Jdi na obsah Jdi na menu
 

9. kapitola (Again)

5. 4. 2014

Černovlasý mladík se rozvaloval v posteli, přičemž rukou objímal hnědovlasého mladého muže. Už mu vůbec nevadily jeho kradmé doteky, ale stále měl výčitky svědomí. Přece jen... Co kdyby Lester neodjel dobrovolně? Orjah naznačoval a O. se taky o něčem zmínil. Ten toho věděl hodně. Možná v tom měl prsty, ale taky mohl být jenom tichý pozorovatel. Každopádně něco věděl. Problém byl ovšem z něj něco dostat, protože O. se prostě nesvěřoval. Vždyť ho všichni znali pod začátečním písmenem jména. I Kitte, který ho znal celým jménem dokonce i se všemi tituly o něm smýšlel jako o O. Takže úkol do nadcházejícího dne? Vytáhnout z O. informace. Stočil svůj pohled k hodinám na zdi. Jestli to chce stihnout, měl by vstávat. Opatrně se vymotal z postele, oblékl si oblečení z minulého dne a šel připravovat snídani. Udělal si těsto a už smažil. Mezitím přemýšlel, co a jak zařídit. Vypískl, když se mu kolem pasu obmotaly dvě ruce a s úsměvem se otočil. Dal Zanemu pusu na nos, načež se vyvlékl z jeho sevření, aby nespálil palačinku. Zane si sedl na židli a pozoroval ho při práci, protože by stejně nebyl moc platný. Kitte dal na talíř poslední palačinku, vypnul sporák, odstavil pánvičku a s jahodovým jamem v jedné, talířem s palačinkama v druhé ruce se vydal směrem k usmívajícímu se hnědovláskovi.

"Sedni si pořádně, jez a dobrou chuť."

"Proč si na mě takový zlý?" Zakvílel herec na stole, z nějž se nakonec taky poslušně uklidil.

"Protože se tváříš jako bys něco plánoval."

"A kdo říkal, že neplánuju?"

"Mohl bys mi teda milostivě sdělit co plánuješ? Já totiž taky plánuju, víš?"

"No, to je dobře, ale věnuješ mi svůj obědový čas, že?"

"Ten jo, ale počítej, že půjdeš do obchodu sám s tím, že já tě potom dojdu, což mi připomíná, že bych měl jít."

"No tak utíkej, ale koukej tam být včas. Mimochodem dík za snídani - bylo to dokonalý."


Černovlásek za sebou zavřel dveře, tudíž neslyšel Zaneho smích. Rozešel se směrem ke svému/Lesterovu bytu. Vyšel tentokrát na opačnou stranu než obvykle, přešel provazový most, i když s menšími potížemi, jako jsou na příklad metrové díry po rozpadaných prknech a silný vítr. Prošel kolem všeho toho úřednictva, až stanul před jejich paneláčkem. Vyšel do příslušného patra. Jak předpokládal, dveře byly vyražené a všechno co se dalo zpřeházené, ALE lišta zůstala nedotčená. Přeběhl pokoj a rychle ji povytáhl. Z malé zásuvky, která se ve zdi ukrývala povytahoval všechny listiny, peníze, důkazy... prakticky všechno, co tam našel. Zasunul lištu zpátky, aby ne jejich způsoby nikdo nepřišel, vyhrabal igelitku, do které to všechno dal, popadl kazeťák a co nejrychleji se vytratil. 

Otevřel dveře obchodu, pozdravil se s prodavači a prošel mezi regály až do skladu. Zaklepal na dveře, a když se ozvalo nevrlé zamručení, tak otevřel dveře, které už znal nejspíš nazpaměť. Hnědovlásek vzhlédl od těch nemožných úředních papírů až ve chvíli, kdy dostal jemný polibek do vlasů, za nímž nasledovalo pohlazení po rameni.

"Jé, ty už jsi tady? Dneska tu budeš se mnou, hm? Třídit tyhle hnusný mrchy." Poukázal k hromadě papírů na menším stolečku a stěny a třem výrazně chudším před ním.

"Dobře." Pousmál se Kitte, sundal si mikinu a sedl si naproti Zanemu. Na klín si vzal část ze stolku a začal přebírat. Přemýšlel, zda byl dobrý nápad nechávat svůj drahocenný náklad na místě, kam si může každý nakráčet a odnést si ho, ale... O. se určitě dobře postará. Byl jediný, kdo věděl... o všem. A přece se od něj nic nedozvěděl. Měl by se mu po těch letech konečně naučit věřit. Byl zvědavý. Hodně zvědavý, ale Zane se nesmí nic dozvědět. 

"Ty Zane, ranilo by tě, kdybych dneska spal jinde?"

"To záleži na tom, kde jinde. A hlavně u koho."

"Hele nebuď žárlivej, když spolu ani nechodíme. U nikoho a na jednom místě, kde si potřebuju něco zařídit." Hnědovásek si povzdychl

"No tak... Je to přece tvoje věc, ale ten oběd jsi mi slíbil..."

"Však o obědě nebyla řeč."

"V tom případě nemám nic proti."

"Vidíš, jak se hezky domluvíme." Dokončil Kitte a dál se věnoval práci. Monotónně skládal papíry z jedné hromádky na druhou podle začlenění, když se mu v ruce objevila ušmudlaná obálka.

"A co s tímhle?" šoupl Zanemu obálku přímo pod nos.

"To... to mi puč to tam nemá co dělat." Trochu rychle zablekotal a téměř ji černovláskovi vyškubl z ruky. Ten se na něj jen překvapeně podíval, ale pro jistotu nic neříkal. Zavrtěl hlavou a sklonil se znovu k práci.

"Kitte?" Ozval se tentokrát Zane

"Hm...?"

"Já jsem jenom chtěl zjistit, jestli budeme obědvat tam, co minule nebo jak obědváme obvykle.."

"Já bych bral tamtu, co máme ve zvyku." Hnědovlásek si spokojeně pokývl, načež se zase sklonil k papírům.

Co to bylo za dopis?  Proč je Zane tak nervozní? Možná by se měl začít ptát. Jak pro dobro svoje, tak pro dobro svých přátel. Měl by zajít za Manou. Vlastně by měl hodně věcí... Ty papíry... Musí dodělat to, co Lester začal, ať to bylo cokoliv. To kvůli tomu, co bráška dělal se to všechno zvrtlo. Tak proč to... něco dělal? S čím to všechno souvisí? Přerušil tok momentálně zbytečných otázek a myšlenek, dokončil hromádku a usmál se na hnědovláska.

"Co kdyby sme to teď zabalili a šli na oběd? Stejně to budem dělat ještě odpoledne."

"Vidíš. To není tak špatný nápad. V tom případě padáme." Zvedl se ze židle a až moc energicky vythl ze židle i Kitteho. Čerovlásek uraženě našpulil rty, teatrálně smetl z mikiny neviditelné smítko prachu, pohlédl na muže vedle sebe jako na něco, co se mu přilepilo na podrážku a vyšel ze dveří.

"Hej co to bylo za pohled?" Vydal se za ním se smíchem Zane. Černovlásek se s úsměvem protočil kolem své osy, poslal Zanemu vzdušý polibek a pokračoval v cestě. O několik sekund později byl dohnán a obejmut opálenou paží. Společně šli přes náměstí, až k elmi dobře známé restauraci, kde se po otevření dveří rozezněl zvoneček. Kitte za sebou táhl svého společníka přes celou místnost až na svoje místo. Objednali si a povídali. Černovlásek jako už pravidelně pozoroval lidi v okolí. Byla tam znovu slečna kupující si lízátko a žena v přesně padnoucím kostýmku. Jinak nikdo, koho by znal z dřívějška. I když... zabloudil pohledem do protilehlého rohu, který byl díky absenci dostatečného množství oken ponořený ve stínu. Ten idiot ho snad sleduje nebo co? V první chvíli ho napadlo si to s ním na místě vyříkat, ale usoudil, že by to nejspíš nebylo zrovna vhodné, kdyby vzbuzoval pozornost. Ani ji přivést na Oa, protože by se mohl mstít a jeho obětí by být opravdu nechtěl. Uměl být opravdu krutý. Odtrhl od známé osoby pohled, aby to Zanemu nepřišlo divné. Přejížděl pohledem po zbytku restaurace a hledal známku po Oových osobních strážcích. Dlouho nemohl nikoho najít, až zabloudil pohledem k jednomu z číšníků. Krátce střižené vlasy, perfektně padnoucí oblekové kalhoty, tetování prosvítající pod rukávy upnuté košile. Jo, to byl jeho člověk. Výhled zakryl druhý číšník, který jim přinesl jídlo. Popřáji si dobrou chuť. To, že ji mít dobrou budou spečetili polibkem a vrhli se každý na svou porci. Vzhledem k tomu, že Zane byl plně zabraný do jídla, mohl Kitte nepokrytě zírat na Oa. Černovláskovým němým artikulováním a Oovýmí posunky se domluvili k setkání na záchodech, protže Kitte zjistil, že se blbě madává někomu, koho sotva vidíte, kdo vás neslyší a nerozumí vám. 

"Na chvilku mě omluv ju?"

"Jenom běž." Černovlásek se zvedl ze židle a ráznými kroky si to rázoval směr záchody. Prudce otevřel dveře a vešel do místnosti, kde se o zeď opíral blonďák s výrazem á la Já nic, já muzikant. 

"Idiote, co tady děláš?"

"Obědvám. Co se asi tak dělá  restauraci?" Optal se nevzrušeným hlasem. Jestli chtěl Jestli chtěl Kitteho vytočit ještě víc, povedlo se mu to bravurně. 

"Lžeš! Oba víme, že si nejraději vaříš sám. Tak co se mi to snažíš věšet bulíky na nos?"

"Dobře, chtěl jsem vědět s kým chodíš, a abych pravdu řekl, vůbec se mi to nelíbí. "

"Za prvé ti do toho nic není a za druhé spolu nechodíme. Jsme v poznávací fázi."

"Jistě, to jsem viděl včera, jak jste se tam okusovali." Kittemu se na čele naznačila další vráska. 

"Takže nás opravdu sleduješ?! Jak si to jako představuješ?"

"Já jsem vžně jenom zjišťoval. Kdybys zažil to co já, taky bys mu nevěřil, ale jak už jsi řekl, je to čistě tvoje věc." Trochu smířlivějším tónem dodal

"Potom se pro ty papíry stav mezi čtvrtou a půl devátou, okey?" Černovlásek jenom přikývl a odešel zpátky ke svému jídlu. V tichosti dojedli, zaplatili, přešli náměstí a vešli do obchodu. Byla zrovna doba oběda, proto se nemuseli proplétat mezi velkým množstvým lidí. Došli do kanceláře a dodělali práci. Momentálně nepotřebovali ani slova, ani doteky. Kitte si plnými doušky užíval něčí přítomnost, protože posledních týdnů si navykl být sám. Dotřídil příslušnou hromádku, krátkým polibkem se rozloučil se Zanem a rychlými kroky se vydal směr Oova ubytovna. Propletl se mnoha uličkami, až konečně stanul před další panelákovou krychlí. Odpověděl na všechny otázky, které by neoprávněnou osobu nejspíše zmátly a byl vpuštěn dovnitř. Přivítali se přátelským poplácáním po zádech, jako by se polední incident vůbec nestal, načež byl černovlásek zaveden do prostřed pokoje. O. vysunul zdánlivě vestavěnou skříň a odhalil tak obrovský trezor, ze kterého vyndal igelitku a kazeťak a postavil oba předměty před Kitteho.

"Toť vše, co sem od tebe ráno dostal."

"Jo jo, díky. Já půjdu. Ještě se stavit za ségrou a všechno schovat."

"No, jenom běž."

 

Černovlásek šel po ulici. V jedné ruce igelitku plnou obálek a v druhé magneťák. Vešel do lesa, kde jej přijalo tak známé krákání havranů, kteří hlásili nově příchozího do lesa. Tentokrát z jiné strany šel na nám už tolik známou mýtinu, ale díky téměř nulovému orientačnímu smyslu, docela dost bloudil.

"Ahoj Manu, povyprávěl bych si s tebou, ale momentálně mám tady takovej menší háček, kterej bych rád rozluštil a zítra s tebou probral, oki? Tohle všechno potřeuju totiž přečíst." Ukázal na tašku, jejíž obsah vzápětí vysypal na kámen. Pročítal list za listem, ředek za řádkem a přiznejme si to... Byl překvapený. Netušil, že... Vlastně netušil nic. Situace se nám trochu komplikuje, ale nevadí.

"Takže sestřičko, dneska ti něco málo popovídám, ale zbytek se k tobě dostane až zítra, protože si všechno musím přebrat v hlavě. Hodně jsem se toho dozvěděl o tom všem. Respektive o tobě a Lesterovi." Zamyslel se, čím popsat uplynulé dny.

"Tak abych navázal na svoji minulou návštěvu, se Zanem jsem se dal jakž-takž dohromady. Bohužel Oovi, kterýho jsem tu mimochodem potkal se to moc nelíbí. Zase na druhou stranu... Kdyby mi chtěl ublížit, už by to udělal nebo by to mohl provést kdykoli chtěl, protože já jsem oproti němu nic. Budu muset jít, protože tyhle poklady je potřeba ukrýt. Zastavím se, až tyhle poklady zpracuju, hm? Mějse setřičko..."

Tentokrát se žádná Manina odpověď nekonala. Pokud se to všechno dalo považovat za odpovědi....

 

Běžel do práce, protože opět co? Nestíhal. Jak zjistil, bylo mnohem těžší najít nějaké vhodné místo pro důležité dokumenty, kde by ho nikdo z ničeho nepodezříval a navíc dost blízko místa, kde dnes hodlal přenocovat. Vpadl do plechových dveří. Zároveň na pozdrav a na znamení souhlasu pokývl Omu a prošel dál do kuchyně. Jako v mlze pozdravil Jokoriho a začal vařit. Z obsluhování svých nóbl zákazníků si téměř nic nepamatoval. Probudil se, až když nastoupil k Omu na plac.

"Tak co?"

"Šok."

"A jinak? Jak se má?"

"Nic neříkala, ale zítra tam jdu zase, až to všechno poberu."

"Tak teď pober sklenice a pracuj." Černovlásek vzal několik již zmíněných sklenic a rozešel se ke vzdálenějším stolům, kde si zákazníci v mnoha smyslech užívali představení a vydatně hasili žízeň. Byl v jednom kole, ale když měl náhodou čas a nikdo nic nechtěl, tak se bavil s O. I když jejich debaty byly trochu... Zvláštní. Právě v jedné takové debatě je zastihl Zane.

"Kdo to je?!" Ozvalo se za nimi ledově. Ani jeden si nevšiml, že by za nimi někdo byl.

"Ty mě snad podvádíš?"

"Nepodvádím."

"Já se radši vytratím..."

"Ne, ty zústaneš tady a vysvětlíš mi to."

"No jo furt. Nemusíš tropit scénu á la jsem žárlivá manželka děvkaře!"

"Nechte se vy dva. My jsme jenom kamarádi. Navíc u mě má jednu službičku."

"A to si ji musí vybírat tímhle způsobem?"

"Jakým způsobem? Laskavě by sis měl uvědomit, že Kitte není děvka a navíc je pro mě pořád kluk a bratr mýho jedinýho opravdovýho kamaráda, tudíž absolutní tabu. To bych Lemu nikdy neudělal."

"Tak jak mu tu laskavost splácíš?"

"Nesplácím. Ne teď."

"Takže spolu nic nemáte?"

"Ne a přestaň už dělat scény. My musíme na plac."

"Běž domů. Já dneska spím jinde, víme?"

"Víme a promiň za tu scénu. Dneska je toho na mě prostě moc."

"V klidu a už běž já musím." Věnoval mi Kitte malou pusu a už se zase odtočil do víru plného alkoholu. Po několika hodinách šel konečně pryč. Stavil se pro věci, zapadl do skrýše a zmožený po náročném dnu usnul.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

~~

(Liia, 8. 4. 2014 7:50)

Děkuji za věnování a taky právem jsme si ho zasloužili, za ty trable s tebou :D Začátek nemusím komentovat, pač je stejný, ale ten konec s tou žárlivou scénou je dobrý. "Ty mě snad podvádíš?" - dělá si na něj až moc velkej nárok, který mu zatím nepatří. Sice máji mezi sebou jakýsi vztah, ale toď vše. Ale těším se až zjistím, co jeho rodina byla zač. Zatím o tom nemám moc obrázek. Zane... ten je ještě záhadou stejně tak jako Kitteho bratr. Moc o nich nemám obrázek, jenom vím, že Zane je moc milý, ale nebudeme předbíhat, pač u tebe člověk nikdy neví. Jestli Lestera (doufám, že to jméno jsem nespletla) vážně donutili odjet a on se poté vrátí, tak Zane to nepřežije :D

Re: ~~

(Miu, 8. 4. 2014 16:00)

Já jsem si říkala, že by bylo dobrý, kdybych trochu zrychlila spád, protože tempem, kterým to šlo, bych skončila na 20-ti kapitolách, což vzhledem k tomu, že jsem plánovala šest... Navíc mám namyšlených několik povídek a chci se do nich pustit, než zapomenu svoji představu, kterou nejsem schopná v bolech napset na papír... A ty mě snad podvádíš? Žárlivý Zane... mě se to k němu tak nějak hodí... Je takový - jak to vyjádřit? - Zvláštní jako mnoho postav tady? :D Mimochodééém - zítra bys to tam mohla mít :3 a už nevypadá tolik jako masovej vrah :3

...

(Liliana, 6. 4. 2014 17:55)

V prvom rade by som Ti chcela poďakovať za venovanie :) Takže ĎAKUJEM :D A za druhé totálne neviem čo si o tomto diely myslieť. Je tu mnoho nezodpovedaných otázok a taktiež veľa dobre skrytých tajomstiev. Mám z toho teda dosť zlý pocit. Ako keby sa na Kitteho valila nejaká smrtiaca smršť. Ako vidno tak Kitte a jeho rodina majú dosť zaujímavú minulosť, ktorá ako sa zdá ich dosť doháňa. Ale ako sa zdá ani Zane nie je celkom neviniatko. I on má tajomstvo, ale nemám pocit, že by to bolo niečo čo by mohlo Kittemu ublížiť alebo sa nejako týkať Kitteho. Hlavne tá jeho reakcia na tú obálku bola dosť zvláštna. Dosť ma zarazila i poznámka O (fakt sa to dosť divne skloňuje :D ), že keby si Kitte prežil to čo on tak by Zanemu neveril. Ale zas na druhú stranu je vidno, že O má Kitteho rád a myslím si, že keby mu hrozilo nejaké nebezpečenstvo alebo niečo čo by mu malo ublížiť dosť škaredým spôsobom tak by zasiahol. Buď by viac naliehal na Kitteho pričom by mu dával pádne dôvody a dôkazy alebo by to vyriadil bez toho aby sa Kitte o tom niečo dozvedel. Má dosť veľkú moc a veľa konexii takže pre neho by to nebol problém. Som naozaj zvedavá ako sa to vyvŕbi. Neviem sa dočkať pokračovania :)

Re: ...

(Miu, 7. 4. 2014 17:15)

Myslím, že na několik otázek odpoví příští kapitola, ik dyž vás asi zklamu tím, jak málo je obsáhlá. Respektive ona je i není rozsáhlá. (Nevím jak to vyjádřit) zkrátka uvidíte 10. Jak jsi říkala Kitteho rodiná má hodně tajemství, ale řekla bych, že každá postava má svoje tajemství, ktará se více či méně liší od ostatních. Není tam žádný člověk, který by nesrkýval určitý kus své minulosti. Mimochodem nejsi jediná, kdo je zvědavý, jak to skončí, protože sice vím, jak to skončí, ale o průběhu? O tom nemám ani páru. Přesněji řečeno mám určitou představu, ale některý věci - skoro všechny - tam vlastně vůbec neměly být...