Jdi na obsah Jdi na menu
 

Primul Poveste

22. 4. 2015

Černovlasý mladý muž vešel do budovy svého pracoviště. Pozdravil kolegy a přátele, kteří už tam byli a šel do kanceláře jejich šéfa. Bez klepání vešel do místnosti, kde už seděl zrzek. Celkem mladý, ale i přesto šéf.

"Co dneska?" Pein vzhlédl od lejstra, které pročítal, trochu se ušklíbl nad Sasukeho vzezřením a líně odpověděl.

"No, máš tu jednoho znuděnýho manžílka bez speciálních požadavků a toho, co se postupně stává tvým stálým zákazníkem. Sice nevím, co na emouškovi jak ty vidí, ale co už. Ten první v devět tady a ten druhej ve dvě u moruší. Že prej, už budeš vědět, kde."

"Více-méně jednou jsme se o tom bavili a poznámku o emouškovi velkoryse přejdu. Nemusím svítit do světa jako někdo." Otočil se a odešel zase pryč. Výměny názorů mezi nimi byly běžné. Pein ho vzal prakticky jenom díky jeho strašímu bratrovi, ale vydělává, takže si stěžuje jen minimálně. Vešel do šatny, kde si odhodil mikinu, vytáhl knihu a šel si číst za ostatními. Prošel prostou chodbou a došel do takové jejich "společenské místnosti". Prakticky tam čekali, než došla práce. Byli tam akorát Dei se Sasorim a Zetsu, takže se usadil do křesla a četl si. Něco málo před devátou se zvedl, došel zase do šatny, kde odložil knihu, vytáhl lubrikant a kondomy, což si strčil do kapes u kalhot, před zrcadlem si poupravil tričko a šel uvítat svého zákazníka. "Znuděný manžílek" říkal Pein. No, tak uvidíme. Přišel do atria a čekal, dokud se neobjevil vysoký tmavovlasý muž v jeanech a mikině. Snažil se působit uvolněně. Takže manželka o jeho úletech neví. Nebo je to poprvé co jde s chlapem. Ušklíbl se a vyšel mu vstříc. Za upjatého zdvořilostního rozhovoru došli k jednomu z pokojů přesně určených pro tyhle účely. Okamžitě chytil zákazníka do iluze. Smyšlený Sasuke svého zákazníka vášnivě líbal a hladil po celém těle, zatímco ten pravý stál ve stínu závěsu. Iluze svému zákazníkovi splnila každé perverzní přání. On vlastně vůbec nechtěl žádný nadstandart, takže to bylo o něco těžší, protože iluze se s ním opravdu musela vyspat. Musel řídit veškeré její steny a reakce, ale po nějaké půl hodince se zákazník konečně vyřádil, nechal na stole peníze a odešel z místnosti. Sasuke jen odvolal iluzi a vyčerpaně se sesunul do křesla. Bylo to náročné. Sice krátké, ale náročné. Do další schůzky měl asi dvě hodiny, takže si šel domů ukuchtit oběd. Doma se i převlékl do černých kalhot, bílého tílka a tmavě modré mikiny a vyrazil. Prošel celým městem až k řece, na které byl most. U něj se zastavil. Někde v jeho okolí by měl být morušovník, ale vzhledem k tomu, že většina stromů ještě neměla ani listy... jak to měl asi poznat? Bezradně se rozhlížel, když ho někdo ze zadu chytil kolem pasu.

"Chyběl jsi mi." Sasuke se co nejrychleji to šlo vymanil ze sevření a snažil se zbavit zlých vzpomínek.

"Co ty seš to za společníka, kterej se nenechá ani obejmout? Zvlášť, když ti to tak neskutečně sluší?" Černovlásek byl stále neschopný reakce a nedůvěřivě pozoroval blonďáka před sebou.

"Navíc jsme spolu byli už několikrát a já furt neznám tvoje jméno. Takže. Jsem Ilie a rád bych se dozvěděl, jak se jmenuješ ty."

"Ehm... Sasuke. Těší mě." Rozpačitě se na blonďáka podíval. Neuměl mluvit s lidmi. Nebyl na to zvyklý.

"Ty seš ale umluvenej. Tak pojď." Vzal černovláska kolem pasu a rozešel se zase zpět k městu. Sasuke se ošil a nenápadně se pokusil vyprostit ze sevření, leč bohužel, neúspěšně.

"A kam, že to jdeme?"

"No, plánoval jsem vzít tě někam na jídlo a pak k sobě domů. Co říkáš?" Otočil se na mladíka, kterého držel kolem pasu.

"Jakože, to by šlo." Odsouhlasil to. Potom už moc nemluvili, přesněji řečeno, Ilie udržoval rozhovor v pohybu a Sasuke jen odpovídal. Prakticky se nijak výrazně nezapojoval. No, ale blonďák ho v průběhu konverzace nakormidloval do jedné z průměrných restaurací, za což byl Sasuke v hloubi duše rád, protože, když to prostředí bylo snobské, byla atmosféra ještě horší než obvykle. Tedy alespoň pro něj. On, který vyrůstal ve snobské rodině. Ilie ho usadil do rohu místnosti k oknu, aby viděli do malé zahrádky za budovou. Černovlásek musel uznat, že je to místo moc pěkné. Okamžitě se jich ujala modrovlasá servírka. Přinesla jim jídelní lístky, nejdřív si objednali pití, které jim v zápětí donesla, načež si objednali i oběd. Servírka odešla a muži se zase pustili do rozhovoru. Sasuke se postupně uvolňoval, takže pracně udržovaná konverzace se převrhla ve vášnivou debatu o historii. Sasuke ji chtěl kdysi studovat, ale skončil tam, kde je teď. Po necelých deseti minutách donesli Sasukemu salát a Ilimu smažený sýr. A rozhovor pokračoval. Propracovávali se k dalším a dalším tématům. Mnohá z nich byla hodně sporná, takže se dost často o něco přeli, ale úžasně se bavili. Oba. To bylo výjimečné. Po nějaké době, kdy měli už oba snězeno, ale jen tak si povídali kývl Ilie na servírku. Zaplatil a začal se zvedat k odchodu. Sasuke ho samozřejmě následoval. Neměl na výběr. Navíc měl dva obědy. No, co... Aspoň bude energie. Před restaurací ho zase blonďák chytil okolo pasu, díky čemuž nám černovlásek zase ztuhnul a konverzace vázla. Ilie ho dovedl k několika bytovkám a v jedné otevřel vchod, potom mladíka vedle sebe navedl až ke dveřím, které otevřel dokořán. Konečně pustil Sasukeho a nechal ho projít. Ten okamžitě rozprostřel zase iluzi, a čekal, co bude. Starší, ale nedělal nic. Zatím. Sundal si mikinu, sundal si i triko, takže mladší mohl pozorovat jeho postavu. Nikdy by to ale nepřiznal. Nalil do dvou skleniček vodu a jednu podal iluzi. Bylo to ale jen pro dobrý pocit, protože hned potom jí začal sundávat mikinu. A iluze se nechala. Byla úžasná, povolná. Líbala ho na krk. Pravý Sasuke totiž z minulosti bytostně nesnášel polibky na ústa. Líbala ho na odhalená ramena. Hladila ho na hrudi, líbala ho na zádech a zajížděla až za pas kalhot. A starší vlastně dělal to stejné. Opečovával iluzi svým jazykem a rukama jak nejlépe uměl. Mačkal bradavky a začal z iluze loudit první jemné odezvy. Kousala se do rtů a snažila se zadržet jemné vzdechy. Nešlo jí to. Když muž pohladil vybouleninu v kalhotech, vzdechla konečně nahlas. A v tu chvíli blonďák přestal.

"Vím, že je to iluze, víš to?" Černovláska, jako by opařili. Dokonce zapomněl udržovat iluzi v chodu. Odkryl tedy blonďákovi místo, kde byl. Opíral se o skříňku nedaleko od Ilieho.

"Pojď ke mně." Pojď za strejdou, chlapče.

"Ne."

"Ne? Ty se svými zákazníky nespíš i přesto, že jsi společník. Proč?"

"To není tvoje věc!" Sasuke získal trochu bojovnosti po prvotním šoku. Už dlouho si nevzpomněl na tuhle scénu. 

"Jistěže je to moje věc. Jsem tvůj zákazník a taky bych si tě tu mohl vzít proti tvé vůli." Blonďák se začal pomalu přibližovat k místu, kde stál černovlásek. Po pravdě vypadal, jako by se měl na místě složit. Zvedl ruce tak, aby bránily případnému přisunutí Ilieho k jeho tělu. 

"I přesto, že jsi můj zákazník, tak si nenechám hrabat do soukromí. Klidně si ty prachy nech, ale mě se ani nedotkneš!" Mladík se otočil na odchod, ale muž ho k sobě přivinul.

"Počkej! Nebudu dál vyzvídat." 

"Ne." Jednoduchá odpověď, za kterou se otevřely a znovu zapadly dveře. Sasuke běžel rovnou domů, ve snaze zahnat všechny démony, kteří jej zevnitř trávili. Odnesl si to pěknou bolestí hlavy a další probdělou nocí.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jůůů

(Nightmare, 27. 4. 2015 18:57)

Jůůů! ^^
Copak jsou to asi ty iluze? Se uslintám po pokráčku :D

Re: Jůůů

(Miu, 27. 4. 2015 20:50)

Víš, ona je to z určité části fanfikce na naruta. Je tam pár postav a jejich schopnisti. Jinak je to moje. I zbytek postav jsou moje, ale vzala jsem si trochu inspirace :) :D po pokráčku se uslintáš? :D uvidíme :D