2. kapitola
Gaara šel směrem k lesu. Ten idiot za ním si vážně myslí, že ho nevidí... Na chvíli polevil v pozornosti a před ním se rozestavili čtyři kluci s nožem. Byla to stejná sestava, jako ráno jen tam přibyl Dosu Kinuta. Pořádně si prohlédl své soupeře a až po chvíli si všiml těch bowiaků v jejich rukách... Obtočil si mikinu kolem ruky a připravil se do střehu. Ten idiot v křoví by mu mohl trochu pomoct... První vyrazil, že na něj pujde z vrchu – to vykryl, ale další na něj šel ze spodu. To by rozhodně nestihl, kdyby nůž něco neodhodilo. Dva dočasně znehybnili a teď už je to vyrovnané. Pohlédli na sebe a ve stejnou chvíli vyrazili s perfektním pravým hákem a pak už zdrhají do lesa. Gaara je přes všechny možné překážky zavedl do malé jeskyňky, u které byl i potůček s čistou vodou. Po nějaké době vydýchávání Gaara prohlásil, že už to určitě vzdali jako vždycky takže vklidu vyšli ven... No tentokrát si na ně počkali v jednom místě a to už se neobešli bez zranění Kiba měl mělkou ránu na ruce a Gaara tenký řez přes celá záda... Dojšli domů a pak do Kibova pokoje. Kiba vytáhl lékárničku a začal červenovláskovi ošetřovat zranění. Záda zamašličkoval a po Gaarově prohlášení, že si připadá jako neposedný kluk pod pečlivým dohledem starostlivé sestřičky a Kibově přidušeném uchechtnutí se role vystřídaly. Po chvíli ticha bylo slyšet Gaarovo tiché “Díky.” na nějž dostal jako odpověď jen pokývnutí. “Proč jsi mě sledoval?” Pokrčení ramen. “Proč mě ignoruješ?” Další pokrčení ramen.
“Kibo, můžeš na chvíli? - Gaaro nemysli si, že se z toho vyvlíkneš!” Hinato, jestli se chceš zeptat proč mě ignoroval, tak můžeš klidně i tady já znám důvod.” Hinata přikývla “Dobře, Kibo proč?” Tázaný se posměšně ušklíbl “Počkej si. Chtěla jsi to všechno postupně, tak si hezky počkáš a dozvíš se to až ve chvíli kdy se to dozvěděl Gaara.” Hinata se na něj zaškaredí no dobře jak chceš... “Gaaro, pokračuj!” Gaara se usmál “Předávám štafetu a zasmál se nad Kibovým výrazem, který byl jako by snědl pakostnici...
Kiba mu nemohl říct důvod proč ho ignoroval a taky ho nesměl přestat ignorovat... V té chvíli by se mohlo stát, že by se zbláznil... Stejně se zblázní už nemá šanci, ale aspoň to zpomalí... No je zbytečné nad tím přemýšlet takže se teď půjde hezky osprchovat a spát – to byl plán z nějž vzešla sprcha a pak celovečerní nesoustředěné čtení a pokukování po červenovláskovi, který se učil chemii. “Musíš na mě tak zírat? Nemůžu se soustředit!” Kiba se už už nadechoval na nějakou peprnou odpověď, pak se ale uvědomil, že nesmí! Jen si povzdechl, pokrčil rameny, otočil se a “četl” dál. “To nic jiného neumíš než pokyvovat hlavou a krčet rameny?” ozvalo se jedovatě. Hnědovlásek se na Gaaru ztrápeně podíval a znovu pokrčil rameny, načež se odebral spát. Znovu se ozval tichý hlas Kiby
Znovu zašlo slunce
a ty nespíš.
Možná nespavostí trpíš?
Kdo ví co tě trápí?
Ty ale nejsi jediný kdo nespí.
Ty přece nechceš proti spánku bojovat,
tak proč nejdeš klidně spát?
Znovu jsme se tu potkali
i přesto, že jsme dlouho čekali.
Vydáme se na cestičku,
na cestičku při měsíčku.
Ráno se probudím
a už s tebou nemluvím.
Dobrou noc...
Kiba si začínal nadávat do debilů, že vymýšlí takové trapné básničky a v průběhu nadávání si usnul...
Takhle asi proběhl celý víkend - naprostý ignor z Kibovy strany a neustálé rýpání ze strany Gaarovy....
Ráno se Kiba vzbudil zase první a vzbudil Gaaru. “Gaaro vstávej!” nic “Vezmu na tebe vodu!” nic chvíli se s ním přetahoval o peřinu, ale ani to ho nevzbudilo. Kiba už si myslel, že ho bude muset políbit -tož jako jemu by to nevadilo, ale co by na to řekl Gaara...- Pak si vzpoměl, že na balkoně je kýbl s ledovou vodou, takže pro ni rychle zaběhl a vylil ji všechnu na pochrupkávajícího červenovláska, který byl okamžitě z postele s výrokem “Tož mimozemšťani zapůsobili? Tak si myslím, že sprcha už byla, mohl bys mě prosímtě osušit? Víš já bych se rád vydal do školy, ale tam by si mě mohli splést s hastrmanem a to by jsi měl o problém méně a to by mi asi utrhlo srdce .” Zahlásil srdceryvně. Na to se Kiba zkroutil v křeči smíchu přičemž Gaara se na něj jen nechápavě podíval a šel se do koupelny převléct. Když přišel tak hnědovlásek pořád ležel na zemi a když se na Gaaru podíval tak se znovu začal pochcitávat. Odcházející Gaara poznamenal něco o tom, že “Až se ta hromádka posbírá, ať se prosím přesune do kuchyně na snídani protože nehodlá čekat...
Když červenovlásek vešel do školy, všichni se po něm jen posměšně a někteří pomstychtivě podívali... uložil si věci a čekal... Deset minut po něm dorazil stále vysmátý Kiba a Hinatě vysvětlil, že sestru trochu překvapily její vlastní nohy když šla ze schodů a že se do ní začala strefovat máma. To už si Gaara dokázal představit... Inuzuka Tsume měla neuvěřitelně trefné poznámky, při kterých hrozilo udušení smíchy, propadnutí k protinožcům a jiné neduhy... Nějak přežili hodinu plnou kradmých pohledů z obou stran a absolutně nezakrývaného zírání ze strany Hinaty, z nějž oba soustavně rudli. Připomínali semafor, na kterém se střídaly rudá, normální a křídově bílá barva. Po nenápadním kopnutí od spolužáka zjistili, že na ně učitel už hodnou chvíli mluví. Měli zrovna zemák “Můžete mi říct proč nedáváte pozor?” obořil se na ně učitel. “Omlouvám se pane učiteli, ale váš výklad byl tak zajímavý...” Podíval se na něj s úšklebkem Gaara. Třída mezitím dusila smích a učitel nejdřív zbledl a pak zrudl vzteky. “Žákovskou na stůl – oba dva!” Zařval učitel. Gaara se po Kibovi omluvně podíval a odnesl obě žákovské. Nějak přetrpěli zbytek hodiny a Sabaku se vydal na chodbu kde se před něj postavil už předem přidušený Kankuro a sundal si kalhoty se slovy “Tak co? Líbím se ti?” Tázaný jen posměšně pozvedl obočí a sjel ho pohledem. “No jistě dva centimetry dolů a Temari má ségru. Jediný štěstí, že sis nechal spodky to by byl pro moje oči velice nemilý šok a já o ně nechci přijít. Docela je potřebuju vííš?” sjel ho mlsným pohledem a vklidu odešel...
Kiba zíral na vzdalujícíse záda s pusou dokořán a Hinata stojcí vedle něj zase pozorovala Kankura, který si začal stěžovat. “Ten zasranej buzerant nemá právo mě takhle zostudit!” lidé v chodbě se začali rozestupovat a k nim mířil velmi nepříjemný učitel s velmi nepříjemným výrazem na tváři.O krok za ním šel ten, který vyvolal celé pozdvižení s otráveným výrazem plným zdánlivé nezaujatosti. “Všichni se vrátí do svých tříd a Gaara půjde se mnou!” někdo se pokusil Gaary zastat – Kiba měl tušení, že to byl Lee, ale u tohohle učitele to nemělo cenu... Jejich učitel byl sice malý, roztomilý a jen o několik let starší. Přesto měl u žáků největší respekt a hlas, který nebylo dobré neposlechnout.
Chodba se utišila, když do chodby vstoupil uznávaný advokát, až nápadně podobný jejich spolužákovi. Něco pošeptal Sasukemu, který se uchechtl, potom ušklíbl, dloubl do bratra prstem a něco mu odpověděl. Potom muž,který se jmenoval Itachi Uchiha zamířil k mladému Inuzukovi. “Hana ti vzkazuje, že dnes nepřijde domů ať to vyřídíš matce. Taky, že Kuromaruovi má dát směsku nachystanou v lednici protože je nakažen něčím šíleným potvorovým, jehož jméno jsem už zapoměl.” Kiba jen zamrkal a protřepal si hlavu. “Dobře, beru všechny tyhle věci na vědomí jenom mám tři otázky. Kdo sakra seš? Co máš s mojí sestrou? A Proč si to nevyřídí sama?” Itachi se na něj pobaveně podíval “Ona vám nic neřekla, že?” zeptal se se škodolibým úsměškem “Hana se sice nesvěřila, ale snad bys mohl ty?” zamrkal Kiba tázavě. Itači s sebou jen nepatrně škubl “Donuť ji ti to říct a dozvíš se. Nezapomínej ale, že se jedná o Inuzuku Hanu - naprosto neústupného člověka, který přehádá i ty nejlepší advokáty ve městě...” dořekl a Kiba už jenom sledoval jeho vzdalující se záda “Parchant jeden” procedil skrze zuby. V duchu si slíbil, že spáchá sestrovraždu...
“Takže vy asi ani jeden nevíte přesně proč byl Sasori tak naštvanej že? Zeptá se Hinata. Gaara se na ni otočí “Mám jedno tušení, ale nejsem si s ním úplně jistý...” Kiba jen zakroutil hlavou, že neví. “Dobře, abyste si odpočali tak teďka vyprávím já, ze Sasoriho pohledu pro rozmotání nebo zamotání jedné drobné záhady...” Oba muži se po ní nechápavě podívali “No nekoukejte tak to si myslíte, že jsem Sasoriho taky nevyzpovídala? Mimochodem Gaaro,kde jsi přišel k tomu svému tušení? Sasori si dával totiž dost dobrý pozor...” Tázaný se po ní podíval s odpovědí, že jednou šel kolem Sasoriho kabinetu a něco zaslechl...
Sasori byl nasraný skoro k nepříčetnosti... Jak mohl? Jak se mohl takhle podívat na jeho... ? Trochu poklesl. Ne ještě není jeho... Musí doufat. Zkoumavě se podíval po chlapci, který měl stejně červené vlasy jako on sám, ale naprosto stejné oči jako on... A ta, ke které ho přiřadil. Je možné aby...? Zatřásl hlavou, když stanuli před ředitelnou pozvedl ruku a zaklepal...
“Předávám štafetu Gaarovi, který vypadá, že to začíná chápat... Všechno, že?” červenovlasý se na ni podíval “Hinato... Je to možné? To všechno? Je sice fakt, že by to vysvětlovalo Sasoriho změnu chování ke mě, ale... Myslíš, že bych za nimi měl zajít? Asi budou někde spolu, že? Kiba se otočil “Mě to asi řeknete až potom co se to nalomí ve vyprávění, že?” Gaara už už otevírá pusu, že něco odpoví, ale Hinata ho předběhla “Jistě máš pravdu, ještě že jsi mi to připoměl” odpoví milým hláskem “Gaaro pro tebe nemám moc rad asi bych to nechala až na potom... Oni si to teď potřebují urovnat....”
Sabaku stál v ředitelně a poslouchal ředitelovo kázání o slušnosti. Více-méně ho nevnímal jen zaznamenal slovní spojení “Paní Inuzuka” z tohohle koukají jen problémy říkal si. Nakonec zjistil, že to napomenutí si musí jen nechat podepsat od již dříve zmíněné paní Inuzuka. Vrátil se do třídy, kde se po něm ohlížel hnědovlásek. Ukázal, že je vše v pořádku a přisedl si k němu do zadní lavice u okna. K jeho smůle měli zrovna Sasoriho, který ho okamžitě vytasil. Toho “milého” učitele měli na biologii, kde momentálně probírali kameny. Gaaru to to strašně zajímalo, proto si odcházel sednout zpátky s nádhernou čtyřkou. Hinata se na něj podívala dalším ze svých vševědoucných pohledů a zaměřila se zpět na svého učitele, jehož sjížděla pohledy naprosto stejnými... Sasori z ní byl očividně nervozní, a proto ji vytasil taky, ale ta se narozdíl od Gaary učila a od tabule odcházela s krásnou červenou jedničkou, u které se její učitel hodně ošklíbal, než ji byl schopen napsat. Hinata se rozzářená posadila a sjížděla pohledy tentokrát Kankura. Gaarovi z jejího chování utíkal mozek. Pozorováním divného chování Hinaty strávil Gaara i zbatek hodiny. Sbalili se a šli na oběd. Sedli si spolu ke stolu i s Hinatou a vychutnali si výborné boloňské špagety jejich školní kuchyně, která obvykle stála za pendrek...
Kiba celý den pozoroval svého spolužáka, jenž se mu posledních pár dnů vkrádal do snů... Vypadalo to, že má poslední dobou takzvaný “Dream day”. Byl stále zamyšlený a pozoroval Hinatu. Ano i on si všiml toho, jak se po nich pořád dívala. To se ale nevymykalo normálu... Šli pomalu ze školy a Gaara byl znovu hlavou v oblacích a vykročil do slinice zrovna ve chvíli, kdy tudy projížděl autobus...
Komentáře
Přehled komentářů
chtěla bych abys napsala pokračování...je to moc pěkně napsaný až na překlepy :D prosím napiš pokračování
prosba
(stanley, 3. 2. 2014 21:21)