19, kapitola
Probudil se ve známé náruči. Spokojený. Klidný. Vyspaný. A hlavně... nebyl sám. Vdechoval vůni teplého těla vedle sebe. Naslouchal tichu nového domova a klidnému oddechování svýchpřátel. Prozpěvování ptáků na stromech a ševelení větru. Bylo to idylické a přesně tak to mělo být. Nějakou dobu si vychutnával všechny tyto pocity a vjemy, ale pak se rozhodl všem udělat snídani. To se ale lépe řekne, než udělá. Jakmile se pohnul, tak si ho Lester ze spánku přitáhl blíže do náruče. Promýšlel svoje možnosti a strategii, přičemž se snažil moc nehýbat. Pak ale nadzvedl bráškovu jednu ruku, vyprostil se a položil ji zpátky kde byla a totéž udělal i s druhou rukou. Byl venku. Nechápal, jaktože se bráška nevzbudil, ale moc se tím nezabýval a vydal se prohlídnout si dům. Jak zjistil, bylo to malé, útulné. Obývák, pracovna, ložnice, jídelna, kuchyně, pokoj navíc, plně vybavená koupelna, spížka a dejme tomu kůlna. Jak zjistil... k jídlu tam nic nebylo, proto na papír načmáral vzkaz, který nechal uprostřed "spacího" pokoje, vzal si peníze, svoje nové doklady a vyrazil najít nějaký krámek. Vesnice byla spíš vesnička z domů obskládaných v dlouhé nudli okolo hlavní silnice a jelikož bydleli až na konci, musel zaručeně na něco narazit. Prohlížel si všechno co se mu naskytlo. Domy okolo kterých procházel, auta, pole, za kterými byl (podle Sydeho hluboký) les a i těch pár lidí, kteří byli venku. Myli auta nebo upravovali svoje předzahrádky, ale obchod, hospoda nebo něco na ten styl zatím žádný. Šel dál. A šel a šel a našel! Až na opačném konci vesnice bylo jakoby takové náměstíčko, okolo kterého byly všechny možné krámky. Tak. Potraviny. Vejde do obchodu, vezme si košík. Všichni po něm koukají. Co by taky čekal, že? Jsouv zapadákově, kde zná každý každého. No nevadí. Bude to muset přežít - konečně pochopil, k čemu s sebou vezli tolik flašek. Asi bude uvítačka po sousedech či jak se tomu nadává. No neva. Co budou snídat? Budou skromní. Dají si chleba a pujdou pracovat. Jo, tak to bude. koupil půlku chleba, máslo a nějakou šunku. Zaplatil a vydal se na cestu zpět. Netrvalo mu to tak dlouho, jako cesta tam, protože se nikde nezastavoval a rovnou pelášil domů. Otevřel dveře. Čekal cokoli. Přivítání, nadávky, Lestra, ale to, že ještě spali... to ho trochu vyvedlo z míry. Nakonec pokrčil rameny, zavřel za sebou a šel mazat. Máslo po cestě rozmrzlo, tak proč ne? Zapomněl na kafe. Jednou to bez něj vydrží. odebral se do kuchyně, kde každému nachystal dva krajíce a všechno to donesl do obýváku. Tak. Teď nějaké stylové probuzení. Třeba... je dřevo. Neví. Nebyl kreativní ani trochu, proto použil něco, co ho celý život vytáčelo. Zpívat neuměl. O to lepší to byl budík. "Vstávej semínko hlala, bude z tebe fiala." Nikdo se nevzbudil. Jen Lester si přetáhl deku přes hlavu. Černovlásek rezignoval. "Vstávačka!!!" Zakřičel na celý barák. To už mělo jiné účinky. Všichni pro jistotu vstali, prostřídali se v koupelně, nasnídalí se a pustili se do práce.
Vymalovat, poskládat nábytek, naaranžovat ho ke spokojenosti těch dvou je stálo celý den plný nadávek, ale taky smíchu. Ach ano... byli velmi milí. Jako normální mladí muži v jejich věku. Jeden byl nasranej a ostatní se smáli. V některých chvílích se smáli komplet všichni a jindy zase všichni nadávali, když se něco podělalo. I přesto si to všechno strašně užili. Věděli, že je moc málo na tu dobu, co se neuvidí. Večer, když bylo všechno konečně hotové a pracovníci ze sebe smyli všechnu barvu (podotýkám, že každý zvlášť) nastalo loučení. Vzali to jako chlapi. Poplácali se po zádech, pousmáli se na sebe, prohodili pár vtípků a odjeli.
O tři roky později:
"Miláčku přišel nám dopis." S tím se jednoho odpoledne vrátil Lester z práce.
"Přišly už nám desítky dopisů. Čím je tenhle tak důležitý? Mimochodem ahoj." Přivítá svého přítele a prohlédne si ho od hlavy k patě.
"Je od Ontryho." To Kittemu vyrazí dech. S Ontrym se jako s jediným nestihli rozloučit. On byl zařizovat dostání jeho otce do basy.
"Tak ho otevři, ať se zbytečně nenapínáme. Můžou tam být jenom dva druhy zprávy, a to dobrá nebo špatná." Lester se pořád k ničemu nemá.
"No tak dělej bratříčku!" Lester slovo bratříček bytostně nenávidí. Šlehne po Kittem pohledem, ale dopis otevře. Vytáhne z obálky několik hustě popsaných papírů. Začali číst...
Komentáře
Přehled komentářů
Takže som znova tu. Aj vy ste mi chýbali zlatíčka :) Musím podotknúť, že valím bulvy nad tým ako stíhaš písať popri povinnostiach do školy. Si šikulka Miu :) Teraz k príbehu. Musím povedať, že je to naozaj prekvapivý koniec (aj keď teda do konca zostáva ešte jedna kapitola). Popravde keď som čítala tú časť kde sa hovorilo o tom, že Ontryho otec má mladého milenca tak sa mi vybavil Zane, ale hneď som tú myšlienku zavrhla. No holt ako povedal Sherlock Holmes „Pokud vyloučíte vše nemožné, pak to, co zbývá, musí být pravda, byť je sebenepravděpodobnější.“ Má pravdu. Okrem toho keď si to teraz spätne premietnem tak od určitého času bolo cítiť zmenu v ich vzťahu zo strany Zaneho. Bol to akýsi chlad. Ale som strašne rada, že si napísala túto poviedku, pretože vďaka nej sa moje zmýšľanie mení a dá sa povedať, že si zdokonaľujem svoj postreh. Beriem to ako obrovské plus :) Takže ďakujem :* Jo a mimochodom dúfam, že si to Zane poriadne odnesie a prinajmenšom zažije také svinstvo akého sa on dopustil na Kittem. Som rada, že Kitte našiel Lestera teda Lester Kitteho a že sú konečne po dlhom odlúčení i utrpení spolu šťastní. Zaujímalo by ma zaujímalo prečo Lesterovi nijako neublížili. Snáď sa to dozviem. A keď nie tak nevadí.
Želám pekný zvyšok víkendu a pohodový týždeň v škole :)
Re: ...
(Miu, 21. 9. 2014 18:28)Zase tě tu vítáme Lilianko - moc jsi mi chyběla :) psaní při povinnostech školy... pro mě to není stíhám/nestíhám já tím relaxuju - odpoutávám se od reality (poslední týden to byla realita plná pubertálních kobyl -_- jestli to takhle bude pokračovat... ale zase mám extrémní množství nápadů :3) Překvapivý konec říkáš? to nemůžu posoudit, protože to vím už od začátku (taky aby ne, že? :D ) Ontryho otec... to je otázka, která bude vyřešena, alespoň částečně v dalším díle... Změny v Zaneho straně vztahu (pokud se to tak dá říct) jsem si nevšimla - já to celou dobu odvíjela tím jedním směrem a nijak moc jsem nevnímala to okolo toho... TY mi nemáš za co děkovat, i když jsem ráda, že tahle povídka je i k něčemu jinému, než je zdokonalení mého chabého psaní :) Já děkuju tobě, že to s náma vydržíš :) Pokusím se to dopsat tak, abych ti odpověděla na tvoje otázky (dala jsi mi několik podnětů k přemýšlení) taky doufám, že ten babinec přežiju ve zdraví, ale jinak si ho určitě užiju - a ty si ho užij taky :)
...
(Liliana, 20. 9. 2014 22:38)