Jdi na obsah Jdi na menu
 

7, kapitola

20. 3. 2014

Když se probudil, bylo už světlo. Vstal z postele, i když ho šíleně bolelo tělo. Povytáhl si kalhoty, které mu byly hodně velké a padl zpátky do postele. Strašně ho všechno bolelo. Krk, hruď, bradavky, varlata třísla i samotný konečník. Ještěže je ta postel taková měkká. Počkat! Postel? Vždyť on nemá normální postel! A Lester už se vrátil, že se spolu milovali? Ne... Lester nebyl takový. Obvykle se sotva mohl posadit, ale to bylo všechno. Tak s kým se kurva vyspal?!

"Dobré ráno, jak ti je?" Vyšel Zane z druhého pokoje

"Ehh........... ?" Kite nebyl schopný promluvit, jen vyděšeně zíral na Zaneho nahý hrudník. To... se vyspal se Zanem? Jako fakt?

"Co na mě tak koukáš? Je na mně snad něco divného?" Zasmál se již výše zmíněný.

"My dva... To musí bejt nějaká prkotina... Nemůže být pravda... Já ho podvedl..."

Zanemu chvíli trvalo, než mu došlo, co si asi černovlásek musí myslet. Nejdřív chytl výbuch smíchu, ale když viděl, že je Kitte skoro na prášky, tak mu objasnil situaci.

"Jakože mě by s tebou spát nevadilo, ale chtělo by to trochu času a důvěry. Nemůžu spát s někým, koho prakticky neznám..." Kitte ale žádná z těchto slov nevnímal. Přemýšlel, zda Mikhail taky patřil k té bandě, co se ho pokoušela dostat do cvokárny vzhledem k tomu, že některé věci, které říkal byly krajně podezřelé...

"... dneska nemusíme. Co na to říkáš? Haló! Kitte! Vnímej mě!"

"Promiň co jsi říkal?" Otočil se zmateně černovlásek.

"Že je sobota, takže bychom zůstali tady a pak bych tě doprovodil do Arslanu. Co říkáš?"

"Jak..."

"Jak vím, že pracuješ v Arslanu? Jednoduše. Tvůj šéf mi to řekl. Proto jsem tam taky byl. Jenom... Proč on o mně věděl, ale já o něm ne?"

"No já mu nic neříkal. On si tě musel vyhledat sám."

"Nevadí k snídani sladký nebo slaný? Jo a kafe, čaj?"

"Sladký a kafe. Díky, hned dojdu."

"Dobře. Vpravo je koupelna a kuchyň je tady." S tím se otočil a zmizel v již zmíněné kuchyni.


Kitte se pomalu s tlumeným sykáním zvedal a přešel do koupelny, kde si sundal všechno oblečení. Pozoroval v zrcadle svoji nafialovělou rozdrásanou kůži a vzpomínal na včerejší bolest. Nakonec toho nechal a vlezl pod sprchu. Začal na sebe pouštět vlažnou vodu, která omývala rány a smývala ty špinavé doteky. Některé pálily, jiné svědily, ale jemu to bylo jedno. Potřeboval ze sebe všechno smýt. Vzal si nějaký sprchový gel a začal se prudce, avšak velmi opatrně mydlit. Nabral ještě trochu a pořádně si vydrbal vlasy. Nakonec ze sebe spláchnul všechny bublinky a vylezl na studené kachličky. Utíral se jemným ručníkem a následně si oblékl vytahané oblečení. Vyšel z koupelny s oblakem páry  a zamířil do kuchyně, kde už čekal Zane s tak bohatou snídaní, jakou Kitte už dlouho neviděl. Naposledy, když ještě měli rodiče... A byli šťastní. Protřepal hlavou a zamířil ke stolu. Zane před něj postavil nejprve hrnek plný lahodné kávy a potom pečivo a nůž. Mlčky jedli extrémně sladkou a bohatoi snídani, na niž si nikdo nestěžoval. Vlastně by ani neměl proč.

Celý den jen polehávali a povídali si. Zane objímal Kitteho kolem ramen a probíral se mu vlasy. Kitte vyprávěl o svém dětství, aniž by zmínil jména svých sourozenců. Na oplátku mu Zane vyprávěl o sobě a svém dětství. Před polednem začali dělat oběd, přičemž Kitte využil své nově nabyté znalosti. Vlastně Zane krájel maso a zeleninu a Kitte ho sekýroval a občas zamíchal omáčku. Nakonec z toho vznikla taková... nezvykle vyhlížející omáčka, na které si oba nakonec náramně pochutnali.  Zane půjčil černovláskovi lépe padnoucí oblečení a vydali se na procházku.


Hnědovlasý mladý muž vyšel z menšího domku a netrpělivě držel dveře. Než se nadál, narazilo do něj o hlavu menší černovlasé torpédo a skoro ho srazilo z těch několika kachlíkových schodů. Drželi se navzájem, aby nespadli a vždy, když se zdálo, že jeden chytá rovnováhu, tak ho ten druhý stáhnul zase zpět. Nakonec nějakého chytřejšího jedince napadlo chytit se zábradlí. Když se konečně uklidnili, ten starší šel zamknout dveře a mladší poletoval před domem i přesto, že se ráno skoro nemohl pohnout. Jakoby výletem nabral dvojnásobek elánu a aktivity. Sjednal, že než dojdou do města, tak uběhne dost času, takže si ani nebudou muset dělat zacházku. Vyrazil na opačnou stranu od lesa, ale plány mu překazila ta troška vody, co protékala městem. Chtěl to střihnout rovnou k městu, ale jak se zdálo, tak si přece jenom trochu zajdou. Zane se mu kolem krku obmotal jako liána.

"Nejbližší most je tady ten provazovej u muzea, ale já dávám přednost procházce lesem a tomu mostu vedoucímu od parkoviště. On z toho provazáku není zrovna pěknej pohled."

"Tak jdem přes ten les, ne?" Vyvlíknul se kitte z hnědovláskova sevření a utíkal na druhou stranu. Byl za chvíli dohoněn a přesměrován jiným směrem.

 

"Chci ti ještě něco ukázat, víš?" Zamířil Zane první. Černovlásek ho následoval za neustálého odbíhání. Tu našel malinu, jindy mraveniště, ale vždycky se jako to štěně vrátil zpátky k Zanemu. V jeden moment se ale zarazil. Znal to tu. Že nejdou... tam? To už se ale před nimi rozprostřela mýtina s jezírkem a Kittemu známým bílým kamenem uprostřed.

"Semka chodím, když potřebuju přemýšlet. Má to uklidňující atmosféru a ten kámen je strašně zvláštní." Zane se zatočil, máchl rukama a posadil se na kámen. Taková drzost.

"Kdo ti dal právo sedat si na její hrob? Proč...?" Zane se nechápavě díval na černovláska, kterému znovu po lících stékaly slzy.

"T-ty to místo znáš? Nevěděl jsem, že je to hrob a co s tím vůbec máš společnýho?" Kitte se posadil na zem a zíral na hrob... Má mluvit nebo ne? Zafoukal vítr Jestli mu věříš, tak mluv, ale o bráchovi se nezmiňuj.

"Je to hrob mé sestry, Mariny Benaru..."

"Promiň. Nevěděl jsem... " Zane chvatně vstal z kamene a šel ke Kittemu, který také vstal a vydal se pryč s tím, že musí ještě do Arslanu.

S podivným mravenčením v břiše otevíral dveře. Prošel hlavní místností, jenž byla nezvykle prázdná. Dorazil do kuchyně, kde čekal Jokori se svým "Ti dva už tě nebudou otravovat, ale o to víc máme práce, takže si hezky máknem. Já uvařím a ty budeš barman. V případě potřeby pomůžeš vyhazovačovi. Až budu mít uvařeno, tak se prostřídáme a ty pudeš ke stolům, oki?" Kitte na něj chvíli vyjeveně zíral, protože tohle byl moc velký přísun informací za moc krátkou dobu a šok navýsost. Chvíli vydýchával a potom Jorimu všechno odkýval vzhledem k tomu, že mu vlastně ani nezbývalo nic jiného. Chápal Jokoriho. Nestihl najít náhradu za jediný den, takže to musí nahradit. Odebral se zpátky do hlavní místnosti, kde nabrousil nože, poumýval skleničky, utřel pult. Taky od někud vyhrabal kýbl s hadrem a utřel zem, kde bylo po včerejšku úžasně našlapáno.

Tak... hotovo. Utřel si z čela pot a opřel se o pult. Teď je schopný přivítat první zákazníky. Zašel se podívat za Jokorim, jestli nepotřebuje pomoct. Nabrousil nůž na maso a potom šel zpátky. Byl už čas, proto odemkl dveře. První zákazníci se začali trousit ke stolkům, kde čekali na své přátele a na vystoupení, která po celou tu dobu Kitte sledoval s nimi. Občas měl trochu plnější kalhoty, ale asi ne tak, jako jejich zákazníci, kteří do sebe proudem lili studené pití nebo se schovávali v temných koutcích právě k tomuhle určených. Někteří podnapilejší zákazníci se s ním snažili navázat nějaký bližší kontakt přitáhnutím za límec, ale jejich roztřesené prsty nemohly konkurovat Kitteho vytrénovaným a vůbec ne slabým rukám. V jednu chvíli si Kitte málem dal hlavou o pult, pod kterým byl zohnutý.

"Ahoj, nevaříš náhodou?"

"Jakože obvykle jo, ale vzhledem k tomu, že Joko vyhodil Mikhaila a toho druhýho, tak je málo lidí na všechno tohle. Takže... Dobrý den, co si dáte?"

"Ze všeho nejraději bych si dal jedno neposedný štěně, ale spokojím se s whisky."

"Vaše přání je mi rozkazem."

"A může se toho využívat?" Kitte se k Zanemu přiblížil, až cítili na rtech dech toho druhého, načež milým tónem prohlásil: "Může, pokud chce pán riskovat, že si ho podá tamten nabušenej svalovec." Poukázal na vyhazovače

"Tady máte tu svoji whisky." Postavil na pult skleničku tak, aby se dotkli prsty.

"A co po práci? Budete mít na mě čas? Třeba bych vás doprovodil domů?"

"To se ještě uvidí." Ušklíbl se Kitte a odtočil se k dalším zákazníkům. Tady byl úplně jiný člověk.  Užíval si pozornost ostatních. Obsluhoval ostatní zákazníky a skoro se vrtěl blahem pod pohledem, kterým ho Zane propaloval. Při obsluhování metal na všechny strany úsměvy, protože viděl, jak ho Zane sleduje. Občas ho pohladil po linii boku, šíje nebo pozadí a pak zase zmizel mezi zákazníky. Po několika hodinách, kdy se Kitte vůbec nezastavil přišel Jokori, že má jít obsluhovat u stolů. Přitočil se zpátky k Zanemu.

"Počkáš?"

"A necháš se potom doprovodit domů? V tom případě domluveno." Kitte si odkráčel do vedlejší místnosti, která byla oproti hlasité hudbě vedle dokonale těsněná. Došel do kuchyně, kde už měl nachystané talíře s čísly stolů. A už to začlo. Strojený úsměv, klasická věta "Dobrý den, zde je vaše... Přeji hezký večer." Po nějaké době poskakování a obskakování byl konečně konec a on se zmoženě svalil vedle Zaneho.

"Teda, kde mám to kotě, který tu bylo před pár hodinama?"

"Uteklo."

"A můžeš už jít domů?"

"Můžu, jenom mi dej několik minut odpočinku."

 

Dva mladí muži šli takzvanou úřední ulicí a živě spolu rozprávěli. Zahli do vedlejší uličky mezi paneláky. Kitte zahnul do jednoho z nich a odemkl dveře. Vyšlapali schody a Kitte otevřel.

 (Eluveitie- Thousandfold)

Cheat, you had to create
An enemy stereotype
To retrieve your absolution
A forthy poor excuse for your foray
To disengage from the deeps
of your encumbrance

Znáš? Jistěže znáš! Ten parchant mi zničil život!

Kitte se složil na zem s hlavou v dlaních. Začínal chápat.

"To tě tady takhle navštěvujou často?"

"Skoro každej den."

"A nechtěl by ses pár dní nastěhovat ke mně? Myslím, že by to bylo bezpečnější. A jak tak koukám, i pohodlnější."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

~~

(Liia, 21. 3. 2014 17:59)

Nevím jak to, ale nějak jsem to tu včera zapomněla okomentovat a to jsem si myslela, že už jsem dávno komentář dala. To je divný... :D Tak zpět k tématu. To vstávání bylo dokonale naplánovaný a ještě jak jsi myslel, že s ním spal. Ale trochu mě zarazilo, že pořád myslí na svého bráchu a to jak řekl: Já ho podvedl... to mě zmátlo. Vůbec jsem neočekávala, že ještě se jeho myšlenky budou ubírat tímto směrem. Ale normálně bych chtěla mít Zaneho doma. To je takový úžasný stvoření. Proč jsi pro mě taky takového kluka nevysnila? :D Ale doufám, že tu nabídku na přespání přijme ;)

Re: ~~

(Miu, 21. 3. 2014 18:52)

Protože ty si takové kluky vysníš sama :D Jinak... já mám plán a držím se ho, jenom se vždycky pokouším pilovat svůj styl psaní, proto zkouším pořád jiné. Už vím, že se mi dobře píše v Er formě v minulým čase, ale tak nějak ty styly, který mám načtený pořád střídám a skládám zase jiné... Jsem zvědavá, jak dlouho bude tahle experimentová toba trvat -_- Jinak dopisuju další kapitolu a myslím, že zrovna ty se zaraduješ, jenom doufám, že se mi to povede správně podat TT__TT Drž mi palce :D

:)

(Liliana, 20. 3. 2014 19:09)

Aj keď trochu so smutným nádychom no veľmi vydarená kapitola. Veľmi sa mi páčil Kitteho a Zaneho spoločný deň. Hoci vďaka tým spoločne stráveným raňajkám si Kitte spomenul na minulosť čím sa mu na chvíľu otvorila rana na srdci i duši, ich spoločné príjemné chvíle to preklenuli a zahnali smútok do úzadia. Kitte si po dlhom čase vychutnával plnými dúškami krásu života. Znova sa mu energia začala prúdiť celým jeho telom a on ožil. Žiadne starosti, strach či obavy. Žiadna minulosť či budúcnosť. Všetko na čom vtedy záležalo bolo tu a teraz. No šťastie bez nešťastia nemôže existovať, takže ako to už býva krásne chvíle boli nahradené tými trpkými. Popravde vôbec, ale vôbec netuším kto tie nahrávky mu dáva. No jo som beznádejný prípad, pretože mi to v tomto prípade vôbec nepáli :D Mám pocit, že ten úryvok hovoril o Kitte v tom slova zmysle, že bol tak zaslepený minulosťou a svojimi citmi, že nechcel vidieť pravdu. Ako obranu či spôsob úteku si vytvoril akési klamstvo a falošnú nádej i vieru, ktoré ho chránilo no pritom ako keby zraňovalo iného. Ako sa hovorí "Účel svätí prostriedky", takže na dosiahnutie svojho pokoja (či ako to správne nazvať) urobil všetko nehľadiac na nič a nikoho. Avšak ak zoberiem v potaz i tú posledný úryvok nahrávky "Znáš? Jistěže znáš! Ten parchant mi zničil život!" hoci by sa význam (vyššie spomenutý) nezmenil, ale už by to nebolo o Kitte, ale jeho bratovi Lesterovi. Nech sa jedná o ten prvý alebo ten druhý prípad všetko ukazuje na Syde. Nechám sa prekvapiť :) Čo sa týka Kitteho vzťahu so Zanem tak nemám pocit, že by sa to posunulo do nejakej medzery. Skôr si myslím, že je to čas spoznávania toho druhého. Čas kedy sa buduje a upevňuje dôvera, kedy postupne miznú i keď nie všetky priepasti tajomstiev. Okrem toho som rada, že Zane stojí pri Kitte. Teraz totiž najviac potrebuje objatie, povzbudzujúce slová, podporu a tiež dobrého poslucháča. Teraz však záleží na Kitte či prekročí svoj tieň a prijme to všetko čo mu Zane v týchto ťažkých chvíľach ponúka. Neviem sa dočkať pokračovania :)

Ďakujem zo srdca za venovanie :-* Ani nevieš ako ma to potešilo :)

Re: :)

(Miu, 20. 3. 2014 19:21)

Lila to s tou mezerou, jsem myslela tak, že to vlastně překročili to, že mu Kitte nevěří, ale ještě mu nevěří dostatečně :) Jinak jsi to všechno vystihla úplně přesně a ten kdo to tam dává... to si povíme až na konci :) jinak děkuji za krásný komentář :)