I. Z absolutního štěstí až na samé dno
Ruce černovláska zmizí pod blonďáčkovou košilí a z jeho rtů vyloudí sten. Něžně hladí celou jeho hruď a jazykem se mu mezitím probíjí do jeho úst. Konečně se blonďák podvolil a nechal se také nést chtíčem. Tolik se mu o tom snilo, až to začal považovat za nesplnitelný sen. Ať už spolu byli jako pár, tyhle věci byly tabu. Blonďák z nich měl strach a nedovolil, aby se ho černovlásek dotýkal a laskal jeho tělo. Jediné co znal dokonale, byli jeho rty. Zmáčkl mezi prsty ten růžový výrůstek a z blonďáčkových úst unikl další sten. A o dost hlasitější než předchozí.
„Eli n-neměli by-bychom…takhle na n-nás přij-dou…“ snaží se stále racionálně myslet, ale moc se mu to nedaří. Lehké kousnutí do krku ho přiměje zasténat znovu. Nedá se tomu zabránit.
„Carli, uklidni se a užívej si to,“ zašeptá mu do jemné kůže jeho krku, na které hned nato udělá červený flíček, za který si vyslouží další zasténání. Jak moc to lahodí jeho uším. Chtěl by to poslouchat donekonečna.
Vtom se otevřou dveře a v nich stane žena středních let. Na jejím dokonale nalíčeném obličeji se objeví nejprve šok, pak znechucení a nakonec vztek, který tam již zůstal.
„Eliáši dolů,“ řekla chladně a okázale odešla. Za sebou nechala dvě vyděšené duše, čekajíc na nejhorší. Na to, že je tahle žena rozdělí.
„Všechno dobře dopadne, uvidíš,“ pohladí Eliáš Carliho po ruce, ovšem ví, že se snaží uklidnit především sebe. Jeho matka je krutá žena a to že je její syn gay jen tak nestráví.
„Hm,“ kývne hlavou Carli a povzbudivě se na něj usměje.
Eliáš se s myšlenkami na nejhorší vydá dolů, kde ho jistě čeká peklo. Vejde do kuchyně, kde se o kuchyňskou linku opírá jeho matka. Je nejspíše značně rozhozená, protože jinak by se linky ani špičkou prstu nedotkla. Tohle tu má na starost hospodyně.
„Takže,“ zhluboka se nadechla „co s ním máš? Měla jsem vidiny, že?“ podívá se na něj takovým pohledem, že by to klidně i odkýval.
„Ne, mami, já ho miluju,“ podívá se jí místo toho pevně do očí. Vrazí mu takovou facku, že se musí chytnout stolu, aby nespadl.
„Nebudu v domě trpět buzeranta! Kde jsem v tvé výchově udělala chybu? Toho kluka vyhodíš a už se s ním nikdy neuvidíš!“ zaječí na něj a natahuje se k další ráně.
„Nechte ho! Já odejdu! Já… odejdu… a už ho… už ho nebudu kontaktovat. Nikdy už… se mu neozvu…“ po tváři se mu kutálejí slzy a černovlásek zatouží je slíbat společně se vší tou bolestí, co mu právě způsobuje. Ovšem jeho matka mu jeho tužby zadupe do země jednou provždy.
„To bych ti radila, pokud nechceš, aby se tobě nebo jemu,“ ukáže na Eliáše „ něco stalo,“ dopoví.
„A zítra se stěhujeme. Někam daleko. Daleko od takových buzerantskejch kurv!“ zaječí a Carli se ještě víc rozpláče. Černovlásek se k němu rozejde, ovšem zastaví ho matčina natažená ruka. Jak velkou má chuť ji zlomit. Uslyšet to křupnutí, které by ohlašovalo, že kost už není v celku. Jak rád by to udělal…
Carli se rychle otočí a rozeběhne se pryč. Vyrazí za ním, nehledě na matčiny protesty. Když doběhne ke vchodovým dveřím, je Carli již v půlce ulice. Ne nadarmo je nejlepší běžec v kraji.
Od téhle události se už neviděli a ani jeden se nepokusil toho druhého kontaktovat. Tak moc na Carliho působila slova Eliášovi matky a Eliáš se tak bál, že by něco jeho Carlimu udělala, že se ho radši pro jeho dobro navždy vzdal. Mysleli si, že už se v životě neuvidí, ale osud tomu chtěl jinak. Jednoho dne se znovu potkají a jejich srdce znovu zahoří plamenem zvaným láska. A ten den měl již brzy nastat. Ten osudový den kdy začíná náš příběh.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak jo... lhala bych, kdybych řekla, že z toho nejsem vůbec nadšená. Do prd*le - vidíš, co děláš?! Kvůli tobě jsem i sprostá :D - naval další díly, hned!
PS: to zpoždění máš teda pořádné :P
ještě jsem to nečetla!
(Miu, 3. 12. 2014 6:44)ještě jsem to nečetla, jen jsem sem zabloudila, ale zahlédla jsem jméno CARLI!!! TO JAKO TEN CARLI A ELIAS?! DĚLÁŠ SI PRDEL? ty si dokonalá :D
|-|
(Liia, 3. 12. 2014 8:06)