Jdi na obsah Jdi na menu
 

13. Zia a Andrej - ZAZVONIL ZVONEC A POHÁDKY JE KONEC

9. 5. 2014


Zia

„No… jak už víš, vytváří to falešné vzpomínky a totálně tím převrátí charakter člověka. Nejen těmi vzpomínkami… celkově na tebe působí tak… jak jsi viděl… Boh byl dřív… moc hodný kluk. Byl to takový můj starší bratr, který mě vždycky chránil před otcem a nevlastním bratrem. Všichni ho měli rádi a všem pomáhal… ale… viděl jsi co je z něj teďka… tohle z tebe udělá droga. A vedlejší účinky? Postupně úplně ztratíš vzpomínky na celý svůj dosavadní život a staneš se doopravdy tím, kým jsi ve falešných vzpomínkách. Taky už víš, že se té závislosti nedá zbavit jako u normálních drog. Tělo si z nich udělá látku potřebou k životu, jak, to ti neřeknu, každopádně když si ji nedáš, máš absťák, který se projeví jako u normálních drog, ale postupem času, kdy abstinuješ déle a déle, ti začnou vypovídat službu orgány. Jeden po druhém ti prostě přestanou fungovat a ty se staneš buď závislým na přístrojích udržujících tě při životě, nebo mrtvolou. Prostě tahle droga ti totálně zničí život… málem jsem do toho taky spadl, ale Goro mě naštěstí včas zastavil. Nechtěl jsem si ji vzít vědomě, spletl jsem si ji s Ibalginem a jen proto, že Goro s ní má… hodně zkušeností… to poznal. U této drogy někdy stačí vzít si ji jednou a už bez ní nepřežiješ… ovšem pravidlem je, že když si ji dáš potřetí, už se toho svinstva nezbavíš. Do té doby stále můžeš odvykat jako normální drogově závislý. Ale potom… jsi v háji. Nikdo ti už nepomůže…“ dovyprávím. Do očí se mi hrnou slzy. Stále jsem se nesmířil s tím, že Boh se stal závislý na tomhle ničiteli lidstva.

„To bude v pořádku. Už to není tvůj Boh. Tvůj Boh už je v nebi, protože on umřel ve chvíli, kdy se ta osoba v těle tvého přítele stala závislá na tom svinstvu,“ snaží se mě uklidnit. Možná bude nejlepší, když o něm budu přemýšlet jako už o mrtvém člověku… přivede mi to méně bolesti. Ale stejně… pokud ho ještě uvidím… bude to bolet. Tolik jako předtím, ne-li víc…

„Budete chtít ještě něco?“ přijde k nám Eli a usměje se na mě. Andrej opět zesílí svoje sevření a začne ho vraždit pohledem. Přemáhám se, abych mu jednu nevrazil. Simbad asi usnul, protože leží s hlavou položenou na stole a ze sluchátek se line hlasitá hudba.

„Už nic, děkuju,“ usměju se na něj a Andrej mi drtí pas. Proč je tak žárlivý? Eli odejde a já se mu vytrhnu. „Jdu ke kase zaplatit a možná něco vezmu domů.“ Řeknu a ani se na něj neotočím. Naštval mě. Rychle přejdu k pultu se sladkostmi a začnu si vybírat. Přitom se začnu bavit s milým klukem za ním. Známe se už docela dlouho a vždycky si docela hezky popovídáme. Zrovna se něčemu smějeme, když k nám přistoupí Andrej a začne se mračit na mého společníka. To mu přeskočilo?

„Co je tu tak vtipného,“ zeptá se temně a já mám v tu chvíli opravdu chuť mu jednu vrazit. Kdo si myslí, že je?! Naštvaně mu dupnu na nohu a ruku, kterou mi dal kolem pasu mu zkroutím za zády. „A-Au! Co to děláš?“ vyjukaně se na mě podívá.

„Až přestaneš být tak majetnický a budu se moct bavit se svými přáteli beze strachu, že je za chvíli zabiješ, pak teprve za mnou přijď s prosíkem, abych tě vzal na milost! Nebudu se bavit jen s tím, na koho ty ukážeš! Jsi majetnický debil, do kterýho jsem se asi zamiloval, ale to nemění nic na tom, že momentálně tě nenávidím! Je sice hezké, že žárlíš, ale čeho je moc, toho je moc! A já sebou nenechám zametat! Je to to jasné?!“ ječím na něj přes celou kavárnu, že to probudilo i Simbada, který na nás teď rozespale mžourá.

„Ale zlato-“

„Žádné zlato! Seru ti na nějaké zlato, protože tohle je moc! Jsem tu celý vystresovaný z toho, co se kolem mě děje a ty tu ještě budeš dělat scény kvůli každýmu klukovi, který kolem mě projde?! To si děláš prdel, ne?!“ otočím se a vyběhnu ven z kavárny. Po tvářích se mi hrnou slzy, přes které skoro nevidím na cestu. Běžím, ani nevím kam. Zahnu za roh, když do někoho vrazím.

„Ale ale ale… na kohopak jsme to narazili? Není to náš malý Zia?“ ozve se nade mnou zlověstný hlas Boha. Proč jsem musel narazit zrovna na něj?! Uslzeně k němu vzhlédnu a hned se otočím, abych utíkal zpět, ovšem to by se mi bylo povedlo, kdyby mě nechytl za ruku a netrhl mnou dozadu tak, až jsem spadl a zem. Ihned mě něčím praštil přes hlavu a mě se před očima začali dělat černé kruhy. Během chvíle jsem ztratil vědomí a nevnímal, kam mě to táhne.

Proberu se v nějakém skladišti. Zmateně se rozhlédnu kolem sebe a ztuhnu. Na kovové posteli, tak metr ode mě, sedí Boh a zálibně si mě prohlíží.

„Nečum Bohu,“ vyprsknu na něj. Ty debile! Nedochází ti, v jaké jsi situaci?! Ty mu ještě budeš nadávat?! Začnu na sebe ječet v duchu. Jsem fakt idiot. To si uvědomím hned, co se na mě podívá pohledem, že mě polije ledový pot i tam., kam slunce nesvítí.

„Nezahrávej si Zio. Víš, čeho jsem schopný,“ zavrčí na mě. Vyděšeně sebou cuknu, když vytáhne trojitý bič. „Pěkně si pohrajeme Zia-chan,“ šíleně se zasměje a švihne mě jím přes bok. Zůstanou mi na něm tři rudé pruhy. „Málo. Není to do krve, není to dost, není to ono,“ mumlá si pro sebe Boh. Není do krve? Panebože! Bohu! Co to děláš?! Znovu mě švihne a já cítím, jak mi rozsekl kůži. „Tak je to správně,“ pochválí se. „Tak co, Zia-chan, líbí se ti to? Hm? Můžeme přidat,“ temně se zasměje.

„Přidat?“ zamumlám vyděšeně a vykřiknu, když mě znovu švihne.

„Povolil ti někdo mluvit, děvko?!“ zařve nepříčetně.

„Děvko?“ zašeptám.

„Ano, jsi jen moje malá kurva. Aspoň pro teď. Víš, moc tě chtějí jedni milí páni a nepožadují, abys byl v perfektním stavu, až jim tě prodám. Takže si ještě můžeme pořádně užít.“

Vyděšeně se kolem sebe rozhlédnu, ale jediné, co je v mém dosahu, je kus lepenky, který mi určitě nepomůže, když se budu muset bránit. Tohle už není Boh, to vím jistě. Po mém Bohu – v téhle bestii přede mnou – nezbylo zhola nic.

„Tak si jdeme hrát,“ zašklebí se na mě a vezme do ruky obrovské fialové dildo. „Někde jsem to viděl a chtěl jsem to strašně zkusit,“ zasměje se.

„To nemyslíš vážně, Boh, že ne?“ odsunu se od něj dál.

„Ale ano... myslím,“ ujití mě. „Olízáš to a pak… pak si na to sedneš… nadoraz!“ rozkáže a vyžívá se ve zděšení zračící se mi ve tváři. Zuřivě zavrtím hlavou. Švihne mě přes tvář a krk. Ucítím, jak mi jako krvavé slzy teče po tváři krev a v krku mi bolestivě pulzuje. „Tak bude to?!“ zahřmí. Přikývnu a roztřesenýma rukama přiblížím umělí penis k puse, když se rozrazí dveře a v nich stojí Andrej. Štěstím a úlevou se rozbrečím.

„Ty hajzle!“ zavrčí a vrhne se na Boha, který spadne tak blbě, že se temenem praští o železný sloupek postele. Zůstala na něm krev a kus kůže i s vlasy. Andrej do bezvládného těla pod sebou mlátí hlava nehlava, dokud ho zezadu neobejmu.

„Dost… Stačí Andreji. To stačí…“ vzlykám mu do zad.

„Lásko, bude to dobrý, neboj se,“ otočí si mě do náruče a vstane. Ve dveřích potkáme Yashihira, který hned někam volá, aby odklidili tělo Boha. Stále brečím a tisknu se k Andrejovi. Je u něj tak bezpečně… ani nevím jak, ale usnu mu v náručí.

Probudím se v měkké posteli v Andrejovým objetí. Přitulím se blíž ke zdroji tepla a spokojeně zavřu oči. Najednou si vybavím celý včerejšek a ztuhnu. Už to není tak strašné jako včera… dokážu se z toho rychle oklepat. Nejhorší na tom je, že to byl Boh. Vím, že to nebyl můj Boh, ale stejně… je mi to líto. Rozpláču se. Zase.

„Lásko ššš… no ták… to bude dobrý,“ uklidňuje mě Andrej.

„Chtěl bych-chtěl bych ho… pochovat… jako starého boha a ne jako… jako toho člověka včera…“ sevřu mu košili, až mi zbělají prsty.

„Dobře, řeknu to Yashihirovi, má jeho tělo,“ usměje se na mě a pohladí mě po vlasech. Konečně se uklidním. „Zia? Mám pro tebe pár… novinek,“ najde vhodné slovo.

„Hm?“ podívám se na něj ještě trochu popotahující.

„Dnes se stěhuješ ke mně. Chci tě mít pod dohledem a nechci, abys žil dál mezi feťáky. A ještě… budeš se mnou chodit?“ nejistě se na mě podívá.

„Dobře, ale budeš krotit svoji žárlivost, jasný? Jinak dostaneš pěkně brzo kopačky!“ v tuhle chvíli bych mu odkýval snad všechno, ale ještě nejsem tak pitomý, abych zapomněl na tu kavárnu. Ale… miluju ho a už nechci dál žít tak osamocený život. Projednou chci zkusit, jaké to je, být na někom závislý.

 

 KONEC          FIN        THE END

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pokracovani

(anonym, 1. 2. 2017 9:20)

Ahoj budou dalsi casti?

:O

(Marký, 18. 1. 2015 21:07)

Tak tohle to bylo fakt boží. Úúúúúplně jsem to hltala. Dokonale jsi to popsala a dokázali jsi mě vtáhnout do děje. Škoda že je konec. I když to zkončilo opravdu dokonale. Ale aspoň se můžu těšit na tvůj další příspěvek.
Moc se těším až vydáš další "osud".

...

(Kyoko, 27. 8. 2014 20:47)

Ehm...
Tak konečně jsem se dostala k tomu, si to přečíst...
ten konec mi přišel moc rychlý! Čekala jsem nějaké větší rozpracování a tak podobně, ale nevadí, i tak je to hezký že jsou spolu a že už Zia nemusí být na ubytovně :)

Takže asi tak, kdy začneš další osud? :D

××

(Liia, 9. 5. 2014 23:46)

Páni... tys ten konec teda vzala hopem, hlavně to Ziovo oklepání, ale jinak úžasný, něco takového jsem od tebe čekala ;) Fajn, chci ten bonus na Yaihio a Simbada! Hned! :D Ale musím říct, že jsem se hrozně těšila na konec, no jo jsem hrozně nedočkavý dítě :D Ale musím říct, že kdyby mě dělal někdo tak žárlivý scény, tak bych byla na tom asi podobně, takže si můžeme se Ziou podat ruce... Ani nevím, co ti k tomu mám říct. Jestli chceš nějakej důkaz, že se mi to šíleně líbilo, tak si klidně řekni. Já stejně zítra jdu ještě k tobě, takže se ti klidně na důkaz rozbrečím na rameni, mě to je vážně jedno :3 Jinak gratuluji zlato, tvůj úspěšně ukončený první cyklus***

Re: ××

(Yukiko, 10. 5. 2014 11:22)

Důkaz nepotřebuji :D jsem ráda, že se líbí a věřím, že ty by sis se Ziou opravdu rozuměla :D

Re: ××

(Miu, 10. 5. 2014 21:28)

Lii zlato ten cyklus není první :D zapomínáš na motorku :D

gi-hiii!!!

(Miu, 10. 5. 2014 21:22)

takže další plán je Dopis!!! Je ti to jesné, že? :D nebo spíš další osud, aby to tak hezky šlo... máš ještě ten papír, kam jsme to rozepsaly? *nepamatuje se, co se udělalo se snapem* mimochodem konec sladkej :3 to právě potřebuju :D miluju tě :*

:)

(Liliana, 9. 5. 2014 23:14)

Ja viem, že to bude trochu nemilé odo mňa a nehnevaj sa prosím, ale ak by sa to dalo čím hovorím, že to tam nemusí byť stačí ak mi na to odpovieš v komentári, ale rada by som vedela ako sa Andrej skontaktoval s Yashihirom alebo lepšie povedané ako Yashihiro vedel, že má Zia problémy. Vopred ďakujem :) Ináč musím povedať, že to bolo skvelé zakončenie. Páčilo sa mi to z 3 hlavných dôvodov. 1. Osobne som rada, že si uzavrela tú vec s Bohom. Síce by sa koniec obišiel bez neho, no viac sa mi páči, že si ho nevynechala. Predstavoval určitú kapitolu Ziovho života, ktorá sa konečne uzavrela bez toho aby ďalej ničila Zia. Nebude pre Ziu predstavovať už žiadne nebezpečenstvo a predovšetkým Zia bude spomínať na toho skutočného človeka a priateľa menom Boh. 2. Je skvelé, že Zia povedal na rovinu to čo si myslí o jeho žiarlivosti a aj to, že nepozabudol na podmienku sťahovania, že sa Andrej bude musieť krotiť. Síce bude potrebovať Zia dosť trpezlivosti pri Andrejovej žiarlivosti, ale on nie je ten typ čo by sa ľahko vzdával a tiež si vždy všetko vyjasní s druhými. 3. Konečne po toľkých útrapách Zia znova cítil pocit bezpečia. Môže začať od začiatku bez obáv čo hrozného by sa mohlo stať. Áno mal svoje zdroje a spôsoby ako sa ochrániť a tiež sa ochrániť vedel, ale niekedy nie je zlé nechať sa chrániť milovanou osobou. A tiež si uvedomujem, že určité problémy tiež budú keďže to by nebol život keby neboli, no už to nebude musieť zvládať sám, ale Andrej mu určite bude oporou. Už sa teším až znova niečo pridáš :)

A ĎAKUJEM za venovanie :*

Re: :)

(Yukiko, 10. 5. 2014 11:33)

Lilianko, bohužel na tvé otázky teď neodpovím, protože část vysvětlení bude totiž v epilogu a část v Bonusu (to už bude spíš jen z pohledu Yashiho :)) Takže se nech překvapit, ještě dnes mám v plánu to napsat :) aspoň ten epilog^^

Jinak, chtěla jsem aby Boh umřel a Zia ho mohl oficiálně pohřbít a ne ho mít jenom v mysli mrtvého a přitom by ho živý zlý Boh strašil v realitě...
S tou žárlivostí to Andrej prostě bude muset nějak udělat, ale Zia si už umí poradit :D Přesně jsi Ziu vystihla :)
Andrej oporou opravdu bude, ale tentokrát bude mít Zia jiný problém -_- trošku malicherný a schválně to bude nafukovat, aby poškádlil svého miláčka :D

A za věnování nemusíš děkovat, to já děkuji tobě, že se ti moje povídky líbí^^

.. Ok máš štěstí...

(Abby, 9. 5. 2014 21:31)

.. že vím, že bude ten epilog! Jinak bych tě unesla k sobě (což by ani jedna z nás neprotestovala :3 :D ) a donutila tě dopsat další díly! Jinak.. Oh bože Zia-chan takhle vyletět na mého Andreje! On je tak krásně majetnický a ty jsi na něj tak zlý :'(( Máš štěstí, že tě zachránil od Boha.. I když ta scéna byla zajímavá *perverz smile* Já chci pokračování té scény! Okamžitě! >..< Každopádně krásné zakončení, krásné povídky. Ale co se dalo čekat od úžasné spisovatelky jako si ty lásko :3 :* Hezky pokračuj ^w^

Re: .. Ok máš štěstí...

(Yukiko, 9. 5. 2014 21:36)

muhehehe *ďábelský smích* lásko, pokračování scény nebude, jaksi by mi to doma už vůbec neprošlo :( a nějak nemám čas... (ALE KDYŽ MĚ BUDEŠ DOST BUZEROVAT, NAPÍŠU TO :DD)
Ach ano, bude epilog, jinak bys mě totiž zabila :D
Jsem ráda, že se povídka líbila^^ potěší to :3 úžasná spisovatelka?! já tě miluju zlato! :3