Jdi na obsah Jdi na menu
 

11, kapitola

16. 4. 2014

Ráno Kitte vstal, sbalil se a vyrazil směr bílý kámen. Bylo to jediné místo, které by Lester mohl myslet pod bílou. Dorazil na mýtinu, kterou si za těch pár let téměř vtiskl do paměti a vydal se k hrobu, načež ho začal ohmatávat až narazil na plastový sáček, v němž byla zabalená knížečka nebo vlastně diář, jak zjistil po bližším prozkoumání. Rychle ho schoval do kapsy mikiny a běžel do práce. Vešel hlavními dveřni, ale v tu ránu se zarazil. Syde se svojí partičkou... Co tu zas slídí? To ho nezavřeli? Otočil se na neexistujícím podpatku a vyrazil ze dveří. Obešel náměstí a vešel zadními dveřmi. Vlezl do kanceláře a hned mezi futry obejmul hnědovláska, načež mu vtiskl pusu na čelo.

"Stalo se něco? Pokusili se ti zase něco udělat?"

"Ne, podle čeho tak soudíš?"

"No, vpadl jsi sem jak velká voda, tiskneš se tu ke mně - ne, že by se mi to nelíbilo- jako když se tě tehdy pokusili uškrtit a jdeš trochu pozdě..."

"Nic se mi nestalo... Jenom jsem ve dveřích někoho potkal..." Víc se k Zanemu přitiskl a užíval se vřelého obětí. Trochu pozvedl hlavu a potopil se do těch jiskřivých modrých očí. Přiblížil svoje rty k těm jeho. Nejprve jemně jako by se jej dotkla pavučina, ale potom jazykem objel konturu rtů a vnikl jím hnědovláskovi do pootevřených rtů. Tam se začal odehrávat pomalý, avšak vášnivý tanec o nadvládu. Ani jeden nebyl přehnaně dominantní, ale naopak se nenechali zahanbit. Každý se snažil získat tu svoji trošku dominance pro sebe, přičemž si celou dobu hleděli do očí. Postupně jim oboum začal docházet vzduch, proto Kitte naposledy pohladil Zaneho dásně a rozpojil to 'spojení'. Oba dýchali jako by dělali kdo ví co a Zane s otráveným povzdechem vytáhl ruku zpod černovláskova trička. Jak se tam dostala... to Kitte netušil. Zane se s útrpným povzdechem sklonil nad dalším lejstrem. Kitte mu obmotal ruce kolem hrudníku a položil si hlavu na jeho rameno.

"Co dneska budu dělat?"

"Zase třídit ty potvory papírový pitomý."

"Key... Takže zase tam, tam a tam?" Po hnědovláskově souhlasném pokývnutí si sedl za stůl a věnoval se práci. Bylo zase úplné ticho... Tedy kromě Zaneho nadávek, když něco vyplnil špatně. Kitte přemýšlel nad Lesterem, nad rodiči, Manou, nad deníkem, který ho tlačil v kapse. Nad Orjahem, zasílajícím nahrávky či nad Ontrym, který všechno věděl... A stejně si to nechal až na dobu, kdy vykramuje tajnej šuplík, aby měl jistotu, že nikdo nešlohne jejich poklady. Přemýšlel nad tím, co sestřička dělala za práci, že je to tak supertajné, že se nad tím pozastavil jejich rodiný extrémista Lester nebo že to vynášelo tolik peněz. Nad Lesterovým dopisem. Proč to rovnou neřekl? Jak dlouho šel po jejích stopách, když Mana zemřela před třemi lety? To opravdu zkoumal tři roky smrt své sestřičky? Ne, nedivil se mu, ale to to bylo až tak složité? To by do toho jejich dlouhovlasého třeštidla nikdy neřekl...

"Hele co kdybysme šli na oběd?" Kitte sebou trhnul, jak nečekal, že by na něj někdo mluvil. Pomalu se vrátil do světa, kde na něj Zane mluvil...

"Co jsi říkal?"

"Že bysme mohli jít na oběd. Stává se ti často, že přestaneš vnímat čas a prostor, ve kterém se momentálně nacházíš?"

"Ani ne... A ten oběd bysme si mohli dát. Už sem docela hladovej."

"No tak jdem ne?" Až moc energicky se zvedl a rádoby galantně nabídl Kittemu rámě, čemuž se oba společně zasmáli, protože Zane, jako galantní kavalír? To byla představa dost bizardní i na ty dva. Se spokojeným úsměvem na tváři šli přes náměstí a opět se posadili na klasické místečko. Objednali si u servírky,která dělala na Zaneho úžasné oči, respektive prsa, jak se předkláněla, jenom aby viděl do jejího výstřihu. Našetěstí rychle odešla, proto se s klidem posadili a čekali na přinesení porcí. Černovlásek se jako už pravidelně rozhlížel po lidech. Opět tu viděl Oovýho číšníka, ale samotného O. nenašel. Zato tu našel někoho jiného, což se mu vůbec, ale vůbec nelíbilo. Copak ho ten idiot sleduje? Prudce vstal a s omluvou, kterou prohodil Zaneho směrem si to rázoval do toho stejného rohu, v němž předešlý den seděl O. S tím rozdílem, že dnes si tu hověl Syde.

"Co tu chceš?"

 "Nic, našel jsem si práci poblíž, tak se jdu najíst. Co bych tady jinýho chtěl?"

"Třeba mě zase napadnout?"

 "Já tě nikdy napadnout nechtěl... Jenom varovat, ale o to ty, jak se zdá, nestojíš."

"No dobře... A kde pracuješ?" Povzdechl si černovlásek

"V tom hračkářství hned vedle..."

"Ty pracuješ v hračkářství?"

"Máš snad něco proti tomu?"

"Ne, jenom si nejspíš jeden z toho mála, co si splní svůj sen z dětství..."

"No, to asi jo... Ty si to ještě pamatuješ? Navíc je to úplně jak jsem si představoval."

"Jo, Znáš O. že? Jo vlastně znáš. Tak si dej bacha. Ten číšník s potetovanýma rukama je jeden z těch jeho poskoků..."

"Tak už vím proč na mě dělal takový oči... Dík a teď mazej, ať si to tvoje nemyslí kdo ví co."

"Jo, jo Měj se." S tím se černovlásek zvednul a sedl si zpět k Zanemu.

"Si tam byl nějak dlouho ne?"

"Hele uklidni se, jenom jsem si potřeboval něco vyřídit."

"Promiň, jsem unavenej a podrážděnej..."

"Hele..." začal černovlásek, ale byl okamžitě přerušen Zaneovým

"Vsadím se, že se chceš zeptat, jestli by mi vadilo, kdybys spal jinde. Myslím, že už si zvykám."

"Dobře, takže mě doma nečekej." Zasmál se Kitte a věnoval se svému jídlu. Tentokrát už bez přerušení se najedli a odešli do práce. Velmi pomalu dotřídili onu hromádku papírů a Kitte se odebral na mýtinu s bílým kamenem, načež si prostě sedl a četl, tak jak to udělal i s Lesterovým dopisem. Zamyšleně listoval Maninými zápisky. Některé jen tak přelétl, jiné četl několikrát, aby jim lépe porozuměl. Byl to prakticky sběr materiálů na určité osoby. U některých dat stránky zely prázdnotou, naopak na jiných byli vtěstnaní dokonce i tři lidé. Nejdéle se zastavil u 25. března. Tam stálo : Valletane Orjah, obviněný z prodávání drog a násilí na dětěch (tužkou dopsáno: "a smilstva"), má vlasy pískové barvy a černé oči. Měří 183 centimetrů, přičemž váží 95 kilogramů. Je svobodný a nemá žádné sourozence ani děti. Vyučený zámečníkem. Poté spousta dat a časů, na nichž byl na těch a těch místech. Bylo tam popsáno přesně, co dělal za oběd či jaké měl na sobě ten den oblečení. Pod tím vším stálo tlustým červeným fixem : USVĚDČEN

Takovýchto obviněných a udvědčených tam bylo mnoho... Vesměs to byli drogoví dealeři, jak se dalo rozeznat z Maniných zápisků. Někdy bylo napsáno z čeho obviněn, ale i z čeho byl usvědčen. Některá jména byla známá, jiná neznámá. Jedna měla adresu v jejich městě, jiná byla i padesát kilometrů daleko. A jen malá hrstka z nich měla něco dopsáno červeně. Tato výsada patřila, jak se zdálo, jen vyvoleným. Postupně prolistoval celý zápisník. Pročítal život od zadání zakázky mnoha usvědčených, ale i neusvědčených lidí. Nakonec sjednal, že pro dnešek ví dost. Proto se přesvědčil, že jej nikdo nesleduje a zahrabal znovu deník pod bílý kámen, v jedenáctém směru. Poté se otočil, upravil a vyrazil do Arslanu. 

 

Došel do práce, kde jej pozdravil někdo naprosto neznámý, který se živě vybavoval s O. , i když mu říkal úplně jinak. Nejspíš falešné jméno, čemuž by se Kitte ani za mák nedivil. Vešel do kuchyně, kde sice nebyl Jokori, ale našel na stole seznam jídel a příslušných receptů s několika poznámkami. Zavázal si zástěru a dal se do vaření, keré vnímal jen okrajově. Stále přemýšlel nad tím deníkem. Tam sice byli ti lidé usvědčeni daného data, ale ne roku. Jak dlouho si ty informace schraňovala? Proč to dělala? Jak? Co? Koho všechno za lidi usvědčila? Ale nejvíc mu v hlavě vyvstávala jedna otázka... Že po ní šli ti, co s drogami mají cokoli společného, to chápal, ale proč po ní šli policajti? Vždyť těm pomáhala! Nebo vlastně... Kdo ví, jak to všechno bylo, že? Naaranžoval na talíř rambory, přidal plátek masa, polil omáčkou a nahoru dal vějířek petrželky. Postupně vymdal na talíře i ostatní jídla a vydal se obsluhovat. Obsluhu snobskch homosexuálních párů, které na něj pohlížely zvrchu měl zase jako v mlze vzhledem k tomu, že to ani nebylo potřeba vnímat. Bylo to stále stejné. Pořád stejné falešné úsměvy, naučené ěty a křečovitá slušnost. Když doservíroval, poslal pro jiného číšníka s tím, že když budou chtít dolít, tak to udělá a podobné, přičemž se sám vypravil na plac za O. Prodíral se davem a nosil sklenici za skleničkou, aniž by se zastavil. Koneě bar zařel a on poutíral stoly, načež se obráil  místu, kde přenocoval i předešlý den...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

*o*

(Haruka, 24. 4. 2014 17:57)

To je tak strašně zamotaný!! :D Chápeš, že moje mysl není pro takový věci dělaná, že? :D Tak to rychle rozmotej, chci toho o nich vědět víc :D Hlavně o Lesterovi teda :P nevím proč, prostě ho mám ráda i když tu nijak moc nebyl :D prostě chci aby byl Kitte s ním a ne se Zanem!! -_- ale nééé, oni se stejně budou jen pořád ocucávat a chudák Lester je někde beztak sám :'(( A Mana byla nějakej špeh/nájemnej agent, nebo tak nějak? :O Nijak moc nevím co si myslet o O. a Syde.. jsou takový.. zamotaní :D A kde to vlastně přespává? :O No prostě naval pokráčko! :D :*

Re: *o*

(Miu, 24. 4. 2014 19:20)

Milá Haru, jsem moc, moc ráda, že jsi konečně oddělala -san to za prvé, za druhé to zamotaný bude ještě nějakou chvíli vzhledem k tomu, co jsem si nedávno vymyslela, resp. moje ruce si vymyslely za třetí musím vymyslet charakter a vzhled těch tří, bo představu o vzhledu mám u Kitteho, Zaneho, Joriho a O., zatímco o charakteru u Lestera, Many a Zaneho :D

-_-

(Yukiko, 23. 4. 2014 20:10)

Nemám ráda Zaneho. Opravdu nemám. V žádném případě a nikdy. Přijde mi... Podezřelý... Měl by najít Lestera a dát se dohromady s ním. I když jsem ho zezačátku moc nemusela, stále mě irituje a dosírá, jak tam dělá muchli muchli se Zanem... A proč Lester?! Kočka? Kočka? Mluvící kočka?! (Vím, že je to Lector, ale já ho měla za Lestera tak dlouho, že si prostě stejně vždycky vybavím červenou kočku s kabátkem a vadným hlasem :D)
Jinak, super povídka, zítra vymyslíme pokračování :3 nevím, čeho jsem se bála, ale stejně tam ten bojácný pocit stále je... Je to špatné... :D

Re: -_-

(Miu, 24. 4. 2014 6:42)

TO NENÍ MLUVÍCÍ KOČKA!!! OPOVAŽ SE O NĚM TAKHLE MLUVIT!!! Jeho ne.... ne.... nevypařili :D a NENÍ to kočka!!! :D A vymyslíme pokračování - musíme, bo to chci dopsat :D Já vím jak chci pokračovat, ale na té dlouhovlasé svini jsem se sekla :D A taky nevím, čeho ses bála... :D tohle totiž BUDE happyend (z jistého úhlu pohledu) :D

Boožee...

(Yuki, 22. 4. 2014 9:21)

Asi jsem to už říkala, ale jsi tajemná jak hrad v Karpatech! V tom se prase vyzná :D Já občas něco musím přečíst i třikrát, abych pak s hlasitým "Aha!" mohla pokračovat dál. A Manu je taky pěkně zaheslovaná, že nevím, co si o ní myslet. No dokážeš to pořádně zamotat, to se ti musí nechat! ^^ A pan tajemný O.!! Haahaa! Ontry to je mrcha! :D Ať ti vyjdou zkoušky! Držím palce :P

Re: Boožee...

(Miu, 24. 4. 2014 6:35)

Yuki, já za to nemůžu, že jsem tajemná, ale mně to prostě tak vychází, navíc neumím psát jinak :D a baví mě to :D A když tady píšeš, že Manu je pěkně zaheslovaná, tak kdo není, že? :D

....

(Liliana, 19. 4. 2014 18:44)

MIU mňa z Teba raz porazí. Vieš ako sa mi otáčajú kolečká v hlave kvôli tomu, že celú dobu neustále rozmýšľam nad týmto príbehom a nad tým či mi niečo neuniklo. A výsledok? Neviem prísť na nič!!! Dá sa povedať, že sa všetko mení tak povediac z minúty na minútu a nič či nikto nie je také ako sa na prvý pohľad môže zdať. No musím uznať, že práve toto sa mi na tomto príbehu tak páči a fascinuje ma :D Táááákže už mám ako tak ako zrnko maku jasno čo sú zač a prečo robia to robia Syde a Ontry (ak sa nemýlim tak je to náš O) No stále som neprišla na to čo za prácu robila Mana a akým spôsobom získavala tie informácie o tých osobách. Pretože podľa ich poľa pôsobnosti to neboli malé rybky a museli byť dosť inteligentný a informovaný aby ich nebolo možné tak ľahko dolapiť. Čo sa týka tej polície tak si myslím, že po Mane išli preto, že do toho svinstva boli nejako zapletení. Nie je predsa nič nové, že mnohí ľudia so špinavými obchodmi mávajú svojich ľudí na všetkých možných miestach aby mali dobrý prehľad a boli dobre informovaní. Takže z toho vyplýva, že sa neviem dočkať pokračovania a nehorázne sa naň teším :)

Re: ....

(Miu, 20. 4. 2014 9:22)

Jestli TEBE ze MĚ porazí, tak já bych už správně měla být deset metrů pod zemí, protože já musím vymýšlet všechno tak, aby mi to vycházelo odhromady, ale prostě jsem si nemohla vybrat něco lehčího? Ne Miu si tady musí namyslet obchod s drogama, který zdáse neprobíhá jenom v těch špinavých odlehlých uličkách. A podle toho já se snažím zařidit. Bohužel jsem se trochu sekla, protože musím dopodrobna Lesterův postup, který jak se zdá, nebyl zrovna krátký. Navíc ty ruce si píšou co chtějí a já prakticky nemůžu ovlivnit vývoj příběhu, protože ani nechci vědět, co si ještě navymýšlím... Tobě se to líbí a fascinuje te to? Dobře nebudu měnit svoje prsty :D A ano Ontry je O - říkala jsem si, že se to bude líp skloňovat, a abyste se taky dozvěděli aspoň něco :D Jinak o tom co dělala Mana, o tom představu mám, ale jak to získávala, nad tím leží takový mlhavý opar, který se mi bohužel nedaří odehnat, takže s další kapitolou počítejte spíš až v květnu, protože ty dva následující týdny mám opravdu hodně nabitý... :/