Jdi na obsah Jdi na menu
 

Povídka ve verších

8. 11. 2013

Smutný chlapec seděl na posteli

"Jak se má bratr?" Ptá se.

Vzpomíná, co všechno spolu protrpěli.

Zda-li pak setkají se zase?

Žili dlouho v odloučení,

však milují se stále.

Spolu šťastní jsou teď celí,

když milují se v tělocvičním sále.

Dávno, dávno se ten sen rozplynul.

Nahradil ho nový...

Hrůzný pohled se mu naskytnul.

Jeho bratr zkrvavený, na rukou pouta,

stojí tam v celičké své kráse.

Po tom kdysi krásném těle pohled kmitá.

Tenhle sen je taký živý...

Proč ale zdá se,

že bratrovi se neprotiví,

když stojí tam v celé kráse?

Pročpak už se neprobudí

z otřesného snu?

Vždyť na posteli stále sedí

a ještě se nepohnul.

Sejde schody zatočené

a vejde do kuchyně.

Nic už není přirozené,

otcovy připomínky,

vždyť ten pohled pálí duši.

Snaží se vymazat chlapcovy vzpomínky

na to, jak jim to s bratrem sluší.

Dveře se otevřou a Faiet padá k zemi

světy se roztříštily, tento mezi nimi.

Sklání se nad tělem bratra,

po příčině smrti pátrá.


Otcův svět je bez zábran

Na syna sedá hejno pomyslných vran

Už může si brát druhého,

jenž je bez nadějí.

Hned je u něho

teď dravě jeho ústa plení.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:D

(Miu, 9. 11. 2013 12:28)

takže říkáš, že to mám dopsat ju? Prej Haruka pochopila jsem to správně, že on chodil se svým bratrem a když bratr umřel tak ho líbal jeho otec? když jsem jí odpověděla, že to pochopila správně a nic než správně tak na mě koukala jako na dementa :D - no jo ještě není zvyklá

-...

(Liia*, 9. 11. 2013 9:39)

Mi... musím se přiznat, že nejsem moc na básnické a takovéto útvary a málokdy to vůbec pochopím a mám s tím hrozný problém, ale musím se pochválit, že jsem u tebe všemu rozuměla - to jsem borka :D Je to ale smutné a já mám ráda zásadně dobré konce a snažím se je taky psát, ale někdy to prostě nejde a nastane smutné "období" (chápu tě). Ale jinak byla báseň - doufám, že je to báseň :D - půvabná a pěkná a bylo to moc dobře napsaný. Ale mrzí mě, že nezůstanou spolu...