4, kapitola
Černovlasý chlapec si to rázoval směrem k nedaleké řece. Ten parchant! Ušlo mu z hrdla polohlasné zavrčení. Co tam dělal? Došel ke břehu. To mě chtěl jako ještě víc mučit tím, že se mi bude vysmívat? Posadil se a naštvaně házel kameny do vody. To si bratříček dovolovat nebude. Otřepal se, jak ho zasáhla sprška vody. Nezničí mě tím! I přesto, že jsem slabý, tak se sebou nenechám zametat! Prudce sevřel trávu v rukách. Nejsem žádné ořezávátko. Prsty hnětl hlínu pod sebou. Proutek ve větru, který snadno zlomíš pro své vlastní účely. Prudce vstal a oprášil si kalhoty. Už naprosto klidný se zmatěně rozhlédl po okolí. No skvěle už se setmělo. Ušklíbl se pro sebe. A on tady svítí v bílých kalhotech. Pod rouškou stínů noci, se vydal směrem domů. Proklouzl kolem milionářské čtvrti tak, aby ho z oken prosklených vil nebylo vidět. Skrčil se u paty kostelní zdi a utíkal co nejrychleji k paneláku, kde takzvaně bydlel, i když lépe by jeho vztah k bytu vystihlo slovo přespával. Rychle odemkl a vyběhl schody. Rozrazil dveře a bez dechu se sesul na zemi. Vydýchal se, když si uvědomil, že to co slyší není jeho dech, ale hudba. Šel do kuchyně, kde na krabici, jenž sloužila jako stůl stál zapnutý kazeťák.
(After Forever - Alone)
I hear the ticking of the clock
I'm lying here the room's page dark
I wonder where you are tonight
No answer on the telephone
And the night goes by so very slow
Oh I hope that it won't end though
Alone
Oh, jak dojemné. Takhle se teď cítíš? Jak ubohé... Zapomeň na to... Celý život jsi překážel, tak teď vykliď pole...
Stroj udělal hlasité cvak a nahrávka skončila. Kopl do stěny a pustil si nahrávku znovu. A pak znovu, znovu, znovu... Dokud ho to neukolébalo ke spánku, o kterém se ale nedalo říct, že by to bylo takovéto klidné milé spaní. Celou noc se mu ve snech ukazoval jeho bratr, ale když se řekne, respektive napíše ukazoval, myslí se tím vystavoval... Tak jak to dělával před těmi idioty. Krásný, silný a nedosažitelný... Zpíval ten útržek písně pořád dokola a temný stín za ním doplňoval jednotlivé věty dovětku. Z té noční můry mu pomohl až budík, který zařinčel svým jednotvárným "Crrrrr....", jenž zase okamžitě zmlklo, jak Kitte udeřil do té tikavé hračky. Jako už každé ráno se posadil na rohoži jen tak ledabyle položené na zemi, prohrábl si vlasy a začal ve svém skrovném šatníku vyhledávat nějaké vhodné kousky oblečení. Našel černé kalhoty a svítivě žluté tričko se silouetou pavouka na hrudi. Rychle ho na sebe naházel, vyčistil si zuby a dlouhými kroky šel směrem k náměstí. Minul kostel, v jehož stínech se včera schovával, když prudce zabrzdil. Zapoměl na to nejdůležitější. Zjistit, jak se k němu vetřelci dostali a zajistit, aby se to už neopakovalo, no bohužel, na něco takového již není čas. Stejně tam není co k ukradení. Teď už ne. Obešel i zbytek kostela a rychle zapadl do malé samoobsluhy na rohu, kde si koupil nějaké to pečivo. Ještě dojídající svoji skrovnou snídani došel do Zaneho obchodu. Otřel si boty, pověsil bundu a vešel k Zanemu do kanceláře, který zrovna něco zuřivě řešil s nějakým neznámým mužem. Zane ukázal za roh a na prstech číslo dva, načež mu důrazně naznačil, aby vypadl. Kitte sklonil hlavu a šel vykonat rozkazy, jenž vlastně zněly jako vždy: odtud, do sektoru dva. No skvěle. Úžasná vyhlídka. Už zjistil, že dvojka jsou extra těžké krabice. S povzdechem se sehnul k té první, zatnul zuby a prudce smrštil zádové svaly. No teda, těžké je to pěkně, ale není to tak strašné. Jde to vydržet. Je to lehčí než minule, bohužel co nevyrovnává váha, vyrovnává množství... Znovu a znovu si přehrával tu píseň a vzkaz. Za tu dlouhou noc obojí uměl nazpaměť. Ten hlas mu připadal povědomý, ale text té písničky nebyl jenom povědomý. Musí si ho najít celý. Asi dnes vynechá návštěvu u Many a bude se věnovat internetové kavárně.
"Stalo se něco? Vypadáš za poslední dny tak smutně a nerozhodně." Při zaslechnutí cizího hlasu sebou trhnul a prudce se otočil. Při zjištění, že je to Zane, úlevně vydechl vzduch, jenž neúmyslně nahromadil v plicích.
"Víš jak jsem se tě lekl? To nemůžeš dát vědět, že jsi v místnosti? Mimochodem... Na co ses to vůbec ptal?" Vypálil na něj
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. A ptal jsem se, jestli se něco nestalo, protože vypadáš hodně zamyšleně a smutně." řekl a dodal jemný úsměv, jenž mu úplně prozářil tvář. Kitte potlačil další trhnutí. To je to na něm tak vidět?
"Ne, nic mi není, jenom jsem se zamyslel." dodatečně přidal ještě široký úsměv
"Opravdu? Nevypadá to na jenom obyčejné zamyšlení." Ne, nejsem v pořádku, ale to ti nehodlám říkat, protože ti nevěřím! Chtělo se černovláskovi křičet.
"Opravdu, nemusíš se strarat, ale děkuju." Kitte se znovu široce usmál a doufal, že to Zane sežere a nebude se dál ptát. Ten jen pokývnul hlavou otočil se a odešel. Tak... To bychom měli. Teď zbytek krabic. S ještě úpěnlivějším povzdechem, než na začátku se zohnul pro další krabici.
Konečně všechno! S mírným zaúpěním si protáhl záda a vydal se ohásit, ale ruka se zastavila několik milimetrů před klikou. Zane tam s někým hovořil, ale ten někdo nebyl tak ledajaký. Úplně přimražený poslouchal hlas někoho, kdo jej děsil celou noc. Nevnímal slova ani nic jiného kolem sebe, jenom ten hlas. Náhle jako by se v něm něco zarazilo a on se zoufale vydal na útěk.
Už znovu uvolněný vešel do restaurace a posadil se na své místo. Snědl, aniž by věděl co jedl, překvapivě bez vyrušení a vydal se zpět do práce. Dorazil na místo určené a šel se ohlásit Zanemu, kde už bylo ticho. Zaklepal a vešel.
"No, kde jsi byl? Všude tě tu hledám! Víš, že jsem dostal strach?" Vyrazil na Kitteho
"Omlouvám se, ale slyšel jsem hlasy, takže jsem nechtěl rušit..."
"No dobře, ale příště aspoň klepni na dveře ať vím, že odcházíš. Teď se vrhni na zbytek těch krabic do trojky a můžeš jít okey?" Spokojeně si pokývl, když mu Kitte všechno odkýval a následně byl vykázán z kanceláře. Zavřel dveře a začal krabice nosit do celkem vzdálené police. Brzo ho zase začaly bolet záda, ale nedbal na to. Už se tu necítil bezpečně, proto musel co nejrychleji vypadnout. Otočil se zpátky k chodbě odkud krabice přenášel, když tu se vynořil se stín a popadl ho za ruce. No super, to se stává v poslední době nejak moc často ne? Začal trhat rukama a snažil se vyprostit. Trhal sebou ze strany na stranu, dozadu a dopředu, ale s cizincem to neudělalo naprosto nic. V bojovém zmatení omylem shodil jednu polici plnou krabic a tak se částečně odřízl od únikové cesty. Toho cizince by zvládl. Kdyby chtěl to stejné co Mikhail. Tenhle... někdo ho táhl pořád směrem k zadnímu vchodu a bylo to jenom o té přetlačované, na kterou brzo nebude mít sílu. Pan neznámý prudce trhl rukama tak, že mu Kitte přistál přímo do náruče a už chtěl utéct, když dostal krásnej pravej hák do tváře. Chytil se za ni, čímž pustil Kitteho, jenž se okamžitě vzdálil co nejdál mohl. V tom se ten někdo vzpamatoval a znovu Kitteho chytl, ale ten už byl připravený, takže se pevně zapřel nohama a nepovolil. Znovu začala ta přetlačovaná, ve které se jaksi zapomělo, že už tu není jenom únosce a Kitte, proto si únosce dal krásnou facku o zeď, jak mu z druhé strany jedna přišla. Kitte využil příležitosti a odstrčil ho od sebe tak, že se mu skoro podlomily kolena. Jakmile se vzchopil, dal Zanemu dvě do zubů a přemístil se ke Kittemu, který se sice ze všech sil bránil, ale nedokázal zabránit tomu, aby se mu svěrák pravé ruky sevřel kolem hrdla. Prudce zalapal po dechu, jak se mu nedostávalo vzduchu. Pod maskou bylo vidět, jak se změnil výraz únosce a Kittemu se do očí zabodávaly jako jehlice dvě černé oči, které si doslova užívaly jeho bolest. Zarýval černovláskovy nehty do krku. Měnil úhel sevření a občas povolil, aby následně mohl prudce ruku sevřít. Přišla rána ze zadu, ale ani to s ním nehlo. On se soustředil na trápení Kitteho. Teprve když dostal konzervou do týla tak se zašklebil a pustil Kitteho ubohý krk, na němž se začínaly rýsovat dvě podlitiny a pás malých škrábanců. Zane vyhodil neznámého zadním vchodem a zamkl na několik západů. Vrhl se ke Kittemu, který se zatím bez dechu zhroutil k zemi. Objal ho a kolébal s ním, jako by uklidňoval malé děcko. Sice to byl Zane, ale Kitte mu byl za to vděčný. Teď obětí sakra potřeboval. Dřív by šel za Manou, ale teď... Obličej mu smáčely slzy. Teď už nemá Manu. Už ji obrečel, ale teď to na něj z nějakého důvodu dolehlo znovu. Nezaobíral se tím, že se ho právě pokusili unést a uškrtit. Ani tím, že ten kdo jej právě uklidňuje je Zane. Zaobíral se svojí milovanou sestřičkou, která ho už nikdy nesevře v náručí. Zabořil hlavu do prohlubně mezi krkem a ramenem a nechal se kolébat. Po nějaké době se uklidnil. Naposledy potáhl a odstrčil se od Zaneho. Zašeptal tiché děkuju a začal sbírat krabice, které rozsypal.
"Dneska to nech. Doděláš to zítra. Teď si hlavně potřebuješ odpočinout. Zajdi si domů nebo třeba do kavárny."
"Dobře... a díky." Otočil se Kitte. Vzal si bundu a odešel.
Usedl k nějakému počítači a nějaká servírka mu přinesla kafe. Kývnutím poděkoval a zapnul internet. Dobře... Zadal slova té písničky do vyhledávače. A hele... On si z toho vybral jenom to co potřeboval... Milé. Poslouchal tu písničku. V podání After Forever to zní líp. Je to krásná skladba. Zkontroloval si mail, na nějž mu zase přišla fůra výhružných dopisů, jenž bez zájmu smazal a zjistil, že už mu tam žádný nezbyl. Dobře, tak teď co je novýho. Projížděl všechny možné stránky. Dopil kafe a podíval se na hodiny. No, mohl by jít zaplatil a vydal se do Arslanu.
Vešel do kuchyně, kde překvapivě ještě nebyl Jokori, ALE byl tu Mikhail, jenž se otočil, jakmile černovlásek vešel do místnosti.
"To nebylo pěkné. Víš, že to se nedělá? Určitě mi to rád vynahradíš ŽE?" Kitteho překapilo, jak rychle se dostal k němu. Začaal couvat, ale jak už to tak zákonitě bývá... Narazil do stěny. Mikhail k němu dravčím krokem došel a začal ho líbat. Tentokrát se černovláske pokoušel bránit. Dneska už toho měl akorát tak dost. Najednou předmět jeho potíží zmizel.
"Nech si to svoje obtěžování na jindy, ale v pracovní době si něco takovýho dovolovat nebudeš!" Jokori stál jako bůh pomsty. Vlastně ho Kitte poprvé viděl s rozpuštěnými vlasy. A také ho poprvé viděl naštvaného. Začal si totiž rozpomínat, na toho mladého barmana, který si s ním vždycky hrál. Teď však byl divoký a hrozivý. Popadl Mikhaila za límec a vyhodil ho za dveře. Potom se Kittemu omluvil a pokračovali jako normálně. Vařili, povídali, potom následovala instruktáž ohledně zákazníků a potom už jenom obsluhování. To také obstál se svojí nacvičenou větou a potom už mohl jít domů.
Dorazil do budoby a za chvíli stanul na prahu svého bytu. Odemkl dveře a vešel do vedlejší místnosti, kde byl opět magneťák.
(Within Temptation - Sinéad)
Are you looking for savior
Chasing a dream
Love turned to hate
Now I'm crossing the border
Sealing our fate
But I´m not afraid
Nehledej...
Komentáře
Přehled komentářů
Hmmm... zajímavé, ale alespoň už se začínám chytat. Ten chudák z toho za chvíli bude šílet, když po něm každý vyjíždí a to už mi i Zane už začíná být podezřivý. Uvidíme, co sis to pro nás přichystala.
!!
(Liliana, 25. 2. 2014 22:15)MIU!!!!!!!!!!!!!!!!!! Je super, že vieš akým smerom bude napredovať poviedka aj to, že počítač bol naklonený na Tvoju stranu, ALE toto je príliš!!! Myslím tým kapitolu. Prepáč, no potrebujem si uľaviť. ČO DOČERTA TO MALO BYŤ?????!!!!!!!!!!!!!! Bola som ako na ihlách a niekoľkokrát si mi poriadne nahnala strach. Úplne ma to pohltilo takže som nevedomky sžila s Kittem. Jeho strach sa stal mojím. Ešte teraz mi tečie studený pot po chrbte. Kitte mal šťastie, že mu Zane pribehol na pomoc. Tiež by ma zaujímalo kto mu dal ten magneťák do bytu a ako sa tam dostal. Zvláštne bolo aj to, že ten hlas na nahrávke bol Kitte povedomý a čo viac potom ho počul u Zaneho v kancelárii. Takže dotyčný musí mať nejakú spojitosť so Zanem. Podozrievam z toho Lestera alebo Sydeho. Tie dodatky čo sú po tých úryvkoch piesní by sedeli pre oboch. Vystihovali by ich a ich vzťah ku Kitte. No mám pocit ako keby mi niečo unikalo. Niečo veľmi dôležité, čo je viditeľné a jednoduché no pritom to človek na prvý pohľad nevidí. Okrem toho mám pocit, že to to tí dvaja neboli. Aaaaaa!!! Ja už fakt neviem čo si mám myslieť. Čím viac nad tým premýšľam tým sa do toho viac zamotávam. Mať tak mozog Sherlocka Holmesa! No jednoznačne sa teším na pokračovanie a neviem sa dočkať! Tak prosím pridaj ho čo najskôr.
Re: !!
(Miu, 26. 2. 2014 7:23)Milá Lilianko mě vůbec nevadí, že si ulevuješ, protože bych vás ráda v nevědomosti udržela co nejdéle vzhledem k tomu, že ty věci co se mají stát, tak trochu čas potřebují. Jsem ráda, že se mi konečně povedlo to napsat tak, aby se čtenáři vžili do hlavní postavy, protože to se mi vede většinou u těch sadistických a myslím, že by to tak správně mělo být. Taky doufám, že další díl napíšu co nejdřív. Si říkám, že bych si měla něco nadepsat, ale... Být na vašem místě, tak si naflákám, protože to je všechno celé... Dělá to svému názvu čest :D
|<<^^>>|
(Liia, 26. 2. 2014 18:37)