Jdi na obsah Jdi na menu
 

11. Zia a Andrej

19. 4. 2014

 

 

Zia

 

„Tak jen doufám, že na to nepřišel,“ povzdychnu si do telefonu.

„Neboj, vypadalo to, že si ničeho nevšiml,“ uklidňuje mě Andrej, ale sám si není jistý. Není přece debil. Je to mafián a jako takový musí být aspoň trochu inteligentní. No trochu… s trochou inteligence by asi nevládl zdejšímu podsvětí, že?

„Já si myslím, že aspoň tušil, že je něco špatně… najednou jsem  změnil přístup a tak a… je to prostě moc podezřelé... Já ho znám... Musel něco tušit. Něco určitě. Teď ještě, jestli to jen tušil, nebo věděl, proč to divadlo," strachuju se dál.

 

 

"Říkam ti, že to bude v pohodě. Budeme muset Simbada prostě víc hlídat. Ty ve škole a já po škole. To mi připomíná, nechceš někam po škole zajít?"

„Nemáš po škole hlídat Simbada?" do hlasu se mi vkrade sarkasmus.

„Ten se někam zašije," odfrkne si na druhém konci linky. Úplně vidím, jak nad tím mávl rukou.

„Zašije? Ten se nikam nezašije, protože pak by ho našel Yashihiro!" zamítnu to.

„Ale já bych tě chtěl ještě víc poznat,"  posmutní.

"To nejsi sám, ale Simbadovo bezpečí je důležitější," povzdechnu si. Také bych chtěl více poznat toho kluka, který mi popletl hlavu. Jenomže osud, nebo spíš Yashihiro, mi to prostě nedopřejí.

„Hmm... Tak já za tebou skočím o volné. Máme ji stejně, takže si můžeme dát oběd spolu. Simbada dáme někam pryč, ten tvůj mafián se tam neodváží,"  navrhne Andrej.

„Oki, tak dobře," souhlasím a začnu se usmívat jak blbeček. Jak se mi to stalo? Neříkal jsem si kdysi, že se nezamiluju? No... Život mám brát takový jaký je a jaksi jsem se očividně zakoukal... Tak ho tak budu brát. Spokojeně se usměji a s myšlenkami na zítřejší obědovou pauzu se jdu nachystat do postele.

"Ahoj Zia!" zašeptá mi do ucha. Celý se otřesu a pomalu se na něj otočím. Sluší mu to.

"S-sluší ti to," stydlivě se usměji a zamrkám. Bože co to dělám?!

"Oh! Taková sladká koketa a jen moje!" usměje se na mě a dá mi pusu na nos. Rozpačitě zrudnu a posadím se na lavičku pod stromem, kde jsme měli sraz. "Snad se nestydíš," škádlí mě dál. On ale neví, jaké to je. On už někoho měl a nerozhodí ho každý pohled, dotyk a nějaké to slovíčko. Nemusí se bát, že to celé pokazí a nebo z toho všeho vyjde jako naprostý idiot. „I já se bojím," zašeptá a zakloní hlavu. Překvapeně se na něj podívám. Čeho se tak může bát? „Bojím se, že udělám něco špatně a ty mi utečeš. Zrovna když jsem tě našel," povzdechne si. Tak tohohle se bojí? Blázen.

„Já neuteču. Bojím se, že udělám něco špatně a odejdeš pryč, protože jsem nezkušený a nic neumím…“ zamumlám. Když už se mi svěřil on, tak proč ne i já?

„Ale prosím tě. Já bych tě nenechal jen proto, že jsi ještě nikoho neměl,“ usměje se na mě a já mám v tu chvíli malou zástavu srdce.

„Děkuju,“ vrátím mu úsměv a unaveně zavřu oči. Moc jsem toho nenaspal, jak jsem se na dnešek těšil.

„Copak, nemohl jsi myšlenkami na mě spát?“ poškádlí mě a já zrudnu jako rajče křížené s rajčetem a polité kečupem k tomu. „Uhádl jsem?!“ vyjekne a začne se smát ještě víc. „To mi lichotí,“ mrkne na mě. Další zástava. Jestli mi tohle bude dělat častěji, tak to asi nepřežiju. Proč teď nemůžu být holka? Ty na kardiovaskulární nemoci tolik netrpí a nemůžou dostat infarkt v šestnácti! Zato já, já ho můžu dostat a očividně ho tak v nejbližších hodinách dostanu. „Takže ty o mě už i sníš… ani jsem nedoufal, že to zajde tak daleko,“ ušklíbne se.

„Zase tak moc si nefandi,“ vypláznu na něj jazyk. Jak to myslel? Bylo to myšleno jakože ani nedoufal, nebo jakože to nechtěl nechat zajít tak daleko?

„Proč se tváříš tak zoufale?“ starostlivě mě pohladí po tváři. Zadívám se mu do jeho modrých očí a mám pocit, že mě do sebe vtahují a už se z nich nevymaním. Ani nechci. Chci navždy zůstat uvězněný v téhle modři připomínající moře. Miluji moře. Miluji ty oči. Nevědomky se k němu víc a víc přibližuji, až jsem od něj pár centimetrů a cítím jeho dech na svých rtech. Usměje se a nakloní se ke mně, až spojí naše rty. Tiše vzdychnu do polibku. Je to krásné. Tak něžné. Ani v těch snech, které jsem večer snil, to nebylo tak krásné.

 

 

„Tady jste!“ ozve se nad námi naštvaný hlas. Andrej se ode mě odtrhne a naštvaně se na Simbada podívá, ale ten ho ignoruje a dívá se jen na mě. „Ten debil tady mě zamknul v přístěnku na košťata!“ vrčí naštvaně a ukazuje na Andreje, který vyprskl smíchy. Já jen nechápavě koukám. Zašije. Zašije. Jo, zašije. Pomyslím si ironicky a podívám se na Andreje pohledem ‚To jako vážně?‘.

„Tohle je to Simbovo zašití?“ ujišťuji se. Jen kývne a pod naštvaným pohledem jmenovaného, který má ve vlasech pavučinu, znovu vyprskne smíchy. „Ty nejsi normální,“ poznamenám.

„A právě proto mě máš rád, nebo ne?“ řekne, jen co se vzpamatuje. Simbad na nás stále naštvaně hledí a očividně nehodlá odejít.

„Budeš nám tu dělat křena dál, nebo vypadneš?“ podívá se na něj Andrej se zvednutým obočím.

„Jo, hodlám. Za to, že jsi mě tam zamknul! Třeba jsem chtěl jít hledat svého mafiánka a ty jsi mi v tom jaksi zabránil, tak já teď budu bránit tobě!“ zavrčí a já se zhrozím. Hledat svého mafiánka? Tož je normální? Není!

„Hledat mafiánka? To myslíš vážně?“ potemní mu hlas. Nechtěl bych být jeho nepřítel ai když vím, že nemá rád násilí, stejně je děsivý.

„Ano, myslím,“ odhodlaně se mu dívá do očí.

„Já ti asi jednu fláknu,“ ozvu se ledově já.

„Cože?“ nechápavě se na mě oba dva otočí.

„To opravdu chceš skončit jako děvka? Jako někdo, kdo se sice má dobře, ale slouží jen jako hračka pro mocného muže? Nic víc? Žádné city, jen uspokojení a i to se ti pak začne hnusit, když si konečně uvědomíš, co vlastně děláš. Jenomže bude pozdě. Protože ty nebudeš mít kam jít. Tedy… v tvém případě asi ano, ale pochybuji, že by zrovna tebe pustil. Jsi přesně jeho typ. Máš exotický vzhled, jméno a i chováním se vymykáš normálu. Takové on miluje. Kdybys přišel o pár let dříve, nejspíše by se do tebe zamiloval. Bohužel, on už to s láskou vzdal,“ tvrdě se na něj podívám. Očividně mu došla řeč a tak se jen uraženě otočí a odejde.

„Však on se vrátí,“ poznamená Andrej, když se vzpamatuje. Taky ho ten proslov trošku vzal. Jen jsem mluvil pravdu. Většina těch, kteří mu kdy dělali hračku v posteli u něj teď pracují, protože na ně jejich okolí zanevřelo, nebo nemají kam jít. Buď mu dělají hračku dál, a nebo u něj prostě jen pracují. Nebo oboje.

„Za chvíli bude zvonit,“ posmutním, když se podívám na hodiny.

„Tak to bychom si měli pospíšit a sníst ten oběd dřív, než na nás přijde profesor Yamato,“ ušklíbne se. Všiml jsem si, že se nesnáší.

„Jo, to je fakt,“ usměju se a rychle do sebe naházím oběd. Jen co polknu poslední sousto, zazvoní a studenti se začnou urychleně hrnout do školy.

„Tak vstávej zlato,“ podává mi pomocnou ruku. Vstanu bez pomoci a s nafouklými tvářemi se od něj odvrátím.

„Nejsem zlato,“ zabručím a on se jen rozesměje.

„Tak jo, broučku. Měj se hezky a uvidíme se po škole. Budu na vás čekat, dneska máme o hodinu míň,“ otočí mě k sobě a políbí mě. Jen krátce a rychle, protože má hodinu na úplně druhé straně školního areálu a jaksi nestíhá. Zasněně se usměju, než si uvědomím, jak mi řekl.

„A nejsem brouček!“ ječím za ním, ale jen slyším jeho krásný smích. Vždyť to je ještě horší než zlato! Ale… vlastně se mi to líbí. Durdím se jen z principu. Je to nezvyk. Ale hezký nezvyk. Ovšem vykládat mu to nebudu. Ještě by si o sobě moc myslel.

„Pane Ichio, co je venku tak zajímavého, že nevěnujete pozornost mému výkladu?!“ výhružně se nade mnou tyčí učitel. Pomalu odtrhnu pohled od té dokonalé postavy, která se opírá o sloupek u brány a podívám se na něj. Nemám ho rád. Vždy mě jen šikanoval a snažil se mě všemožně ponížit.

„Tamten krasavec je to,“ trhnu hlavou k oknu a zrovna v tu chvíli se na nás otočí Andrej. Nemůže vidět, v jakém jsem okně, ale vyplázne na mě jazyk. To učitele akorát rozčílí a většinu to rozesměje.

„Tohle vám nedaruji, pane Ichio. Budu si stěžovat u ředitele,“ zasyčí výhružně. Je mi to jedno. K řediteli mě poslal už tolikrát, že jsme staří známí. Ví, jak mě nemá rád a tak to nijak neřeší. Kdyby ten učitel byl víc problémový a dělal tohle více žákům, prý by ho vyhodil, ale když to dělá jen mě a já to nijak neřeším a ani řešit nechci, nechá mu jeho místo. Kromě tohohle malého problému s mou osobou je to skvělý učitel. I já to musím uznat. Učitel se otočí a začne znovu vykládat látku, která v jeho podání je opravdu zajímavá a já ho většinou poslouchám, protože mě historie baví, ale přece jen, venku je teď něco zajímavějšího. A hezčího, než náš učitel Historie.

S vypětím všech sil zvládnu posledních dvacet minut hodiny a pak se Simbadem vypadneme z té nenáviděné budovy. Konečně! S úsměvem jdu ven a co nejrychleji se davem protlačuji k Andrejovi. Simbada jsem přitom nechal někde za sebou. Jen co jsem mu na dohled, zpomalím. Jak bych se měl chovat? Vždyť ani nevím, jestli spolu chodíme nebo jen randíme. Někdo mě bouchne do zad.

„Prostě za ním dojdi a dej mu pusu. Bude z toho pak happy celý odpoledne a nebude moct usnout,“ zasměje se Simbad. Pochybovačně se na něj podívám, ale co mám dělat? Když to nevím  já a ví to on, tak to udělám. Rozejdu se k němu, ale čím jsem blíž, tím víc zpomaluju. „Jestli to neuděláš, zdrhnu vám a půjdu za mým mafiánkem,“ zašeptá mi do ucha. Vztekle se na něj podívám. To je vydírání! No dobře, jak myslíš. Dojdu k Andrejovi, natáhnu se na špičky a přitisknu rty k těm jeho. Překvapeně ztuhl. Udělal jsem něco špatně?! Když už se chci odtrhnout, přitáhne si mě do náruče a polibek prohloubí. Přitisknu se k němu a dám mu ruce kolem krku.

„Ehm… nechci váš rušit, ale já tu vážně nechci křenit, takže by bylo fajn, kdybychom šli. Když už jste se domluvili, že mě budete hlídat, tak to aspoň dělejte pořádně.“

„Proč musíš pořád vyrušovat v těch nejlepších chvílích? Vsadím se, že až budeme v tom nejlepším, ty tam vrazíš a budeš nás hnát si jít s tebou něco zahrát! A na naši menší indisponovanost nebudeš hledět, že?!“ zavrčí mu do obličeje Andrej.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:3

(Abby, 20. 4. 2014 17:31)

Lásko promiň *povzdech* chtěla jsem to okomentovat už včera, ale jeli jsme k doktoru..
Ale zpátky k povídce :3 Už se normálně těším na to až bude Simba s Yashihirem *perverzní úsměv* Simba je pořádnej magor, ale tak je to exotický druh ukeho a s Yashim mu to bude klapat. Myslím, že si ho vycvičí a obmotá kolem prstíčku. Nevěděla jsem jestli se smát nebo brečet nad tím jeho "zašitím" ^^ No každopádně se těším na další dílek a s radostí budu podporovat Yashiho!
Tak šup do psaní ty MŮJ mafiánku :3 :*

...

(Liliana, 19. 4. 2014 19:08)

Tak teraz neviem či sa mám smiať alebo robiť si starosti o Simbada a zdravie Zia. Takže asi oboje. Nič proti, ale Andrej a Simbad sú povahovo a zmýšľaním vážne exotixckí XD Vidno, že sú bratia. Sú rovnako nevypočitateľní a praštení :D Na Andreja neviem nájsť to správne slovo, ktoré by ho vystihovalo. Hmm, žeby playboy? Inak tak sa mi zdá, že ho momentálne zaujíma viac Zia ako bezpečie jeho vlastného brata. Ale kto by sa tomu čudoval, že? Veď ako sa hovorí láska robí s ľuďmi divy :) Musím povedať, že som rada tomu, že Zia nepodcenil Yashihira a jeho inteligenciu. A právom si robí starosti. Som strašne zvedavá ako to bude pokračovať takže sa neviem dočkať pokračovania :)

YUKIKO ĎAKUJEM za venovanie a za to, že i napriek všetkému si si našla čas a pridala ďalší diel :)

skvělé

(Miu, 19. 4. 2014 18:35)

myslím, že jsem se u té kapitoly fakt zasmála. Jsem zvědavá kdy přijde to a to a to *víc nemůže říct* A taky kdy Yashi udělá *uculuje se jak debil a opět nesmí víc říct* bylo to úžasné způsob uklizení Simby mě vážně překvapil a je na Ziovi vidět, že si s Andym neví moc rady a je nezkušený. Ale to mu jenom přidává na roztomilosti :3 Yuu! JÁ ZTRATILA OBRÁZEK ZII!!!! ;( mimochodem mám božího Luffyho :3 i když v normálíním modu :D a už se těším mimochodem budeš zítra na zkoušce? :) Měj seee

Re: skvělé

(Miu, 19. 4. 2014 18:42)

u toho už se těším má být už se těším na další díl, ale pak měn apadla další myšlenka :D takže jsem to tam zapomněla napsat :D