mávnu. Toho jsem taky jak dlouho neviděl.
„On to nějak přežije." zakřením se na něj. „A to tu ještě není Cy." začnu se smát nad představou, jak se po Merym bude sápat až ho uvidí.
„No vidíš, kde je Cy?" zeptá se Marry.
„Je po škole." ušklíbnu se na ně.
„Nech mě hádat, býk schválně drzý, aby ho Snape potrestal." hádá Leo.
„Trefa. Stejně tak s přirovnáním." zasměji se. „Jediné co ho liší od Snapea jsou ty jeho dlouhý blonďatý pačesy a rovný nos. Skoro rovný." zadostivyučeně se zašklebím. Jednou jsem mu takovou vrazil, že jsem mu zlomil nos. Sice jsem měl dvojku z chování a ředitelskou, ale to mi bylo ukradený.
„Že si nedá pokoj. Nemá u něj šanci. Je to starý hnusný slizák, kterej má místo srdce balvan." povzdychne si Mery.
„Náhodou... Je to kus. Akorát ten charakter to kazí... A ten zlomenej nos mu taky sluší. Fuj! Takhle přemýšlet nad profesorem!" otřesu se hnusem a radši se snažím myslet na něco hezčího. Před očima mi ihned vyskočí Andrej a jeho smyslný úsměv. Na toho taky myslet nemusím! Ale je fakt, že za hřích by stál. Okamžitě zrudnu, když si představím, jak asi vypadá jeho tělo, když ho nehalí ta otravná látka zvaná oblečení.
„Ale, na kohopak nám to náš malý Zia myslí?" ozve se Leo s ohníčky v očích.
„Na nikoho!," uhnu pohledem.
„Na nikoho, jo? Tak na to bych se podíval." zachraptí a mě se začnou potit
dlaně.
„Ne, vážně, na nikoho." dupnu si a vypláznu na ně jazyk.
„Však my to z tebe dostaneme." ďábelsky se usměje Leo.
„Nedostanete a ty to víš." nedám se.
„I kdyby ne, tak Cy nám to moc rád řekne." přidá se Mery.
„Zatracenej Cyrus." zanadávám, protože náš milovaný Cy je ta největší
drbna v okolí. Ví snad o všem, co se šustne a ke všemu má co říct.
„No jo no, náš milý Cy nám to moc rád řekne." ušklíbne se Leo a já se v uražené tichosti vysvlíknu z bundy a vyzuju z bot. Odklušu do kuchyně, kde nám Meryho máma přichystala něco malého k jídlu. Začnu uzobávat, než mi to někdo přímo před nosem vezme. Naštvaně se podívám na toho opovážlivce jménem Leo.
„Ať nám neztloustneš Zia-chan." laškovně na mě mrkne a i s tácem uteče k Marrymu do pokoje.
„Hej vrať to ty čórko jedna!" křičím a rozběhnu se za ním nahoru, kde se svalím na postel vedle něj, čímž docílím jen to, že jídlo rozsypu všude kolem. Rychle to začnu sbírat a rovnou to strkám do pusy, aby na mě co nejvíc zbylo.
„Ty lakomče!" ožene se po mě Leo a já jak sebou cuknu, abych mu uhnul, sletím z postele. Leo i Mery dostanou záchvat smíchu a já se uraženě sbírám zpoza té proklaté měkké věci na které se spí.
„To není k smíchu." nafouknu se a sednu si do křesla naproti jim dvoum.
„Ne vůbec není." vydá ze sebe mezi záchvaty Mery. Se založenýma rukama důležitě přikyvuji. To je ale rozesměje ještě víc a i mě po chvíli
proti vůli začnou cukat koutky.
„Co je tu tak smíchu?" zjeví se ve dveřích Cy.
„Kdo jiný než Zia-chan." zasměje se Leo.
„A co se stalo?" je zvědavý.
„To je na dlouhé vyprávění." mávne rukou Mery. „Ale nás zajímá něco
jiného." zajiskří mu v očích.
„Och né..." zaskučím.
„Ale ano." ďábelsky se zasměje Leo. "Na kohopak nám to náš malý Zia myslí Cy?" zamne si ruce a v očích mu hrají všichni čerti.
„Opovaž se to říct Cyrusi!" zavrčím výhrůžně. Jen se zasměje a spustí.
„Objevila se tu Bílá paní." tajemně se usměje „Ta bílá paní je velice, ale velice krásný muž. Přesněji nový přestupující student, hádám, že je tak ve třeťáku?" krátce se zamyslí a pak se usměje. „A tady Zia-chan se nám zamiloval."
„Nezamiloval!" bráním se „A jmenuje se Andrej." zahuhlám a s nafouklými tvářemi se od nich odvrátím.
„Tak Andrej, jo?" hvízdne Leo a absolutně ignoruje mou poznámku o nezamilovanosti.
„Žádný Andrej! Prostě nový kluk! Moc krásný kluk." zasněně se usměji, ale hned vzápětí zatřepu hlavou a snažím se z hlavy vyhnat představy té svůdné Bílé paní.
„Nezamiloval? Na to bych se podíval. Minimálně ses zakoukal." prohodí Mery.
„Jo s tím souhlasím." přidá Leo a Cy jen přikyvuje a culí se na mě.
„A stejně nemáte pravdu." dupnu si a znovu se od nich uraženě otočím. Ještě chvíli nad tím polemizují a rozebírají to, než se řeč stočí na něco jiného a do toho se s chutí zapojím i já.
„A Mery? Co dovolená? Žádní hezcí borci? Nikdo takový? Mužský jak se patří?" vytáhnu to, na co jsem se tak moc chtěl zeptat.
„No, co chlapi chlape?" zpozorní Leo.
„No... Byl tam jeden, ale ten se se mnou jen vyspal a pak mě poslal do háje..." zamumlá a v očích se mu objeví slzy. Tak tohle jsem asi posral.
„Promiň Mery-chan." zamumlám s obejmu ho. „Chceš o tom teď mluvit? Pomůže ti to, ale nesmíš se do toho nutit." hladím ho po zádech.
„J-já vám to pak řeknu... Ale ne teď... Je to moc čerstvé." mumlá a utírá si nos.
„To bude v pohodě, neboj." zašeptám a obejmu ho, co nejvíc to jde. Kdo mu to mohl udělat? Nezaslouží si to. Je to ten nejhodnější člověk pod sluncem.
„A co ty Leo? Nikdo na obzoru?“ zašklebí se skrz slzy a Leo se začne ošívat.
„Nikdo není!“ proč si furt myslíte, že někoho mám? Všichni jsou nudní a nic neumí. Já chci někoho, kdo mě učaruje a bude něčím zvláštní… jenomže jaksi nikoho takového nemůžu najít…“ zamumlá.
„No asi budeš hledat dlouho s tvými měřítky odlišnosti.“ ušklíbnu se. „Co kdybychom se na něco koukli a pak si zahráli na xBoxu?“ navrhnu a všichni souhlasí. Okamžitě se vrhnu ke skříni s filmy a nakonec vyberu Xmany, myslím že dvojku.
„Ó né. Už zase?“ zakučí Leo.
„Jak zase?“ ohradím se. „naposledy jsme to pouštěli minimálně před půl rokem a neříkej, že se na to nechceš podívat.“ Bráním svůj milovaný film.
„Ne že bych nechtěl, ale nechcete si pustit něco nového co jsme ještě neviděli?“ zkouší to dál.
"To je celkem dobrej nápad.“ Přidá se Mery.
„Ale já chci taky Xmany.“ Řekne Cy.
„Aspoň někdo je se mnou. Máš odpuštěnýho Andreje.“ Ušklíbnu se na něj.
„No ale teď je to přesně půl napůl.“ Povzdechne si Mery.
„Co takhle podívat se na toho novýho Wolverina? Vždyť to jsou taky skoro Xmani a ještě jsme ho neviděli, ne?“ navrhne Leo a já po chvíli přemýšlení svolím. Jediný co mě od toho trošku odrazuje je to, že by měl být zase smrtelný. Miluju Wolverina nesmrtelnýho plnýho Adamantia a ne kostěnýho smrtelníka… i když i tak je nesmrtelný, nebo ne? Teď už nevím…
„No první Wolverin se mi teda líbil mnohem, ale mnohem víc. Ten adamantiový samuraj byl divnej.“ zhodnotím film, jen co se objeví první titulky. Kluci jen přitakají.
„Tak co si zahrajeme?“ zeptá se Mery.
„Nevím, něco co můžeme hrát všichni.“ Pokrčím rameny a nechám výběr na nich.
...
(Liliana, 14. 1. 2014 23:20)