6, kapitola
Drobný černovlásek šel po ulici směrem k místu svého pracoviště a nevěděl co si myslet o zradě, bolesti, životě, právech a podobných bezmocných otázkách, na něž stále, avšak marně hledáme odpovědi. Zastavil před obchodem. Věřit či nevěřit? Nebo další taková miloučká otázka. Láska... Je pravdivá nebo je to jenom hra? Nebo jak bylo řečeno: "Jen přemíra fyzické přitažlivosti, důvěry, a přátelství. Přemrštěné fantazie, jenž se nikdy nepromění ve skutečnost..." Vyřčením této otázky se vlastně dostáváme k dalším otázkám. Přátelství a koloběh života. Tak či tak, byla by blbost zajímat se teď takovým silným teoretismem.
Rozhodně otevřel dveře a vešel. Zane ve svěráku visící několik centimetrů nad zemí. Ten, jemuž patřila ruka svírající Zaneho hrdlo se za neznámého zvuku otočil a vzápětí co nejrychleji zmizel. Zane se zhroutil na zemi a zoufale se snažil nahrnout vzduch do plic. Kitte k němu přiběhl a obejmul ho tak, jak byl před několika dny sám obejmut.
"Chtěl po mně, abych tě propustil... Proč?"
"Musím právě teď odpovídat?"
"No, jakože bylo by to vhodné vzhledem k tomu, že se mě - nebo vlastně nás oba - pokusili kvůli tomu uškrtit..."
"Řekněme... Jsem příbuzný s několika vlivnými lidmi a jejich konkurenti se mě snaží odklidit z cesty... A teď ti opravdu víc nemůžu říct. Možná později, ale teď... Teď ne."
"Dobře. Zatím - zdůrazňuju to slovo zatím - se s něčím takovým spokojím."
"Vyhodíš mě teda?"
"Kdo tady mluvil o vyhazování? Protože já to rozhodně nebyl!"
"No... oni a důvodů by bylo taky dost." zrozpačitěl černovlásek.
"Žádný vyhazování nepřipadá v úvahu. Přece se kvůli nějakýmu debilovi, kterej si hraje na škrtiče nenecháš zase srazit na dno?!" Kitte se na něj nechápavě podíval.
"No co. Z tvýho chování si to člověk krapet pospojuje." Zasmál se Zane.
"Díky... Díky moc. Nikdo jiný by pro mě něco takovýho neudělal..."
"Mno... takže když jsme si to vyjasnili... Dvojka, oki? Dneska těch těžkých mrch moc není, takže bys to mohl do oběda stihnout." S tím se zavřel do kanceláře.
Černovlásek rytmicky zvedal krabice a odnášel je na určený regál. Dobře... Zaneho se pokusili taky uškrtit... Neměl by radši zmizet, aby neublížil těm ostatním? A samotný Zane... miluje ho? Ne... na to se znají moc krátce a moc málo, ale věří mu? To ano... asi by mu mohl dát šanci, když už nic. Byl vytrhnut z víru myšlenek, ale netušil čím. Rozhlížel se po místnosti, až mu oči znovu padly na Zaneho kancelář. Vždyť... to zná! Pousmál se a znovu se ponořil do vzpomínek. Začal zpívat.
Cry with a smile Tak to říkal...
My heart is bleeding Vždycky když odjížděl...
Bewildered I'm here alone Pousmál se...
Why is there pain in a beautiful moment? Několik slz mu smáčelo obličej...
Why do I feel so lost, so empty? Proč si Zane pouští zrovna jejich písničku?
Cry with a smile Každé loučení...
My heart is healing A vždy dal neději, že se vrátí...
From pain I knew that would come Pak byl strašně šťastný, když splnil naděje...
Why stay locked in a deeply sad moment? Ale proč ne teď?
Why do I feel so cold, so peaceful? V tempu se otočil. Pousmál se a začal zpívat naplno.
Take my heart and set it free Často prosil, aby ho vzal s sebou...
Take my heart and give a time to heal On se jen zasmál a zavrtěl hlavou...
I know, in my memories you live Tohle by nejspíš měl říkat teď...
Take my heart a little while Chtěl by si s ním promluvit...
Take it with you to the place you go Proč odešel tak náhle?
I know, we will meet again someday Uvidí ho ještě někdy?
Cry with a smile Po tváři mu stekly další slzy.
My heart was dreaming Má ho ještě rád?
Of time I knew would come to an end Nebo to byla opravdu jen fraška?
Why do I cry about a beautiful memory? Jsou přece bratři!
Why do I feel so hurt, so lonely? Pevně zavřel oči. Už skoro křičel.
Take my heart and set it free Najednou nemohl...
Take my heart and give a time to heal V slzách se složil na zem a jen poslouchal...
I know, in my memories you live Dvě paže ho obejmuly...
Take my heart a little while Zane....
Take it with you to the place you go Hladil ho po zádech...
I know, we will meet again someday A černovlásek mu byl znovu vděčný...
Několik dlouhých minut seděli v obětí plném souznění a podpory. Kitte byl po několika dnech znovu vděčný za to, že ho někdo objímá. Vůbec mu nevadilo, že obvykle obětí přinášelo problémy. Něco takového teď neřešil...
"Krásně zpíváš, ale něco takovýho teď asi slyšet nechceš, že?" Pousmál se černovláskovu zesílení tlaku ruk a pohladil ho po zádech.
"Co kdybychom si zašli na oběd? Je právě čas a ty toho stejně nemáš moc na dodělávání. Tam se uklidníš a při troše štěstí nabereš barvu. Co říkáš?"
Dva mladí muži seděli proti sobě. Byl na nich poznat věkový rozdíl, ale nijak výrazný. Neznámý přihlížející by je tipoval na opravdu dobré kamarády nebo studenty stejné školy. Obvykle bývá názor náhodného pozorovatele alespoň trochu správný. Toto byl však okamžik, kdy by se onen náhodný pozorovatel mýlil.
Zane se s úsměvem díval na Kitteho. To štěně, nebo by se lépe hodilo kotě, které k němu před pár dny přišlo už téměř nepoznával. Černovlásek stál na nohách. Sice vratkých, ale stál. A přece mohl každou chvíli někdo přijít a nově nabyté rovnováze podkopnout drahocenné končetiny. Nejspíš by už nikdy nevstal ze dna beznaděje. Veškerá sebedůvěra by se roztříštěla jako porcelán. Pozastavil se... Měl by ho chránit... Položil dlaň přes tu Kitteho.
Černovlasý mladík se překvapeně podíval na jejich ruce. Gesto naprosté důvěry... Podíval se na hnědovláska naproti sobě se znovu nabytým zmatkem v očích... Co to znamená? Myslí jako... Ne. Odvrátil hlavu. Neznají se dost dlouho na to, aby mohl na něco takového myslet. Soustředěně zkoumal květináč s umělou květinou, které se nikdy nevšiml. Najednou mu i ta umělá hmota přišla strašně zajímavá. Stisk kolem jeho dleně zesílil. Je to složité... Otočil se k původci rozhárání jeho myšlenek. Hodil po něm pohledem, který přímo vybízel k vyřčení problému.
"Proč mi nezkusíš trochu věřit, co?" Kitte se pousmál
"Ty ani nevíš, jakou důvěru máš... Takovou důvěru má snad už jen... Manu." Přál si, aby Zane poslední slovo neslyšel... Bylo nebezpečné vyslovovat její jméno v přítomnosti někoho cizího... Sice jen zkráceninu, ale stále jméno.
"Co jsi říkal? Špatně jsem tě slyšel."
"Ale nic." zatřepal černovlásek hlavou
"No vidíš a přesně o tomhle mluvím. Nikdy mi nic neřekneš." Kitte se zasmál
"Na můj vkus sem ti toho o sobě řekl až moc na to, aby sis mohl mnoho pospojovat. Nezdravě mnoho..."
Servírka jim přinesla objednané jídlo, do kterého se s chutí pustili a alespoň na chvíli zavřeli pusu.
Po výtečném obědě se odebrali zpět do obchodu. Zane šel něco dořešit s jedním z prodavačů a nechal Kitteho samotného s hromádkou krabic a rozházenými myšlenkami. Po nějaké chvíli se Zane vrátil a pomohl Kittemu i se zbytkem krabic. Společně potom prodrbali celé odpoledne a Kitte potom šel do baru.
Dorazil do Arslanu a obloukem se vyhnul baru, kde opět kotvil Mikhail. Dostal se v pořádku až do kuchyně, kde už čekal Jokori. Bez problémů uvařili a Kitte využil svůj talent na předvídání, jaká bude mít daná kombinace chuť. Stával se z něj dobrý kuchař a ještě lepší číšník. Byl schopný obsloužit všechny druhy zákazníků a vymotat se ze spárů těch podnapilých, což činilo značnou výhodu. Probral s Jokorim různé recepty, které viděl u Many a docela se pobavili. Po nějaké době ho Jokori poslal k pultu nalévat alkohol. Flirtoval se zákazníky a naléval a naléval. Objednávky na nějaké složitější drinky předával druhému číšníkovi, který se specializoval přímo na míchání těch "pitíček". Po uzavření Arslanu poutíral stoly. Tentokrát však bez nehody a vůbec se nepozastavil nad tím, že Mikhail se někam vypařil. Bezstarostně šel zpět do kuchyně, že si tam vezme věci, ale byl zatáhnut za jednu z klecí. Dvě paže mu držely ruce nad hlavou a nějaké další mu je svázaly. Zahákli ho za pletivo klecí a dali se do sundávání jeho košile. Mikhail brzy ztratil trpělivost rozepínat spousty knoflíčků, proto roztrhl košili ve švech. Neznámý mu držel nohy, aby se nemohl moc mrskat a Mikhail nerušeně bloudil jazykem po jeho obnažené pokožce. Zaryl nehty do boků a pomalu sjížděl až ke stehnům. Zároveň silně skousl bradavku, až její vrcholek skoro prokousl.
Zane vešel do baru ležícím uprostřed města. Netušil, proč si ho pan Onodaine pozval, každopádně... viděl v tom šanci partnerství, tudíž nebyla potřeba váhat. Vkročil zadním vchodem, protože přední byl zavřený. Čekal ho tam asi pětatřicetiletý muž s dlouhým culíkem splývajícím na ramena.
"Dobrý den, Jsem Jokori Onodaine a chtěl bych si s vámi promluvit o jednom z vašich zaměstnanců, který je zároveň mým zaměstnancem."
"My máme nějakého spo- " nestihl větu doříct, protože se chodbami rozlehl vzdálený výkřik. Oboum až moc známý výkřik. Jokori se vrhl první vzhledem k tomu, že svůj podnik znal lépe.
Kitte vykřikl při pocítění, jak se mu nehvy a zuby zařezávají do kůže. Mikhail na břiše, krku a bradavkách, zatímco jeho pomocník ho kousal v oblasti třísel. Bolestivě skousával varlata a znovu se vracel na vnitřní stranu stehen. Kitte se zmítal v bolesrných křečích a snažil se moc nekřičet, vzhledem k tomu, že zrovna tohle chtějí slyšet. Mikhail do něj vnikl jedním článkem prstu a postupně zasouval další a další, až v něm měl celý prst. začal jím pohybovat a postupně začal přidávat další prst. Roztahoval ho jimi a ani mu nevadilo, že Kitte doslova skučí bolestí. Najednou tlak na jeho konečník ustal a on otevřel pevně semknuté oči. Jokori zpracovával toho, co mu držel nohy a Zane, který tam mimochodem neměl co dělat, dával Mikhailovi jeden hák za druhým. Nakonec jím mrštil o zeď a rozběhl se k bezmocnému černovláskovi, který ležel na zemi a třásl se. Zkonrtoloval, zda není vážně zraněný a políbil ho. Zkoumal škody napáchané na jeho jemné pokožce. Chtěl ho obléct, ale sjednal, že Kitteho oblečení už není schopné dalšího použití. Otočil se na Jokoriho, ktyrý si právě utíral pramíek krve.
"Nemáte tady nějaké náhradní oblečení?"
"Když ho odnesete do mojí kanceláře, tak tam mám nějaké náhradní věci." Na to rozvázali Kittemu ruce a Zane ho vzal do kanceláře, kde ho oblékli do trochu volnějšího oblečení a Zane se vydal i s Kittem v náručí domů...
Komentáře
Přehled komentářů
Tá pieseň bola nádherná. Presne vystihuje Kitteho. Bolo v nej cítiť toľko smútku, bolesti, zúfalstva, strachu, ale vyjadrovala i určitú dôveru a nádej. Tiež súhlasím, že Kitte je ako mača. Hoci je samostatné, nedôverčivé, ťažko ochočiteľné, v prípade potreby dokáže vytasiť pazúriky a poriadne škrabnúť, je zároveň závislé, rado sa lísa, potrebuje ochranu a tiež potrebuje k životu lásku. Presne takýto je i Kitte. Myslím, že Zane si tú pieseň nepustil bezdôvodne. To, že ju počul i Kitte muselo znamenať, že ju mal pustenú nahlas a to robí človek väčšinou vtedy ak sa jeho rozpoloženie stotožňuje s tou pesničkou alebo má nejaký význam pre neho. Ináč som veľmi rada, že Zanemu tak záleží na Kittem a nenechal sa len tak zastrašiť. Dokonca ten škrtiaci incident ho utvrdil v tom, že musí Kitteho chrániť. Čo sa týka toho škrtenia tak mám pocit, že to malo iný význam ako hovoril Kitte. Myslím si, že ten kto poslal alebo práve ten útočník nebol od konkurencie, ktorá by sa chcela zbaviť Kitteho. Mám skôr pocit, že ten útok a prepustenie mali Kitteho zraziť na dno a úplne zničiť jeho ducha ďalej bojovať a žiť. Keby to bola konkurencia tak si by asi na to išli trochu iným spôsobom. Ohľadne Jokoriho tak z toho mám trochu divný pocit. Nemyslím to v zlom. No to, že si zistil, že Kitte pracuje u Zaneho a dokonca Zaneho pozval k sebe aby sa s ním o Kittem porozprával svedčí o tom, že si dal veľa námahy pozisťovať si veci týkajúce sa Kitteho. Dobre viem, že poznal Manu a dokonca ju mal v obľube, ale i tak je zvláštne ako veľmi sa stará o veci ohľadne Kitteho. Čo sa týka Mikhaila a toho druhého hajzla tak ten vyhadzov je dosť mierny trest pre nich. Lebo keď sa to tak zoberie tak aj keď nebude môcť pracovať v bare to stále neznamená, že sa nebude snažiť dostať Kitteho a ublížiť mu. Neviem sa dočkať pokračovania :)
Je to super poviedka a keď Ťa to baví písať tak mne osobne je jedno koľko kapitol to bude mať.
A prepáč, ak tento komentár je trochu mätúci, ale bol tak preplnený emóciami, že som mala niekedy problém vystihnúť slovami to čo práve cítim.
Re: ...
(Miu, 17. 3. 2014 6:13)To nevadí, že je to zmatené - já si to nějak přeberu a v nejhorším se pozeptám. Jinak jsi asi naprosto perfektně vystihla Kitteho. Co se týče těch dvou... Stále nemůžu přijít na to, co jim udělám...
:D
(Yukiko, 16. 3. 2014 20:07)
No to si děláš prdel! Jak jsi mu to mohla udělat?!?! Já tě asi Zabiju!! Chudáček Kitte... Debilní Mikhail!!! Sice absolutně nemám páru kdo to je, když jsem to začala číst od šesté kapitoly (asi šesté :D ) ale nenávidím ho!! Jak se opovažuje?!?! Jak? Jak? Já hp Zabiju!! Úplně ho Zabiju! A předtím umučím z tvé knihy mučení! A pak vykastruju a teprve pak Zabiju! A budu ho polívat ledovou vodou, aby neomdlel!!!! Jak já ho nenávidím... Zajímalo by mě, co tam Zane chtěl... No možná mi něco naznačí předcházející díly :D takže... To, že jsem neodolala a prečetla si tenhle díl neznamená, že jsem se fóbie z tvých povídek zbavila. Jen tuhle jedinou (pokud vůbec) hodlám číst a jestli Kittemu ublížíš víc než jsme spolu plánovali ublížit Lessimu (mimochodem měla jsem v plánu ještě par věci co jsem ti neřekla), tak Zabiju i tebe! Je ti to jasné?!?! Pokud vím, slíbila jsi mi, že to bude šťastná povídka, takže jestli to porušíš... Vážně budu naštvaná.... Hodně, hodně naštvaná...
To je asi tak všechno, mimochodem, jde hodně vidět, jak se zlepšuješ v psaní :) jak jsem dlouho nečetla nic od tebe, tak mam v hlavě ještě v podstatě tvé začátky :)
Re: :D
(Miu, 17. 3. 2014 6:09)to je tal když čteš ve špatným pořadí :D jinak to opravdu je happyend :D (To je podle toho s kým chceš aby Kitte zůstal :D ) Jinak já taky cítím, že se zlepšuju, protože píšu pořád delší a delší kapitoly (ne že bych si stěžovala :D )
:D
(Yukiko, 16. 3. 2014 19:48)
Musím říct, že je to určitě krásná povídka a jednou, až se zbavím strachu z tvé tvorby, si ji určitě přečtu :D
Pá :P
Re: :D
(Miu, 17. 3. 2014 6:06):D Ty potvoro! Jak si dovoluješ číst 6. kapitolu bez předchozích?! :D
Lii
(Miu, 16. 3. 2014 15:13)Ta písnička - ano přesně vím o čem mluvíš <3 :D Já se taky strašně těším až to dopíšu, ale bojím se, kolik to bude mít kapitol - původní plán.. takových 6-7 kapitol... mno mám 7. a ještě nejsme ani v půlce :D Jinak... Kdyby nevyhodili, tak Jokoriho osobně uškrtím :D A souhlasím s tebou vděčí mu za hodně (za vše říct nemůžu, protože vše je moc široký pojem :D )
~Čágo bello~
(Liia, 16. 3. 2014 11:05)
Ta písnička... však víš..!* Jinak už mi pár kousků začíná zapadat do sebe, ale stále to není úplný. Hrozně se těším na konce.
Doufám, že Mikhaila s tím druhým vyhodí, protože jestli ne, tak začnu pochybovat, že vůbec přežiješ :D Hrozně si cením toho, že Zane (pořád mám tendenci mu říkat Zene) se ho snaží chránit a při tom taky na to doplácí. U něj už nemám žádný pochybnosti, spíš si mě získal. A to malý kotě, Kitte, mu teď vděčí ze vše.
...
(Liliana, 16. 3. 2014 19:51)